Rady a typy
1/ Látku nejprve vysrážíme (vypereme a propaříme napařovací žehličkou.
2/ Roletu můžeme ušít vcelku, ale na velké okno je praktičtější, i když pracnější je ze tří (nebo více) samostatných částí.
3/ Pásky s poutky musí být na roletu našité zcela přesně a rovně, jinak roleta bude zadrhávat. První páska s poutky musí být od okraje přibližně 5 cm, jinak se roleta hrne.
4/ Při šití tunýlku nesmíme zapomenout na otvor pro zasunutí tyče, tj. na horním švu u okraje vynecháme cca 3 cm.
5/ Rozestupy mezi jednotlivými páskami s poutky by neměly být větší než 40 cm.
6/ Máte-li nad oknem starou dřevěnou garnýž, můžete si ušetřit práci s výrobou konstrukce – na čelní část nalepíte suchý zip, do spodní hrany našroubujete háčky.
7/ Našroubované háčky musí mít rozestupy zcela identické s rozestupy pásek s poutky.
8/ Provlékání poutek nylonovou šňůrou si ulehčíme, použijeme-li kulatou čalounickou jehlu.

Dokončení:

Hotovou roletu vyžehlíme.
Během našeho šití nám šikovný partner již zajisté podle nákresu zhotovil nad oknem konstrukci, na kterou roletu připevníme. Na nalepený díl suchého zipu připevníme roletu našitým druhým dílem suchého zipu. Všechny provlečené šňůrky navlékneme na háčky připevněné k laťce, vedeme je společně po pravém okraji rolety a všechny provlékneme koncovkou na šňůry (olivkou). Zatažením za olivku se roleta vytáhne vzhůru. Aby nám samovolně nesjela dolů, musíme na spodní rám okna nebo na stěnu připevnit kolečko, kolem kterého se šňůrky omotají (stejný princip jako u meziokenních žaluzií.

Ve spodní části ušijeme tunýlek pro zatěžkávací tyč. (Na fotografii je na roletu přišitý pruh saténu, neboť barevně odpovídá dalším dekoracím v upravovaném bytě.)
Těsně nad tunýlkem přišijeme k páskám s poutky plastické kroužky o průměru cca 1 cm. K těm potom přivážeme konce nylonových šňůrek.
Nylonové šňůry přivázané ke kroužkům provlékneme všemi poutky. První šňůrka měří 5,5 m, druhá 5,1 m, třetí 4,75 m, čtvrtá 4,4 m a pátá 4,05 m.
Všechny konce šňůrek případně zarovnáme na stejnou délku a po protažení háčky na připravené konstrukci spojíme koncovkou na šňůry (olivkou).
Zatěžkávací tyč zasuneme do tunýlku tak, aby roletu ve spodní části lehce vypnula. Tyč musí mít oblé konce, aby neprotrhla látku.
Hotová římská roleta ze tří kusů.
Římská roleta z jednoho kusu.

Pracovní postup:

2. Na látce sežehlíme po stranách okraje v šíři 5 cm. Vyznačíme si středovou vertikální osu a od ní po 35 cm rozestupech rovnoběžné svislé čáry.
3. Na vyznačené čáry pečlivě přišpendlíme pásky s poutky. Poutka na páskách musí být všechny ve stejné rovině. Pásky pak dokonale rovnoběžné.
4. Okrajové pásky přišijeme na záhyb, čímž jej i začistíme, nejméně však 5 cm od okraje. Přišijeme ostatní pásky. Potom sežehlíme horní okraj v šíři cca 2 cm.
5. Přes sežehlený horní okraj přišijeme po celé délce druhý díl suchého zipu (tím okraj také začistíme), první díl zipu lepíme na laťku připevněnou na zeď.

Jak vypočítat spotřebu materiálů?

Vycházíme z rozměru okna a ta mají různé rozměry. Nejprve si vezmeme papír, tužku a metr a měříme, kreslíme, počítáme. Dejme tomu, že okno je široké 150 cm a vysoké (počítáno od připevněné laťky) 200 cm. Rozhodli jsme se ušít roletu z jednoho dílu. Pak potřebujeme:
150 cm dlouhou laťku s háčky – 1.háček je 5 cm od okraje, další v rozmezí po 35 cm, na konci jsou dva háčky vedle sebe – celkem 6 háčků, 2 vingly na připevnění laťky, vruty, stěnový držák (jako u žaluzií), kterým šňůru jež drží roletu vytaženou fixujeme hmoždinky, 150 cm suchého zipu, pásku s poutky na římskou roletu – počítáme: první a poslední bude 5 cm od okraje, další v rozestupech po 35 cm, tj. celkem 5 pásek s poutky délky cca 200 cm, a protože poutka musí být ve stejné rovině, počítáme s rezervou, tedy cca 11 m pásky s poutky, dekorační látku 160x210 cm,(počítáme 5 cm na záhyb po obou stranách a 2 cm na horní záhyb a 8 cm na tunýlek ve spodní části), 5 plastických kroužků o průměru 1 cm, cca 24 m nylonové šňůry, zatěžkávací tyčku do tunýlku dlouhou 150 cm, zakončující olivku na šňůry.
Nářadí a pomůcky: vrtačka, šroubovák, disperzní lepidlo, metr, šicí stroj, nitě, nůžky, krejčovská křída nebo tužka, pravítko, špendlíky, žehlička.

ŘÍMSKÁ ROLETA

Pro ty zručnější máme dnes přímo lahůdku – římskou roletu, která na oknech vypadá mimořádně efektně. Římská roleta se však nehodí pro každé okno a nejsou pod ní příliš vhodné záclony. Ideálním umístění pro římskou roletu je okno do zahrady.
Myslíme, že potřebné komponenty k římské roletě, kterými jsou zejména profily na nahoru řasící se rolety, lze koupit i u nás a pokud ne, můžete velmi jednoduše podomácku vyrobit: laťka s našroubovanými háčky na spodní hraně, na čelní hraně je nalepen suchý zip. Druhá část suchého zipu je přišita k římské roletě. Háčky se provléknou jednotlivé nylonové šňůrky a všechny dohromady se spojí olivkou. Viz nákres. Výroba konstrukce je práce pro manžela, manželka zatím roletu ušije.

Jak?

Dětská stolní deska by měla být sklopná, židle by měla mít nastavitelný sedák. Důležitý je dostatek denního světla. Pracovní kout toho, kdo začíná pracovat až po večeři a na denní světlo už nereflektuje, může být naopak klidně tam, kde je šero i za slunečna. Kvalitní umělé světlo postačí. Hůř na tom jsou studenti. Jejich pracovní deska by mohla být i dva metry dlouhá. Záměrně říkám ** deska. Kdo totiž stanovil, že pracovní deska musí být jen deskou od stabilního stolu? Je-li deska "jen" deskou, stává se mobilní, lze ji položit kamkoli. Což platí v malém i pro malé děti. Stolek a židlička jsou půvabné a ideální, ale stejně poslouží i deska vsunutá mezi dvě skříňky či upevněná jen tak ke zdi. Mnohem podstatnější je výška od země, světelné podmínky, omyvatelnost (čím nižší věk uživatele, tím by měla být omyvatelnější) a oděruvzdornost (táž úměra). Předškolní dítě si musí zvykat na vyhrazené místo k práci. V školním věku pak jako když najde. Nepovyšujme proto formu nad účel a zvažujme věkové rozdíly. Dítě, školák, student, dospělý... Všichni mohou mít kout, každý však potřebuje jiný a jinak řešený.
Tabulka vztahu výšky dítěte k výšce pracovní desky (v cm)
-----------------------------------------------------------
výška postavy 90 100 110 120 130 140 150 160
výška desky 40 44 48 52 56 60 64 68
-----------------------------------------------------------

Pracovní kout pracovna je

Kde kdo pracuje doma. Aby mohl, potřebuje pracovnu. Kam s ní? Byt býval pro všechny malý i bez ní, natož s pracovnou. A do toho děti, které se musí učit... Problém. A řešení? Pracovní kout.
Kam?
Pro děti je lepší variabilní kovový soubor, sestávající ze stolku a židle (viz tabulka). Je lehký a dá se snadno přemísťovat. Třeba tak, aby matka měla od přípravy pokrmů dítě na očích, což je třeba, zvláště je-li dítě malé. Ale otec chce naopak zase klid. Kde vytvořit jeho pracovní kout? V ložnici. Tam se rodina přes den vyskytuje pramálo. A místo tam bývá, ne že ne. Jen se zamyslete, jaký nábytek vlastně v ložnici potřebujete.

dekorace sten

1. Nejprve se rozhodněme, kterou část stěny budeme zdobit a abychom měli představu, jak bude vypadat ve výsledku, přichytíme dekorativní pás lepicí páskou. Jsme-li spokojeni, můžeme přejít k samotnému lepení.
Chceme-li při lemování dveří nebo oken vytvořit roh, překryjeme pruhy v pravém úhlu a pod úhlem 45° jej ostrým řezákem prořízneme.
Přebytečné kusy odstraníme a přilepíme oba jemně seříznuté konce v 45° úhlu zpět na místo. Je-li to nutné, upravíme jejich polohu tak, aby spoj byl dokonalý.
Na výsledné podobě vidíme, jak přesně jsme pracovali a jak vzor podél seříznutých konců navazuje. K dokonalé práci potřebujeme velmi ostrý řezák na papír.

Po vybrání bordury,

která bude dobře ladit se zvolenou stěnou i ostatními dekoracemi interiéru, odměříme od stropu (nebo hrany dveří, oken apod.) výšku, do které bude přilepena.
Obyčejnou tužkou narýsujeme podél zdi tenkou přímku, podle níž budeme borduru lepit. Abychom udrželi přímku ve vodorovné poloze po celé délce stěny, kontrolujeme rýsování vodováhou.
Změříme si délku zdobené stěny, přeneseme míru na borduru a uřízneme. Připravený díl pečlivě natřeme lepidlem na tapety. Během natírání dekorativní pás skládáme do tvaru harmoniky.
Konec složené bordury přiložíme k vyznačené přímce a přilepíme. Roli postupně rozvíjíme, lepíme a uhlazujeme měkkým kartáčem. Pracujeme-li ve dvou, práci si značně usnadníme.
Potřebujeme-li dekorativní pás nastavit další rolí, připojíme oba konce k sobě. Jestliže nám vzor nenavazuje, překryjeme pásy tak, aby navazoval a přečnívající část odřízneme.
Nakonec zkontrolujeme, zda se nám pás někde neodlepuje, suchá místa dotřeme lepidlem pomocí malého štětečku, poté borduru přejedeme válečkem a přebytečné lepidlo odstraníme.

Bordury

Bordury jsou tapetové dekorativní pásy vyráběné v úzkých pruzích z papíru nebo vinylu zdobeného ornamenty. Nakoupit je můžeme v různých šířkách v prodejnách s tapetami, a to buď obyčejné, které natíráme lepidlem na tapety, nebo samolepicí. Bordura se obvykle lepí vodorovně a ukončuje horní část tapety. Nejsme-li spokojeni s nabídkou ornamentů na bordurách, můžeme si je zhotovit sami pomocí šablon nebo razítek. Dnes si ukážeme, jak se bordura na zeď lepí.
Budeme potřebovat:
Potřebnou délku bordury, lepidlo na tapety, velmi ostrý řezák na papír, vodováhu, váleček, měkký kartáč, štětec na tapety a školní štěteček.

LEPENÍ DEKORATIVNÍCH PÁSŮ A LEMOVÁNÍ

Právě jsme čerstvě vymalovali nebo vytapetovali pokoj a rádi bychom stěny doplnili vhodným dekorem? Máme několik možností. Požadované plochy pomalujeme barvami pomocí šablony, kterou si sami zhotovíme nebo koupíme v potřebách pro výtvarníky, nebo je polepíme průmyslově vyráběnými dekorativními pásy, tzv. bordurami. Vhodně zvolené bordury tak mohou náš interiér korunovat. Zvolíme-li nalepení dekorativního pásu ve výšce dětských očí, efektně zútulníme dětský pokojíček. Lemovat však můžeme i dveře, okna nebo skupiny obrázků. Záleží na naší fantazii.

3. Ze tří pruhů upleťte copánek, nezaroubené okraje přitom zahrnujte dovnitř. Další kusy se mohou našívat na konec, anebo je můžete podle obrázku okolo konce omotat a ušetřit tak čas.
Začistěte sešívaný konec.
Když je copánek několik metrů dlouhý, můžete začít se šitím. Copánek stáčejte na rovném povrchu a sešívejte dohromady plochým stehem, naberte jehlou vždy kus látky z obou copánků. Předložkou otáčejte.

copankova predlozka

Budeme potřebovat:
Pestrobarevné látky, režnou nit, jehlu na šití, zavírací špendlík, kuchyňské závaží (není nutné), silnou látku na podšití (není nutná).

Pracovní postup:
1. Natrhejte látky podle nití na pruhy široké asi 6,5 cm. Pokud spletete dohromady tři pruhy stejné barvy, vznikne široký jednobarevný pruh. Spletete-li tři různé barvy, bude pruh kropenatý.
2. Tři pruhy na jednom konci sešijte a někam si je připevněte: např. zavíracím špendlíkem na opěradlo polstrované židle nebo křesla, můžete je zatížit závažím nebo zaháknout za háček či skobu ve zdi.

My si látky můžeme nejen vybírat, ale podle potřeby i obarvit. Copánkové koberečky jsou výrobně velmi jednoduché, nepotřebujeme totiž tkalcovský stav. Navíc zužitkujeme oblečení, které již nehodláme nosit, ale je nám líto ho jen tak vyhodit.
Copánkové předložky jsou vhodné všude tam, kde máme dlažbu a chceme se izolovat od jejího chladu a tvrdosti. Hodí se do kuchyně, předsíně, koupelny i na toaletu. Výborné se uplatní na chalupě. A když se vám předložka na první pokus příliš nepovede, vašemu psovi to vadit nebude a vděčně na ní bude lehávat ve své boudě.
Z copánku dlouhého 18 metrů ušijete předložku asi 60 cm v průměru, kterou však můžete libovolně zvětšovat. Pokud bude předložka vystavena častému užívání, podšijte ji silnou bavlněnou látkou.

Copánková předložka

První předložky z proužků starých látek byly vyrobeny v dobách, kdy byl nedostatek nových materiálů a pořízení koberce bylo poměrně nákladné. Také dobré hospodyňky šetřily a navykly si využít každý kousek obnošeného šatstva nebo prádla na výrobu patchworku, tkaného hadráku nebo právě předložek.

Barvy předložek byly většinou tlumené, vzory nevýrazné. Dříve si jen málokterý výrobce mohl dovolit předem naplánovat nějaký určitý barevný vzor, protože pracoval s pruhy látek z hodně obnošeného oblečení.

Takže:

úklid a pořádek. Ve větší dílně se vyplatí odtah. Mobilní odsávací zařízení lze hadicí připojovat přímo jednotlivým strojům, ale dá se s ním i "luxovat" a podobně.
Viděl jsem jednou dílnu, která vznikla sběratelsky. Její majitel nakoupil všechny možné ruční elektrické strojky a mašinky prostě proto, že se mu líbily. Teprve po dvou letech začal zkoušet, co se s nimi dá všechno dělat...
V době dnešních "teorií nadbytku", konzumu a reklam je zvlášť třeba určité opatrnosti při nákupu takového elektrického ručního nářadí. Doporučuji vždycky si vyžádat katalog, pozorně prostudovat, zjistit záruční lhůtu, poradit se s někým zkušenějším a nebo si mašinku vypůjčit v půjčovně a po vyzkoušení se rozhodnout. Na řadě výstav i v některých prodejnách vám přístroje ochotně a s instrukcemi předvedou.

Budiž světlo ** praví se v Bibli a "Více světla" ** prý zvolal Goethe na úmrtním loži. Německy, pochopitelně. Když na něco pořádně nevidím, s největší pravděpodobností přijdu o ruce, nebo o jejich část. Mimochodem ** každou zmínku o úrazu pozorně zaklepejte na dřevo, nevadí, že shoří. Hlavně si při tom uvědomíte, že je třeba dávat pozor.
Ještě bych chtěl upozornit, že některé nátěrové hmoty, zejména fermež, jsou nejen hořlavé, ale mají schopnost, jíž se říká samovznícení. Stačí dát na kus plechu hadr, do něhož jste fermež stírali, či hoblovačky, do kterých se vylila a postavit to na slunce. Směs začne doutnat a záhy i hořet.

Ukládání nástrojů

Poučka, že pořádek je pro blbce, neplatí pro dílnu. Tam je to naopak!
Důležitou věcí je ukládání nástrojů. Použijete-li pouze holé police, počítejte s usazováním prachu a nečistot. Alespoň jedna uzavřená skříň by v dílně být měla. Hlavně drobnější předměty je skvělé mít pečlivě roztříděné.
Dávejte vždy vše na své místo. Nepodceňujte úklid a řád. Až budete někdy hledat, kam vám kdo zašantročil hoblíček, nebo že tu kličku co zrovna potřebujete, jste včera měli v ruce a nakonec vzteky něčím (nejlépe čerstvě naostřeným dlátem) praštíte do podlahy, porozumíte, o čem mluvím.
Zvláště při postupném vybavování pracovního prostoru je třeba dobře promyslet nejen umístění nástrojů, ale i elektrickou instalaci a v neposlední řadě ** světlo.

historie

Voraři dřevo plavili. Plavené a vylouhované se po rozřezání méně hýbalo a bylo stálejší v tvaru. Obdobou jsou sušárny, kde řezivo nejprve napaří, aby pak s přijatou vodou ochotněji odevzdávalo i svou, včetně ústrojných látek.
Existuje názor, že dříví stromu, jenž uschnul nastojato, za nic nestojí. Osobně to potvrdit nemohu. Pokud sušina není napadena hnilobou apod., dá se s ní leccos dělat. A ještě ** pokud se rozhodnete sušit už připravené přířezy (dobře proložit a zatížit!) či polotovary, nezapomeňte, že dřevo "pracuje"! Jeho buňky obsahovaly vodu a po uschnutí změní tvar. Je proto třeba na každém rozměru přidat.
Tvarové změny prken a krajin (přehnáno)

pokracovani dreva

Mimochodem ** i když si přivezete dřevo rovnou ze sušárny, nechte ho před zpracováním ještě nějakou chvilku odpočinout.
A teď se vraťme ke kulatině, kterou nechcete či nemůžete nechat rozřezat. Pokud z ní nebudete dělat např. totem, je třeba ji palicí a klíny rozštípnout na čtvrtky, zbavit kůry a čela opět natřít. Pro jistotu ** zvlášť na staré půdě ** chránit před hmyzem. Svou materiální základnu pochopitelně každý hospodář čas od času kontroluje.
Existuje ještě víc způsobů sušení i různé typy sušáren. Od malých po průmyslové ** kondenzační, vysokofrekvenční. Pro nás jsou však zajímavé spíš postupy řemeslníků z dřívějška. Ti totiž sušili mnohdy až polotovary. Třeba troky, různé necičky a nádoby se za syrova hrubě opracovaly a pak po etapách přemísťovaly z vlhkých míst na sušší a sušší. Soustružníci zase věděli, že například břízu lze sušit bez praskání i v kulatině, a to až do 15 cm v průměru. Ze slabších kmenů se loupala v pásech kůra zhruba po 20 cm tak, aby na koncích zůstala. Pak se kmeny stavěly na návětří.

Místo předsíně kancelář

Existuje ještě další způsob, jak tentokrát téměř bezpracně, rozšířit předsíň v panelovém domě. Takovou možnost mají obyvatelé některých bytů ve stavební soustavě Larsen**Nielsen. V tomto případě stačí rozebrat montovanou zárubeň vchodových dveří a připevnit ji o 2,4 m dál na prakticky shodný stěnový panel (obr. E). Získáme tak téměř 3 m2 plochy navíc. Podobnou možnost mají i obyvatelé přízemních bytů ve stavební soustavě VVÚ**ETA. Ti si podobným způsobem mohou ještě přiřadit k bytu celou další místnost, využitelnou např. jako kancelář apod.

,,,

4. Původní vchodové dveře do bytu vysadíme a zavěsíme je do nové zárubně na úrovni výtahových dveří. Na místo po bývalém vstupu do bytu se dobře hodí např. dveře ze dvou třetin prosklené.
A. Část chodby v panelovém domě typu VVÚ**ETA slouží k přístupu pouze k jednomu bytu, přímo se tedy nabízí možnost o ni byt rozšířit. B.
1. Nová předsíň rozšířila plochu bytu celkem o 11 m2 (pohled od vstupních dveří směrem do bytu).
2. Kromě prostorné předsíně zbylo "za rohem" místo pro otevřený botník a spoustu domácího "harampádí".
3. Původní stav. Jak je patrné, při stavbě předsíně bude nutné přemístit skříň požárního vodovodu.
4. Výsledný stav. Nově vybudovaná zděná příčka s přemístěnými vchodovými dveřmi do bytu.
5. Konstrukci podhledu v předsíni tvoří kovový rám vyplněný tapetou pokrytými deskami z laťovky.
6. Přístup do úložného prostoru umožňuje otvor v rámu konstrukce uzavřený průsvitnou deskou z plexiskla.
7. Halogenová svítidla jsou na podlaze úložného prostoru chráněna jednoduchými odvětratelnými kryty.

Postup práce při tzv. "mokrém procesu" z dutých cihel:

1. Nad příčkou připevníme ke stropu plech profilu U, který zajistí její svislost a ukotvení ve zhlaví (obr. C). Místem ukotvení nastřelovacího hřebu musejí být žebra mimo dutiny stropních panelů. Při vrtání otvorů pro hmoždinky však tuto podmínku nemusíme dodržet.
2. Příčku vyzdíme, je však nutné, aby byla kotvena i v bocích. Pro tento účel můžeme použít opět tentýž U profil. Tentokrát však připevněný přímo na stěnu bez pružné mezivrstvy.
3. Provedeme pryžové dotěsnění z mechové pryže 40/40 mm (obr. D). Styk příčky se stropem se vyplní polymercementovou maltou. Konečnou úpravu povrchu příčky provedeme štukem, případně ještě tapetou. Vytapetovat však můžeme až po dokonalém vyzrání štuku.

Stavba příčky v paneláku

Při výstavbě příček v paneláku je třeba dodržovat některé zásady. Příčky nesnášejí přitížení přilehlou částí stropu a musejí být od konstrukce odděleny pružnou vložkou. Strop se totiž nepatrně prohýbá. Jeho svislým zatížením a současně prohnutím spodního stropního panelu by mohlo dojít k přetržení nové příčky. Porovnáme**li průhyby stropů s možnostmi deformací zděných příček, nemohou nepružně osazené zděné příčky v kombinaci se stropními panely s takovým rozpětím vyhovět. Minimálně se na nich budou neustále objevovat trhliny, které se sice při malování opraví, ale později se objeví znovu. V praxi však již došlo i k vážnějším poruchám, kdy stěna horizontálně po celé délce praskla.
Cihelné příčky z běžných plných cihel mají velkou únosnost v tlaku. Vzhledem k jejich velké hmotnosti je však v tomto případě použít nemůžeme. V úvahu přicházejí duté cihly, příčkovky z lehčeného betonu apod. přistoupíme-li na tzv. "mokrý proces". V případě, že budeme chtít aplikovat suchou montáž, je možné doporučit např. sádrokartonový příčkový systém, kdy se sádrokartonové desky připevňují na kovovou nebo dřevěnou kostru.

Dodatečné rozšíření předsíně umožňuje například jeden z bytů v typickém podlaží sekcí domů pod číselným označením 8 ** 10. Číslo 8 znamená, že se jedná o osmipodlažní budovy. Část stávající chodby totiž slouží jako přístup pouze k jednomu bytu a logicky se tedy nabízí možnost byt o ni rozšířit. Uživatelé si díky této možnosti rozšířili svůj byt o 11 m2 . Kromě prostorné předsíně zbylo "v rohu" za výtahem dost místa pro otevřený botník a odkládací kout zakrytý závěsem. Z původní předsíně si vybudovali komfortní halu. Při stavbě bylo "pouze" nutné na chodbě přemístit skřín požárního vodovodu a vybudovat dvě příčky. Z toho jednu s přemístěnými vchodovými dveřmi. Předsíň na místě původní chodby obyvatelé bytu ještě rozšířili o další úložný prostor, který vznikl vytvořením sníženého stropu. Konstrukci podhledu tvoří hlavní kovový rám z T profilu a L úhelníku přichycený do zdí vruty a hmoždinkami. Plocha je vyplněna deskami z laťovky, které se dají velmi snadno rozebrat. Ze spodní strany jsou desky pokryty plastickou papírovou tapetou. Přístup do úložného prostoru umožňuje otvor o velikosti 85 x 110 cm v rámu konstrukce. Otvor uzavírá vyklápěcí deska z průsvitného plexiskla. Původní zdroj světla umístěný na stropu předsíně sice dostatečně nasvítil úložný prostor, ale světlo prosvítající přes plexisklo by již neosvětlilo předsíň. Šikovní obyvatelé bytu proto ještě do podhledu zabudovali několik halogenových svítidel s 30 W žárovkami. Svítidla jsou na podlaze vzniklé "půdičky" chráněna proti poškození jednoduchými dřevěnými odvětratelnými kryty. Elektrické rozvody jsou uloženy plastových lištách.

Ukažme si, jak problém stísněné předsíně vyřešili obyvatelé jednoho z bytů ve středně rozponové stavební soustavě VVÚ**ETA, která se využívala pro hromadnou výstavbu bytů v Praze již od roku 1973. Tato stavební soustava vycházela z pražské varianty bytových domů T 08**B a byla oproti původní konstrukci doplněna o 3 m modul. Dispoziční řešení a architektonický výraz byly postupně rozšiřovány. Panely vyráběla pražská PREFA a přesto, že se předpokládalo ukončení jejich produkce v roce 1990, výroba pokračovala i po tomto roce.

Jedna předsíň navíc

Jistě bude každý souhlasit s tvrzením, že čím je předsíň v bytě menší, tím větší má šanci stát se jakýmsi odkládacím koutem. O paneláku už ani nemluvě. Takové využití však potlačuje prvotní funkci předsíně ** tvořit důstojný vstupní prostor do bytu. Proto každý uvítá předsíň prostornější. Do takového prostoru se potom dají začlenit i funkce, které až dosud musely plnit obytné místnosti.

...

Vyskytuje-li se ve vašem okolí dřevokazný hmyz (ve starých trámech, krovech apod.), postříkejte dřevo preventivně prostředkem proti němu. Postřikovače se dají koupit i ruční, takřka všech velikostí. A pak už můžete klidně spát a čekat. Jak dlouho? Dřevo se takhle venku suší na rovnovážnou vlhkost. To znamená, že vlhkost dřeva je stejná jako v jeho okolí. Smrkové řezivo, řekněme coulová prkna, této rovnováhy dosáhnou už během jedné sezóny. Dubové pěticentimetrové fošně to trvá 3 až 4 roky...
Do bytu s dálkovým vytápěním musí být dřevo vysušeno na 8-10 % vlhkosti. Do chalupy vytápěné kamny stačí na 10-12 % a pro venkovní využití může mít 14-16 %. Protože speciální vlhkoměr asi nemáte, dá se použít jednoduchá metoda našich předků. Ti dřevo vysušené na rovnováhu, vyzrálé, ukládali na konci sezóny (zpravidla v září) dovnitř do dílen a vyrovnávali je na palandy ** rošty pod stropem. Tam dřevo dosychalo a bylo po ruce. Pokud dílnu neměli, uskladnili přířezy tam, kam budoucí výrobek chtěli umístit.

pokracujeme

Pokud ještě předem nevíte, co z něho budete dělat, doporučuji: odřezat ** třeba na cirkulárce ** okraje prken (minimálně je zbavit kůry a lýka). Jednak v nich dobře drží vlhkost, a jednak jsou oblíbeným útočištěm plísní, hub i dřevokazného hmyzu. Fošnu či prkno ze středu kmene je dobré rozříznout a místa s dření odřezat vůbec. Od středu se nejvíc šíří praskliny. Řezivo je potom třeba dobře uskladnit. Vyberte si vhodné místo. Ne přímo na slunci a vždy s dostatečným prouděním vzduchu. Spodní vrstva musí být vodorovná na délku i šíři a tak vysoko, aby prostor pod sušeným dřevem byl volný, nezarostlý, minimálně 30 cm. Jednotlivé fošny a prkna skládejte na sebe tak, aby ke dřevu všude mohl vzduch v co největší míře. Pokud máte menší množství, uskladněte dřevo na půdě. Větší množství se ukládá venku do tzv. hrání. Ve vlastním zájmu tuhle fázi nepodceňujte. Řezivo prokládejte lištami ** tzv. špánky ** (2,5 x 2,5 cm). Na každých 50 až 70 cm délky jedna lišta, podle síly a druhu dřeva. Hotovou hráň či jen naskládanou a proloženou kulatinu je třeba svrchu zatížit a chránit před deštěm a sněhem (přikrýt, zastřešit). Čela prken, fošen či trámků je dobré natírat - např. zbytkem barvy, bílým latexem apod.; omezíte tím popraskání.

Práce se dřevem

Jak dřevo získat a sušit

Máte-li plnou kapsu, jdete do specializované prodejny (či výrobního závodu, jenž má sušárnu), zakoupíte potřebné suché, ohoblované dřevo, případně i broušené, a můžete se věnovat už jenom vlastní práci.

Ve většině případů je však všechno jinak. Sousedovi uschla třešeň, kmen má průměr asi 30 až 40 cm a dřevo vám nabídl. Co s ním? Nejlépe je strom kácet v období klidu mízy a nenechat kulatinu ležet na zemi, ale hned po poražení a odřezání větví ji podložit. Abyste dřevo uchovali, je třeba ho co nejdříve zpracovat k usušení. Kulatina se suší obtížně, v domácích podmínkách i zdlouhavě, a tak máte-li možnost nechat kmen rozřezat (na katru) na prkna nebo fošny, udělejte to. Až si řezivo přivezete, bude patrně nehraněné (neomítnuté).

a posledni

9) Při tvorbě přivázaného potahu položte křeslo na zadní stranu a v rozích odstřihněte přebytečnou látku. Na okrajích nechte 2,5 cm širokou záložku na obrubu. Nejprve naskládejte 1 cm široké dvojité obruby na bočních stranách chlopní a na delších okrajích. Ušijte čtyři páry látkových poutek a přišijte je k rohům chlopní. Potah navlékněte a vázačky uvažte kolem rohů křesla.

6) Na přední okraje područky našpendlete, nastehujte a přišijte vnější díl opěradla lícovými stranami k sobě. Šev ukončete na okraji švu sedadla.

7) Přišpendlete, přistehujte a přišijte vnější díl opěradla k přednímu čelu tak, že látky budou přiloženy lícem k sobě. Ověřte si, že šev sedadla je přeložen dozadu.

8) Potah navlékněte na křeslo a zkontrolujte, zda není příliš dlouhý. V případě potřeby látku sestřihněte, ale nechte 5 cm širokou záložku švů. Krejčovskou křídou nebo špendlíky vyznačte potřebnou délku, potah sejměte a naskládejte dvojitou, 2,5 cm širokou obrubu.

1 sada

1) Naznačte si značkovacím perem na látku centrální body na dílech pro zadní okraj sedadla a vnitřek opěradla.

2) Srovnejte středové body vnitřních dílů sedadla a oba díly přiložte lícem k sobě.

3) Přišijte díl sedadla k vnitřnímu dílu opěradla. Vnitřní záložku opěradla v rozích odstřihněte a okraje švů, každý jednotlivě, začistěte entlovacím střihem.

4) Srovnejte středový bod předního dílu sedadla s horním okrajem čela a pak lícem k sobě sešijte díl sedadla a předního čela. Šev ukončete na okraji švu a záložku švu sedadla nastříhejte kvůli obrácení rohů na horním okraji zástěrky.

5) Přišpendlete, přistehujte a přišijte vnější díl opěradla k jeho vnitřnímu dílu lícem k sobě. Švy by měly být 2,5 cm od okrajů. Přední díly područek nešijte.

Snímatelný potah můžeme vyrobit s vázačkami, jež upevníme na spodek křesla nebo i bez vázaček. Pak bude látka spadat až na podlahu. Při výrobě potahu s vázačkami musíme na všech spodních okrajích přidat látku na chlopně. Chlopně jsou na bocích podhrnuty pod křeslo a v každém rohu uvázány k nohám. Není-li zapotřebí vázaček, přidáme ještě 5 cm širokou záložku na obrubu.

Vnějšek křesla měříme v nejširším místě kolem boků křesla a jeho opěradla od středu jedné područky k druhé. Vždy přidáme ještě 2,5 cm na každém vnějším dílu područky. Měříme od podlahy ke středu horní části područky. Přidáváme 2,5 cm na šev horního okraje a 12,5 cm na chlopně, které svážeme vespod. Vnitřek křesla a opěradlo měříme od úrovně sedadla ke středu horní části vnitřku područek. Na horním švu přidáváme 2,5 cm na šev a 15 cm na podhrnutí. Vnitřní díl opěradla zhotovíme v této výšce a dbáme, aby byl stejně dlouhý jako díl na vnějšku opěradla. Sedadlo změříme od zadního okraje k přednímu, přidáme 15 cm na zadní podhrnutí a 2,5 cm na šev zástěrky. Šířku sedadla změříme od základu vnitřku jedné područky v nejširším místě sedadla a přidáme na každé straně 15 cm na podhrnutí. Díl pro přední čelo naměříme stejně velký, jako je šíře sedadla plus 5 cm na převis od okraje sedadla k podlaze. Přidáme ještě 2,5 cm na horní šev a 5 cm na spodní záložku. Nesmíme zapomenout přidat 2,5 cm na švy a 12,5 cm na přední chlopeň. Určíme si délku a šíři vázaček a ustřihněme je. Když stříháme látky na vnitřní a vnější díly opěradla, je třeba brát v úvahu vzor a polohy švů. Látku stříháme vždy ve směru vlákna.

Látku nejprve nastříháme na pravoúhelníky a potom každý kus sestřihneme tak, aby přesně doléhal na odpovídající místo křesla. Pomůže nám, když si připravíme seznam dílů podle následujícího vodítka: 1 ks vnější strana opěradla, 2 ks vnější strana područek, 2 ks předek područek, 1 ks vnitřek opěradla, 1 ks sedadlo (obruba dle potřeby), 2 ks vnitřek područek a šikmý proužek na tunýlek podle potřeby. Když jednotlivé díly stříháme, označíme si každý z nich popiskou. Předcházíme tak případnému zmatku.

Jednoduché čalounění

Látkový snímatelný potah je velmi praktický, protože jej lze snadno čistit a různě upravovat. Je-li ušit na míru, dokáže vylepšit třeba i starou nevzhlednou židli, případně barevně sladit křesla a pohovky s ostatními bytovými doplňky.

Snímatelný potah na jednoduše tvarované křeslo, pohovku či židli vyrobíme snadno a je k tomu třeba jen omezeného počtu dílů látek. Nejvhodnější je použít látky s jednoduchým vzorkem. Zvolený motiv umístíme do středu každého z dílů látky. Stříhání si předem rozmyslíme a rozplánujeme. Je dobré si rozměry každého kusu látky v určitém měřítku překreslit na papír, protože nám to umožní odhadnout potřebné množství materiálu a pomůže i při stříhání.

8. S ruční elektrickou okružní pilou lze takový spoj vyrobit jen stěží, proto přinášíme rovněž námět, jak okružní pilu pomocí jednoduchého doplňku předělat na malou stolní cirkulárku. Přístroj je zespodu připevněn k silné překližce, nad tuto pracovní desku pak vyčnívá pouze pilový kotouč. Pro nastavení výšky řezu má každá ruční pila příslušný šroub. Nezapomeňte na chlazení motoru pomocí otvorů v podstavci!

9. Na okružní pile se dá i frézovat, a to tak, že nastavíte výšku kotouče do poloviny tloušťky laťky a mnoha řezy postupně opracujete do hladka plochy na obou koncích latě. Důležité je, aby nejvzdálenější řez byl kolmý a přesný, jinak může ve spoji vzniknout škvíra, kterou je pak nutné zatmelit. Vše si předem odzkoušejte na nepotřebných odřezcích dřeva! V příštím čísle přineseme návod, jak do takto vyrobených rámů uložit výplně a jak dvířka osadit do závěsů.

a pokracujeme v kuchyni

5. Pokud budete vrtat více otvorů, můžete si zhotovit jednoduchou pomůcku z malého odřezku dřevěné latě. Předvrtané otvory pak povedou vrták správným směrem. Pevné usazení této pomůcky zajistí dvě postranní destičky vyříznuté z kusu překližky. Aby se šablona při práci neposouvala, zajistíme ji ještě truhlářským ztužidlem. Nezapomeňte, že do protilehlé latě musíte vrtat zrcadlově, proto musí být otvory v šabloně přesně uprostřed.

6. Do všech předvrtaných otvorů a na každou styčnou plochu naneseme vrstvu lepidla (nejlépe se pracuje s Dispercolem nebo s lepidlem Herkules), nasadíme kolíčky, srazíme latě k sobě a je to. Pokud snad latě nebudou přesně lícovat na výšku, položíme přes spoj kousek obyčejné polyetylenové fólie, nahoru i dolů položíme prkénko a spoj pevně stáhneme ztužidlem. Takto spoj násilím srovnáme, po zaschnutí lepidla bude výsledek podstatně lepší.

7. Skutečně kvalitní a témeř profesionálně vyrobený spoj můžete vidět právě na tomto obrázku. Rozpor a čep (vpravo) se zhotoví velmi obtížně dlabáním nebo pomocí strojní frézy, což si však může dovolit jen málokdo. Spojení přeplátováním, které vidíte vlevo, je také velmi kvalitní a může se do něj pustit každý, kdo má cirkulárku. Pilový kotouč sice především řeže, ale pokud si na to troufnete, frézu s ním celkem dobře nahradíte.

4. Při vrtání musíme pamatovat na to, aby otvory nebyly příliš hluboké, protože pak by do nich kolíčky zcela zapadly. Optimální hloubka otvoru je jen o trochu větší než polovina délky kolíčku. Při vrtání si pomůžeme tím, že na vrták nalepíme kousek leukoplasti nebo jakékoliv jiné lepicí pásky. Zručnější kutilové si mohou vyrobit posuvnou trubičku s aretačními šroubky. V nouzi největší však postačí i jednoduchá značka křídou na vrtáku.

3.

Obvodové latě dvířek se spojují také kolíčky (týbly). Nejobtížnější však je vyvrtat všechny otvory přesně proti sobě. Toho docílíme tak, že do jedné latě zatlučeme tenké hřebíčky, kterým uštípneme asi 2 mm nad povrchem hlavičku. Potom k sobě obě latě přitiskneme, a tak si vyznačíme, kde všude je třeba vrtat. Vrtání začneme tenkým vrtáčkem, protože silný snadno ujíždí do strany. Výhodné je, udělat si předem do vyznačených míst malé otvory hřebíčkem, aby měl vrták vedení.

2.

Jen s minimálním vybavením ** pouze s pilkou a kladívkem ** si můžeme vyrobit dvířka pomocí tzv. spoje na sraz. Pevnost tohoto spoje zajišťuje deska z překližky, která zároveň tvoří výplň budoucích dvířek. Taková dvířka se dají zhotovit celkem snadno, nejsou však příliš vzhledná. Pomohlo by jim, kdybychom je následně polepili tapetou, rohoží nebo hrubým textilem. Překližku je možné ponechat jen tehdy, když má na povrchu pěknou kresbu. Okraje rámu musíme samozřejmě dobře zbrousit.

1.

Kvalitní spoj získáme pouhým slepením rohů dvířek na tupo epoxidovou pryskyřicí. Protože toto lepidlo tuhne velmi dlouho, můžeme si zhotovit jednoduchou pomůcku. Na dřevěnou desku přibijeme laťky přesně v úhlu 90 stupňů. Pryskyřici naneseme nejprve slabě, aby vsákla do řezu, když začne houstnout, naneseme druhou, silnější vrstvu. Latě pevně stiskneme a vložíme do přípravku. Aby se rámeček nepřilepil k podkladu, podložíme jej kouskem mikrotenového sáčku a teprve potom zatížíme.

Kuchyňská dvířka jako od truhláře

Již potřetí dnes přinášíme několik užitečných rad pro ty, kteří se rozhodli amatérsky si zhotovit jednoduchá dvířka k zakrytí různých skříněk, polic, mezer mezi stěnami nebo nábytkem. Taková dvířka mohou dát zcela novou tvář i vysloužilé a nevzhledné kuchyňské lince. Chce to jen trochu šikovnosti a trpělivosti. Vyberte si z dalších návodů podle vašeho gusta, zručnosti i dílenského vybavení.

Je však třeba připomenout, že jste-li praktičtí, tak nezvažujeme jen údaje výrobců, neboť ti počítají s téměř každodenním topením. Nečiníme-li tak, jsou čísla o úsporách a návratnosti dosti zkreslená. A opadnutí zájmu o oheň v bytě mohu potvrdit z vlastní zkušenosti. Nový krb jsme u rodičů nejprve zapalovali ob den. Pak už jen o víkendech, později pro návštěvy a dnes topíme jen o svátcích.

Ale je třeba i připomenout, že jste-li víc romantičtí a krb je pro vás praskající oheň, který syčí a voní přímo před očima, měli byste uvažovat raději o krbu klasickém. Jeho účinnost je jen 5-10%, ale zmrzlé ruce se u něj rozehřejí přímo od ohně niž byste hledali teplovzdušný výústek.

A navíc, lehce propálená podlaha od vylétajících uhlíků a částečně zakouřená místnost od zahřívajícího se komína, má vlastně také něco do sebe...

Tak šťastnou volbu romantikům, praktikům i ekonomům

Lze i zavrhnout prvky typové, koupit jen krbovou vložku a obezdívku stvořit svépomocí. Je šance dotvořit interiér prvkem, jenž bude opravdu jeho součástí. Krbové těleso můžeme být totiž v rohu, u stěny, i volně v prostoru, kde se stává dominantou místnosti. Volit lze z krbů s prosklením čelním, rohovým, ze tří stran i panoramatickým.

Vždy je třeba dbát na dostatečný odstup od všech hořlavých prvků. (Dopředu, nahoru i do stran musí být odstup min. 80 cm a podlahová krytina v tomto okruhu nespalná).

Hlavní rozdíl mezi krbem teplovzdušným a klasickým, je v zasklení. Zasklení má zásadní vliv na hospodárnost, bezpečnost, výhřevnost i okamžitý výkon. Osazením prosklené vložky se spotřebuje 1/8 paliva potřebného pro krb otevřený a účinnost se zvýší z 8% na 70%. Sklo zaručuje i bezpečnější hoření smolného dřeva a brání vylétávání hořících uhlíků.

Hlavní předností krbových systémů je možnost přitápění bytu. Předávání tepla totiž neprobíhá jen přímo mezi ohněm a prostorem, ale díky dvouplášťové konstrukci vložky je proudící vzduch ohříván a rozváděn pomocí aluminiových ohebných hadic do žádoucích míst domu. Můžeme tedy přitápět i vedlejší pokoje či vyšší podlaží. Přívod studeného vzduchu do krbu lze stejně jako vývod teplého vzduchu do místnosti korigovat nastavitelnými výústky a ke zvýšení výkonu ohřevu vzduchu mohou sloužit vestavěné ventilátory.