Přitápění horkovzdušným krbem

S přibývajícím chladem a s blížící se romantikou Vánoc se stále častěji objevují - tam, kde to bytové možnosti dovolují - úvahy o přitápění bytu horkovzdušným krbem. Dostáváme i dopisy, které se tímto problémem zabývají.

K dotápění krbem, slouží teplovzdušné krby s krbovou vložkou a stavebnicovou či individuální obezdívkou. Krbové vložky a kazety mají dvouplášťovou konstrukci z ocelových žáruvdorných plechů nebo litiny. Výhodou je možnost jejich osazení i při úzkém průřezu komínu. Rozměry krbových vložek (200 mm) i kazet (150 mm až 180 mm) to umožňují. Volbu obezdívky necháme buď na architektovi nebo na vlastním vkusu. To se pak postupujeme tak, že v katalogu najdeme cenu zvoleného typu, porovnáme ji s výpisem svého účtu a znovu se obrátíme na naše estetické cítění. Opakujeme, dokud si nemůžeme nechat krb dovézt a případně osadit.

MYSLETE NA ZIMU A POŘIĎTE SI KRB

Tepla jsme si letos v létě příliš neužili a zima už je opět za dveřmi. A jako by ani to nestačilo, neustále na naši kapsu dotírají stále rostoucí ceny energií. Obojí lze vyřešit velmi elegantně ** investovat do nákupu krbu nebo alespoň krbové vložky. Pravda, počáteční investice nebude malá, ale živý oheň vnese do našeho domova pohodu, romantiku a časem i nemalé úspory...

Horkovzdušné systémy na dřevo ** krbové vložky s prosklenou čelní stěnou ** se vkládají do krbu nebo kachlových kamen. Mají tepelnou účinnost 70 až 90 % a díky tomu vytopí bez problémů plochu 60 m2 i více. Studený vzduch do nich proudí odspodu, ven vydechují teplý vzduch mřížkami a prosklenou stěnou. Pokud si necháte krbovou vložku zabudovat do kachlových kamen, vyzařuje do svého okolí i teplo akumulační. Jako topivo se používá výhradně dřevo (1 m3 měkkého dřeva/cca 300,- Kč) nebo ekobrikety z dřeva lisovaného (10 kg/cca 40,- Kč). Naučíte-li se takový "domácí živý oheň" správně roztopit, vydrží jedna briketa hořet až čtyři hodiny (při omezení přívodu vzduchu na minimum).

A na závěr kam takový krb umístit. Nejlépe do novostavby rodinného domku, hodí se však i do chaty, chalupy. Hodně se objevují krby v restauracích či veřejných místnostech. Krb je záložním zdrojem tepla. Je fakt, že je také alternativním topidlem, a pokud je správně postaven, dá se využívat i většinu roku jako hlavní topidlo.

Dalším parametrem

p při zřizování krbu v interiéru je komín. Jeho minimální účinná výška je mezi 6 a 7 m. Průměr komínu činí 150 až 200 mm, ale pozor záleží na typu krbu.

Krb musí mít zajištěn stálý přívod vzduchu. Nejvhodnějším řešením je přívod zvenčí. Jinak nastává v místnosti přetlak či podtlak.

Pokud jsou splněny tyto podmínky, nic nebrání zadání na obezdění krbu. Pozor ale na výběr firem. Každý solidní výrobce či prodejce krbů disponuje obezdívacími firmami, jež jsou proškoleny a mají veškeré potřebné vědomosti o tom, jak krb správně připojit ke komínu a obestavět. V žádném případě se nedoporučuje nechat obestavování krbu laikům, neboť to v mnoha případech vede k problémům např. s kouřícím krbem apod., což může skončit i demontáží krbu již z hotového interiéru a následným budováním téhož krbu, ovšem již odborníkem.

Výrobci a prodejci nabízejí široké spektrum teplovzdušných krbů a krbových vložek. Vyrábějí se uzavřené s čelním sklem, rohové, prosklené ze tří stran, panoramatické (zasklené ze tří stran ve tvaru šestiúhelníkového půdorysu), šípové, průhledové. Zákazník pak podle typu krbu, svého založení a architektonického řešení interiéru zvolí typ obezdívky ** moderní, rustikální, starý apod. Návrh obezdívky lze svěřit buď do rukou architektonické kanceláři, obezdívací firmě, která se většinou zabývá i návrhy nebo si obezdění krbu navrhne sám. Dbát se přitom musí na nosnost podlahy. Hmotnost krbu se totiž pohybuje od 140 do 250 kg, obložení může vážit i více než 500 kg.

krby

Na českém trhu nalezneme dva druhy krbů. První z nich je krb otevřený, jehož tepelná účinnost se pohybuje od 15 do 20 %. Účinnost lze však zvýšit. Jednak vestavěním krbové vložky do krbu stávajícího otevřeného, čímž vznikne krb uzavřený, a jednak postavením nového teplovzdušného dvouplášťového krbu. V obou případech se jedná o krby s dokonalejším spalováním. Zvyšuje se tím účinnost až na 80 %, při současném snižování spotřeby paliva a poklesech emisí spalin, jež škodí životnímu prostředí.

Krby jsou vyráběny buď z litiny nebo ocelového žáruvzdorného plechu, případně kombinované (ocel ** litina či ocel ** šamotové obložení). Z čelní strany je topeniště uzavřeno vertikálním posuvným rámem s dvířky prosklenými keramickým sklem. Vytažením dvířek vzniká krb otevřený, jehož účinnost se nepatrně sníží, ale díky vložce je stále mnohem účinnější než původní krb otevřený. Dvířka lze otevírat do stran, což umožňuje snadné čištění skel. Do spodní části lze instalovat ventilátory zajišťující nucený oběh vzduchu ve výměníku. Krb vybavený ventilátorem je schopen vyhřát až 400 m3(!). Nemusíme jej tedy využívat pouze jako lokální topidlo, ale po připojení teplovzdušných hadic k výstupům lze vytápět i několik místností.

Samostatnou kapitolou jsou elektrické krby a krbové fasády. Mají minimální nároky na prostor. Lze je bez újmy na estetickém efektu postavit i v sídlištním bytě a s úspěchem využívat v těch nešťastných obdobích mimo topnou sezónu, kdy se teplárna tváří, že je ještě teplo, a voda ve vaně už tiše mrzne...

krby

Kde lze získat opravdu "krásné teplo"? Asi nejbohatší sortiment kamen a krbů pro potěšení i užitek je k mání u firmy Adastra. Pojďme se tam společně podívat.

Nejpříjemnějším teplem je bezpochyby to, které vyzařuje z přírodního materiálu. Proto jsou tak oblíbená kamna a krby s obestavbou z kamene, kachlů či (tam, kde to lze) dřeva. Firma Adastra proto nabízí hned několik stovek stavebnic, v nichž lze nalézt vhodný typ pro každé prostředí, příležitost i vkus. Technologickou i estetickou špičkou jsou výrobky světové jedničky - firmy Hark z Duisburgu (SRN). Její výrobky mají vynikající technologickou úroveň v takřka nepřeberné škále tvarů, materiálů a provedení. Platí to jak o kamnech, mezi nimiž jsou i světově ojedinělá stáložárná kamna na dřevo s velkým panoramatickým sklem, tak o krbech. Krby firmy HARK mají základ v technicky dokonalé krbové vložce s vysokou účinností.

Futony lze používat v kombinaci s různými typy rozkládacích rámů z masivního dřeva, které pak během několika vteřin změní lůžko v pohodlnou sofu. Je možné si zvolit nejen velikost, barevnou kombinaci futonu a snímatelného potahu, ale i odstín povrchové úpravy dřeva, pro který používáme výhradně přírodní oleje s minerály nebo včelí vosk.

FUTON SOFA je příkladem minimalistického stylu bydlení. Jednoduchý, elegantní, funkční.

FUTON

Matrace minulosti, současnosti, budoucnosti

Japonská tradice, stará stovky let, sklízí dnes úspěchy v zemích západní kultury. Proč? Futony, ručně vyráběné matrace, jsou plněny stoprocentně přírodními materiály: bavlnou, vlnou, kokosovými vlákny a kaučukem. Neobsahují žádné chemické složky. Jsou proto vhodné nejen pro alergiky, ale pro zdravé životní prostředí vůbec.

Spaní na futonu dává tělu zcela odlišný pocit pohodlí, než kterýkoliv jiný druh matrací. Futon je matrace tvrdá, ale s pocitem měkkosti. Pouze přírodní vlákna jsou schopna absorbovat a velmi rychle odpařovat vlhkost vylučovanou tělem, což je důležité z hlediska hygieny.

Tepelná vodivost

Problém se týká hlavně nových obvodových stěn u novostaveb a dodatečné izolace stávajících stěn uvnitř objektu. Zatímco u nás se prozatím pro obvodové stěny používají spíš klasické materiály, u vnitřních izolačních stěn (předstěn) se osvědčuje užití sádrokartonu. Zaručuje totiž dostatečnou izolaci a také ideálně rovnou stěnu. Způsobů provedení předstěn, kterými elegantně zvýšíme tepelný odpor zdi, je řada a je třeba se jen rozhodnout pro optimální řešení. Tepelná vodivost hraje významnou roli při budování již zmíněných podkrovních vestaveb. I z těchto důvodů je použití sádrokartonu v kombinaci s minerální vlnou (a parotěsnou zábranou) v podkroví téměř ideální.

Akustické vlastnosti sádrokartonu

Použitím sádrokartonových technologií lze zabezpečit velký rozsah hodnot Rwr. U příček je to od 45 dB do 65 dB. Toho lze dosáhnout vhodnou skladbou použitých materiálů. Jednak počtem vrstev a tloušťkou sádrokartonových desek a jednak použitím zvukoizolační vrstvy (minerální vlna o různých tloušťkách). U podhledů je řešení obdobné.

Váha sádrokartonu

Sádrokartonové konstrukce jsou výrazně lehčí než klasické materiály. V průměru lze hovořit o 20% poměru. Hmotnost jednoduché příčky se pohybuje okolo 26 kg/m2, u zavěšeného podhledu je to asi 15 až 30 kg/m2. Tato příznivá vlastnost je důležitá zejména při adaptacích a rekonstrukcích stávajících objektů, kde statická omezení konstrukcí, po případě i přitížení základové spáry, hrají při výběru materiálu nezanedbatelnou roli.

sádrokarton

Sádrokartonová technologie je snadná, rychlá a moderní. I když možná trochu módní. Není ale ani samospasitelná ani všeřešící. Počítat se s ní ale musí a její místo v rekonstrukčním stavění je z mnoha důvodů pevné.

Sádrokartonová technologie byla původně vynalezena hlavně z důvodu ochrany dřevěných konstrukcí před požáry. Patentována byla v USA roku 1894. Do Evropy se dostala až před 2. světovou válkou, ale její bouřlivý rozvoj nastal v 50. letech, v období hospodářského zázraku (zejména v tehdejším západním Německu).

zabezpeceni pokracovani

Vstupní dveře

- bezpečnostní štít a profilová cylindrická vložka (chrání před odvrtáním, roztržením, vyhmatáním planžetou)

- zadlabací zámek s prvky pasivní bezpečnosti (odolný proti odvrtání; pojistka, která při rozlomení vložky automaticky zablokuje vysunutou závoru; speciální protiplech)

- vrchní přídavný zámek (zdvojuje bezpečnost vstupních dveří, vložku nelze rozlomit, vyhmatat)

- dveřní závora příčná a celoplošná (chrání před násilným vyražením, vysazením a vyháčkováním vstupních dveří)

- doplňková zařízení (přídavné kódové kování, pojistka dveřních závěsů, zábrana proti vysazení, pojistný řetízek, panoramatické kukátko, dveřní zástrč a podobně)

- bezpečnostní dveře (kombinace předchozího, doplněno o kvalitní oplechované, vyztužené dveře)

- ocelová dveřní zárubeň vylitá betonem

- různé typy mříží

Okna

(jedná se zejména o okna snadno přístupná - přízemní)

- vlastní ochrana (zasklení bezpečnostním vrstveným sklem, nalepení bezpečnostní fólie, různé typy okenních mříží, bezpečnostní žaluzie apod.)

- uzavírací mechanismy (obrtlíky, olivy, kování, uzamykací kliky, uzamykací uzávěry atd.)

Balkon, sklep, vikýř

- kombinace prvků pasivní bezpečnosti jako u oken a dveří

Ohraničení pozemku

- plot (laťkový, pletivo)

- plot + vnější elektronická ochrana (perimetrie)

Jako doplňující systém k mechanickým zábranným prostředkům lze použít elektrickou, případně požární signalizaci (magnetické spínače na dveře a okna, čidla na destrukci skla, prostorová čidla reagující na pohyb osob, vyhodnocovací ústředny, sirény, požární hlásiče atd.)

Srovnáváme-li důsledky vykradení objektu s důsledky požáru, je na první pohled zřejmé, co je větší zlo. Přesto je v běžném životě ochrana objektů proti požáru pomocí prostředků EPS trestuhodně opomíjená. Objekty by měly být současně chráněny jak proti vloupání, tak i proti požáru. Málokdo si ale uvědomuje, že mezi zabezpečením objektu proti vloupání a požadavky hasičů je někdy střet zájmů. například instalace bezpečnostních dveří a mříží v objektu často odporuje požárním předpisům.

Nadstavbou, která minimalizuje možné škody, je napojení celého zabezpečovacího systému bytu či rodinného domu na pult centralizované ochrany. Na trhu je dost firem, které tuto efektivní službu zajišťují.

S použitím materiálů Odboru prevence kriminality Ministerstva vnitra ČR

Zabezpečení bytu a rodinného domu

Byt nebo rodinný dům se svým vnitřním vybavením jsou základem rodinného zázemí pro každého z nás. Zde trávíme většinu času a mnohdy je to jediný majetek, který vlastníme.

Vykradení bytu nebo rodinného domu se nedá nikdy vyloučit. Přesto existuje celá řada možností, jak můžeme pravděpodobnost vykradení minimalizovat.

1. Nejprve by měl majitel podniknout opatření, která nejsou nikterak finančně nákladná, ale již sama o sobě přinášejí výsledky:

* nechlubit se svými majetkovými poměry, zvláště před neznámými osobami,

* udržovat dobré vztahy se sousedy, všímat si neznámých lidí v domě nebo v jeho okolí, při podezření volat policii,

* před odjezdem z místa bydliště zajistit vybírání poštovní schránky, nezatahovat rolety, žaluzie, zajistit kontrolu svého bytu či domu spolehlivou osobou apod.

2. Dalším krokem, který je třeba učinit, je mechanické zajištění míst, která jsou nejvíce ohrožena.

Využití vyrobeného přípravku

Přípravek položíme na čelo desky v tužkou označeném místě. Otočením přípravku (podle šipky) zapřeme dříky šroubů o vršek a spodek desky. Tak se vrtací díra přípravku samočinně nastaví na střed desky různé tloušťky. Obráceně položený přípravek, do jehož zářezu vsuneme zalepený kolík v čele dílu, umožní přesně vyvrtat díru pro vyčnívající kolík v protikusu. Oba díly připevníme k pracovnímu stolu truhlářskými svěrkami.

Řezání stejných délek kolíků

jen "podle oka" je vždy nepřesné, navíc včetně rozměřování metrem a tužkou zdlouhavé. I na zrychlení této práce vymysleli šikulové zcela jednoduchý přípravek . Je to jen kousek prkénka z tvrdého dřeva s výřezem, jehož rozteč je požadovaná délka kolíku. Do prkénka je ještě vyvrtána průchozí díra o průměru zasunuté dřevěné kulatiny.

Umístění děr pro kolíky vždy rýsujeme ostrou tužkou nejdříve na čelo desky (bočnice) tak, aby středy děr byly jasně viditelné. Při větším počtu děr středy nerýsujeme, ale předvrtáme díry pro kolíky menším vrtákem podle jednoduché plechové šablony. Do ní vyvrtáme díry v požadovaných roztečích. Pak díry s pomocí jednoduchého přípravku načisto dovrtáme a zarazíme (zalepíme) do nich připravené kolíky. Aby byly vrtané díry v protikusu rámu opět ve stejných roztečích i ve stejné vzdálenosti od její hrany, opět využijeme svépomocí vyrobený přípravek, podobný prodávaným, avšak značně drahým přípravkům značkovým. Sestavíme jej z pásku ocelového (duralového) plechu tlustého nejméně 2 mm, destičky pertinaxu (texgumoidu, umatexu a pod.) tlusté asi 10 mm, rozměrů 40 x 70 mm a dvou šroubů M 5 x 40 mm se zápustnou hlavou.Přípravek vyrobíme takto: do pásku plechu A a pertinaxové destičky B vyvrtáme společně dvě díry pro šrouby o průměru 4,2 mm a jednu díru o průměru 10,2 mm. Do malých děr v destičce vyřízneme závity M 5, v pásku plechu díry pro vrtáme vrtákem průměru 5 mm a zahloubíme je pro hlavy šroubů. Pak pásek pilkou na kov seřízneme do rukojeti, řezy čistě opilujeme. Oba díly sešroubujeme a vyvrtáme, prořízneme a vypilujeme do obou dílů společně výřez rozměrů 10 x 20 mm (průměr kolíku). Sešroubované díly demontujeme, stykové plochy odmastíme, potřeme dvousložkovým lepidlem Lepox a načisto smontujeme. Na vyčnívající dříky šroubů navlékneme kousky bužírky.

Ještě jednou kolíkové spoje

Při svépomocné výrobě a úpravách drobných bytových doplňků ze dřeva využívají domácí kutilové také rohové spoje, které jsou nejen dostatečně pevné, ale také výrobně jednoduché. Pro rámy jakýchkoli nábytkových konstrukcí jsou asi vhodnější kolíkové spoje než zdlouhavé pracné zhotovování drážek, per a ozubů.

Jak už jsme si v minulém článku řekli, používají se ke kolíkování dřevěné (plastikové) kolíky o průměru 6,8,10 a 12 mm. Kutilové však nejvíce využívají kolíky tlusté 10 mm, vhodné pro prkna a laťovky tlusté kolem 20 mm. Na požadované délky se kolíky řezají pilkou ocaskou z polotovarových kulatin z tvrdého dřeva, v nouzi i z tyček na praporky, starých dřevěných ramínek na šaty, někdy dokonce i z roštů dřevěných dětských postýlek.

Někdy potřebujeme vyrobit rozebíratelné rohové spojení rámu, setaveného z měkkého dřeva. Rozebíratelný, avšak pevný spoj opět zajistí kolík z tvrdého dřeva. Kolík o větším průměru se zalepí a zarazí do díry kolmo vyvrtané k vláknům dřeva . Vruty se zápustnou hlavou však musí být tak dlouhé, aby vnikly do zalepeného kolíku. V tomto případě vrtáme díru pro kolík (nebo dva kolíky z každé strany) plochým vrtákem do dřeva. Před zašroubováním potřeme dříky vrutů mýdlem. Tak je i po čase snadno z kolíků vyšroubujeme.

pokracovani

Před zaražením, případně zalepováním, je vhodné hrany pilkou nařezaných kolíků kónicky upravit strouhákem a povrch kolíků ovroubkovat. Vroubkování snadno uděláme vroubky čelistí instalatérských kleští . Takto upravené kolíky ze dřeva či plastu nepoškodí při sesazování dílů i narážení kolíků hrany vyvrtaných děr, kolíky se také snadněji do děr zarážejí. Vroubkování povrchů u kolíků pak zajistí, aby v díře ještě lépe držel. Při vrtání děr pro kolíky, které budeme zalepovat (Lepox, Epoxy 1200), je vhodné použít vrták o průměru o 0,1 až 0,2 mm větší, než je průměr kolíku. Pak lepidlo vytvoří mezi stěnami díry a povrchem kolíku potřebnou lepicí vrstvu. K vrtání děr použijeme ploché nebo docela běžné spirálové vrtáky na kov.
K rohovému spojení použijeme dva i více kolíků, podle šířky spojovaných dílů. Šikmé díry pro kolíky vyvrtáme do obou dílů společně. Dřevěné kolíky zde nahrazují hřebíky (drátěnky). Po potření delších kolíků, nejlépe dvousložkovým lepidlem, kolíky zarazíme do vyvrtaných děr kladivem. Po vytvrzení lepidla vyčnívající konce zařízneme a zabrousíme s povrchem desky. Před kolíkováním potřeme styčné plochy obou dílů stejným lepidlem.

Další rohový spoj je vytvořený dřevěnými kolíky, zaraženými a zalepenými do šikmo vyvrtaných děr v obou dílech rámu. I v tomto případě je vhodné vrtat díry pro kolíky do obou dílů společně, nejlépe tak, že oba díly ve styku nejdříve slepíme a díry vyvrtáme až po vytvrzení lepidla.

Kolíkové spoje

V kutilských návodech na amatérskou výrobu závěsné skříňky do starší kuchyně bývá doporučováno sestavení rámu skříňky s pomocí jednoduchého kolíkového spoje. Povězme si k tomuto řešení pár slov.

Kolíkový spoj se dá nejsnadněji a nejrychleji udělat běžnými nástroji: vrtačkou, pilkou a struhákem (rašplí). Kolíkový spoj ovšem nemá tak vysokou pevnost jako spoj na rybinu či čep a dlab, lze jej však použít pro nejrůznější způsoby spojení dvou kolmo na sebe přiléhajících dřevěných dílů. Aby byl výsledek amatérské práce co nejlepší, musíme při výrobě kolíkového spoje dodržet praxí vyzkoušená pravidla.

Samotný kolík (nejlépe tyčka z bukového dřeva či plastu) běžně koupíme v průměru 6,8 a 10 mm, někdy dokonce už jako hotové kolíky. Kolík má mít správný průměr , který závisí na tloušťce spojovaných desek . Délka kolíku je asi 5násobek jeho průměru. Pak pro tloušťky desky h = 16 mm je d = 6 mm, pro h = 16 až 18 mm je d = 8 mm a pro h = 20 a více mm je d = 10 až 12 mm. Do desky má být kolík zapuštěn tak, aby mezi dnem díry a horní vnější plochou desky zůstalo asi 2 mm neporušeného dřeva. Také součet hloubek 1 v obou spojovaných deskách má být asi o 2 mm větší, než je délka kolíku.