Pokud se i vy odhodláte k podobné úpravě krytu instalační šachty na toaletě vašeho bytu, nezapomeňte přesně měřit. Náš příklad však považujte pouze za orientační. Rozmístění potrubí i všech měřidel v šachtě totiž může být v některých panelových domech odlišné. A také nezapomeňte při řezání všech dílů minimálně na 2 milimetry rezervy navíc kvůli nerovnostem stěn.

Úprava krytu instalační šachty, kterou vám dnes chceme nabídnout, spočívá v docela jednoduché výměně plechových krytů a jejich nahrazení částečně odnímatelným obkladem - s přístupem ke všem důležitým měřidlům i ventilům a spoustou úložného prostoru navíc. Po odstranění veškerého plechových krytů zůstane na místě pouze pevná kostra z kovových L profilů. Tuto konstrukci pak stačí osadit namísto plechu šesti na míru nařezanými MDF deskami. Tři z desek tvoří čela s uzavíratelnými dvířky pro vestavěné skříňky, čtvrtá dvířka zakrývají plynoměr. Také polovina jedné ze dvou spodních desek je odnímatelná a slouží jako přístup k vodoměru.

WC

Panelákové inspirace
I císař pán tam musel pěšky. Řeč tentokrát bude o jedné z nejdůležitějších místností domu či bytu, ačkoliv se o ní před ostatními často zdráháme hovořit. Možná i proto jí při zařizování nebo rekonstrukci bytu věnujeme daleko méně pozornosti.
Určitě se vám již někteří z vašich přátel či známých pochlubili, že před nedávnem zrekonstruovali koupelnu nebo si pořídili zbrusu novou kuchyňskou linku. Ale že by se snad někdo svěřoval s tím, že si sám zrenovoval obyčejný nevzhledný hajzlík, to se zatím nestalo ani nikomu z našeho redakčního kolektivu. Přesto jsme před nedávnem mohli do takové místnůstky v jednom pražském panelákovém bytě nahlédnout a okoukat zajímavou úpravu staršího a nevzhledného zařízení.
Stoupačková šachta u většiny panelákových bytů s umakartovým bytovým jádrem je přístupná právě z toalety. Tady je také přístup ke všem měřidlům a regulačním ventilům. Proto nelze ošklivé plechové dveře, které šachtu kryjí, jen tak zrušit a přístup k potrubím zazdít nebo jakkoliv zablokovat.

Náš tip
Postel ** knihovnu je možné vyrobit i z jiných deskových materiálů, např. z laminované dřevotřísky, přírodního dřeva nebo MDF desek, povrchově upravených třeba variopaintem či polepených korkem. Postel lze rovněž u stěny uzavřít obloukovým čelem s poličkami pro budík či lampičku . Pokud použijeme k výrobě desky z lamina, je nutné navíc zakoupit nažehlovací hrany.
Základní díly si můžete nechat nařezat na zakázku, k vlastnímu sestavení postele pak postačí jen vrtačka, ruční pilka, úhelník a šroubovák nebo nástavec na vrtačku. Povrchovou úpravu jistě zvládne každý sám.

Postel, knihovna

Tři samostatné části ** poličky tvořící knihovnu ** jsou k sobě napevno sešroubovány, hlavičky šroubů jsou zapuštěny a přetmeleny (viz obr. 1). Jednotlivé police je navíc možné spojit buď ve vnitřních rozích rámu vždy dvěma kovovými úhelníčky, nebo ve stěnách, kde se knihovny stýkají, nábytkovými spojovacími šrouby.
Vzhledem k tomu, že postel sedí plnou plochou na zemi a do vnitřního úložného prostoru se příliš nepráší, není nutné si práci komplikovat a vyrábět ještě dno.
Také zavírání vnitřního úložného prostoru je velmi jednoduché. Křídla odklápěcího víka tvoří dvě laťovkové desky o síle 22 mm, které jsou uprostřed spojeny panty Na obou stranách postele jsou desky (víko) opatřeny výřezy pro pohodlnější uchopení, můžeme si však pomoci i připevněním tkalounu.
Postel je zkonstruována pro dvě matrace o rozměrech 200 x 85 x 15 cm, autor navíc počítal s odkládací plochou kolem matrace. Budeme-li chtít změnit rozměry celé postele, musíme je promítnout do základních délek u dílů A a A1. Pokud máme k dispozici lamelové zdravotní rošty, můžeme je použít podobně jako laťovku k uzavření odkládacího prostoru, jen je uprostřed spojíme malými panty. Rošty udávají základní vnitřní rozměr, ze kterého musíme při práci vycházet.
Materiál
A 4 ks 30 x 175 cm dno, půda
A1 2 ks 30 x 205 cm dno, půda
B 6 ks 28 x 28 cm pevné boky
C 10 ks 28 x 26 cm volné mezistěny
D 2 ks 30 x 145 záda k dílu A
D1 1 ks 30 x 205 záda k dílu A1
E 2 ks 30 x 145 příčky úložného prostoru
F hranoly 3 x 3 cm v požadované délce (nutno odečíst zavírání)
F1 Hranoly (lišty) mezi příčkami ** nutno doplnit individuálně
G 2 ks 70 x 175 laťovka
H 2 ks panty
Pracovní postup
Díly A a A1 spojíme vruty s díly B a prostředním dílem C, který umístíme napevno. Vyznačíme si, kde budou další díly, a to tak, že je obrýsujeme z obou stran poté co je vložíme do polic na uvažovaná místa. Zásadně pracujeme s úhelníkem, aby všechny příčky byly posazeny kolmo. Na takto předkreslené linie vyvrtáme otvory vždy pro dvě podpěry pod police, přišroubujeme záda a složíme kostru celé postele. V rozích spojíme konstrukci kovovými úhelníčky nebo spojovacími šrouby. Dovnitř vložíme středové příčky a připevníme vnitřní laťový rám po obvodu. Spojíme panty zavírání a položíme na vnitřní příčky postele. Pak už jen stačí materiál povrchově upravit.

Spaní s knížkou po ruce

a spousta úložného prostoru navíc
Postel knihovnu, kterou vám dnes chceme předvést, si před časem vymyslel a vyrobil mladý výtvarník. Tento netradiční, zajímavý a užitečný kus nábytku slouží svému majiteli k jeho plné spokojenosti již celých sedm let. Možná, že zaujme i vás a že se rozhodnete si něco podobného pořídit. Věřte, že není nic jednoduššího...
Základ postele tvoří rám ve tvaru U složený ze tří samostatných nízkých polic ** knihovniček. Rozměr celého rámu odpovídá matracím, na jejichž míru byl také vyroben. Kolem matrace navíc přebývá menší odkládací prostor. Police jsou zhotoveny z dřevotřískových desek o síle 20 mm, problém povrchové úpravy autor vyřešil nátěrem černým balakrylem.

3. Na hlubší část pódia položíme desku, do níž vyřízneme přímočarou pilkou vlnovku. Ze zbytkové šablony pak vyřízneme protilehlý díl, který přišroubujeme k podlaze. V našem případě bylo nutné zachovat v zadním rohu u zdi přístup ke stoupačce. Proto bylo nutné vyříznout v rohu desky výklopná dvířka, která jsou k celé desce upevněna pianovými panty.
4. V nosné konstrukci od sebe jednotlivé zásuvky dělí tři příčky. Po jejich montáží a upevnění k obvodové nosné konstrukci můžeme položit vrchní desku i nad tuto část. Ještě před definitivním spojením všech dílů se ubezpečte, zda všechny zásuvky přesně pasují na svá místa a jdou dobře zasunovat. Teprve potom obě desky přišroubujte ke korpusu!
5. Na připravený proužek sololitu chemoprenem přilepíme pruh vybraného koberce a po zaschnutí ho jemnými hřebíčky připevníme na zvlněné čelo. Pak již můžeme položit koberec na celou plochu pódia tak, aby přesahoval asi 1 cm přes okraj. Okraje koberce nakonec opatrně přelištujeme. Tenké lišty si předem předvrtejte, aby se při zatloukání hřebíčků neštípaly!
6. Po obvodu pódia u stěn použijeme silnější lišty, které připevníme vruty. Nad dvířky ke stoupačce je koberec položen na sucho, aby bylo snadné je v případě potřeby po odšroubování lišt otevřít. Kobercem polepíme i čela šuplíků a také je olištujeme. Nakonec zbývá do čela každé zásuvky vyvrtat dva otvory a provléknout úchyty z proužků kůže, které uvnitř zauzlíme.

Pódium

Náš tip (do rámečku)
Pokud máte pódium hotové a zaujala vás také nástěnka z našeho obrázku, není už nic jednoduššího. Vašim dětem se určitě zavděčíte, vždyť které z nich by si nepřálo mít své obrázky pověšené na dobře viditelném místě.
Na výrobu nástěnky budete potřebovat desku hobru (rozměry dle potřeby či možností) natřenou balakrylem, kterou můžete po olištování stejnými lištami, jaké jste použili na pódium, zavěsit nebo přišroubovat ke zdi.
Potřebný materiál (+ velká pérovka)
DDT deska 18 x 183 x 275 mm 1 ks
BDT deska 30 x 183 x 275 mm 1 ks
pruh sololitu 25 x 140 mm 1 ks
kovový úhelník 50 x 50 mm 10 ks
kolečka výška 2,5 cm 12 ks
hmoždinky průměr 10 mm 20 ks
šrouby 70 mm 20 ks
pianový pant 50 mm 1 ks
vruty do zdi 50 mm 100 ks
ozdobné lišty ke zdi délka dle obvodu pódia
ozdobné na čela šuplíků 6 m
chemopren
Schéma připevnění DDT vlnovky k podlaze (pérovka A)
Schéma přehnutí a upevnění koberce k pódiu (pérovka B)
1. Po obvodu pódia, kde se nosná konstrukce dotýká zdi, přišroubujeme do výšky 22 cm lištu ze silnější dřevotřísky 5 cm širokou. K těmto lištám potom postavíme a připevníme zbývající části korpusu z pruhů 22 cm širokých. K jejich spojení postačí kovové úhelníky 5 x 5 cm. K upevnění do stěn použijeme běžné hmoždinky o průměru 10 mm a šrouby 70 mm dlouhé.
2. Z předem připravených dílů sestavíme a sešroubujeme tři pojízdné šuplíky. Při spojování použijeme vruty do dřevotřísky 50 mm dlouhé a důkladně je zapustíme. Zbývá připevnit ke každé zásuvce 4 kolečka. S výškou koleček je nutné počítat již při přípravě jednotlivých dílů, protože ve finále snižují světlost celého šuplíku.

Celé pódium je vyrobeno ze dvou dřevotřískových desek o tloušťce 18 a 30 milimetrů. Desky o tloušťce 30 milimetrů jsou běžně k dostání v rozměrech 183 x 284 za 858 korun, osmnáctimilimetrové v rozměru 183 x 275 za 528 korun.
Manželé si z nich v dřevoprodeji nechali nařezat přesné díly na jednotlivé šuplíky (viz rozpis materiálu) a ze zbytků potom nařezali pruhy na kostru pódia. Vzadu u stěn a po stranách stačí pouze 5 centimetrů široké pruhy přišroubované do hmoždinek ve zdi (ušetříte spoustu materiálu, protože konstrukce podél stěn stejně nebude vidět). Tyto díly je možné nařezat doma přesně na míru. Sestavit celé pódium pak bylo otázkou jediného odpoledne.
Povrch pódia je v našem případě potažen dětským kobercem. Při volbě jeho barvy se samozřejmě fantazii meze nekladou. Výsledek určitě stojí za to.

Dětský pokoj od Ježíška

Pódium na hraní s velkým úložným prostorem
Vytvořit dětem vhodný kout na hraní i učení nebývá zrovna jednoduché. Problémem jsou především úložné prostory nejen pro hračky, ale i hromady dětského oblečení a "drobné" nezbytnosti. Tvrdým oříškem může řešení prostoru být zejména ve stísněných panelových bytech.
Před podobným problémem stáli i mladí manželé z Prahy 5, kteří si před časem přestavěli starší rodinný domek. Přizvali proto na pomoc Ježíška, kterým byl v tomto případě kamarád - truhlář a sami přiložili ruku k dílu. Výsledkem je vyvýšené pódium, které přímo láká k dětským hrám, a spousta úložného prostoru navíc.

Akvarelová technika
Při této technice nemáme konturou předkreslené motivy, ale postupujeme stejně, jako když malujeme akvarel na papír. Jemných barevných kombinací docilujeme malbou do vlhkého hedvábí. Vzájemným promícháváním barev při jejich prolínání nám vznikají nové zajímavé motivy a odstíny. Při akvarelové technice je dobré využít i doplňující řadu pomůcek, jako je akvarelový základ, který zmenší sání barvy na hedvábí, či krycí černou barvu, zesvětlovač barev, míchací bílé barvy a další.
Pro vytvoření působivého motivu doporučujeme použít i speciální efektovou sůl. Kouzelného vzoru docílíme tak, že mokré barevné plochy posypeme zrníčky efektové soli. Během schnutí se zrodí ledové květinové efekty. Barevná plocha dostává "oživení", vytvářejí se nahodilé detaily krystalků a řada jiných příjemných překvapení. Pro nejlepší výsledek práce se solí je nutno ji aplikovat ve "správný" okamžik. Plocha by již neměla být mokrá, ale ještě ne suchá. Po zaschnutí jednoduše shrneme sůl z plochy hedvábí. Pro tuto techniku se dá použít i normální kuchyňská sůl.
Po dokonalém zaschnutí celé malby hedvábí fixujeme (nejlépe druhý den). Fixaci provádíme žehličkou nastavenou na teplotu bavlny (1400 C). Pokud jsme pracovali s konturou, žehlíme hedvábí přes čistý papír, protože jinak by se kontura lepila na plochu žehličky. Po fixaci látku ve vlažné vodě kontrolně vypereme, abychom se přesvědčili, zda je malba správně zafixována. Látka by již neměla pouštět nanesenou barvu. Pokud jsme používali syté barvy, může se to lehce stát. Není to však chyba, jde o tzv. barvu "přebytečnou", která se tímto vypere. Díky fixaci se barvy na hedvábí stanou nejen stálebarevnými, ale ještě více se prosvítí a budou brilantní.

Konturová technika

Její podstata spočívá v tom, že barva zůstává v obrysech namalovaných konturou.
Nejdříve si na dřevěný rám napneme hedvábí a přichytíme ho pomocí špendlíků, trojpřipínáčků či kotviček, přičemž lem šátku máme dole. Motiv, který budeme kreslit, si můžeme nejdříve předkreslit na papír, vložit pod hedvábí, přilepit isolepou k rámu a poté měkkou tužkou obkreslit na hedvábí. Vhodné je použít i speciální, tzv. fantomovou tužku - fix, jehož stopa sama zmizí po 48 až 72 hodinách. Konturu můžeme naplnit do malovací láhve, nasadit pipetu (požadovanou tloušťku čáry si určíme propíchnutím špendlíku), nebo malovat přímo tubou. Tlačíme však jen lehce, abychom vytvořili rovnoměrnou linku. Snažíme se také vyvarovat chyb začátečníků a zbytečně nepřerušovat čáru, která by potom byla nepravidelně silná. Spoje a kříže vždy dobře dotahujeme. Skrz chybně nanesenou konturu by nám totiž později protekla barva do míst, kde ji nechceme mít. Při malování ručně lemovaných výrobků nezapomeneme konturu protáhnout i přes ruční lem. Po provedení celé kresby necháme konturu zaschnout (asi 20 minut) a poté předkreslené motivy vybarvujeme. S barvami na hedvábí docílíme zajímavějších efektů, jsou-li nanášeny na mokré plochy. Jednotlivá políčka vlhčíme každé zvlášť a druhým štětcem nanášíme zvolenou barvu. Konturu můžeme používat i na dokreslování obrazů do již namalované plochy. Pro větší efekt ji můžeme nanášet i štětcem.

Malujeme na hedvábí

Máte chuť pustit se do nějakých výtvarných prací? Zkuste tentokrát něco méně obvyklého. Můžete si pohrát s vlastní fantazií a přitom vytvořit praktickou věc. Vyzkoušejte, jak se maluje na přírodní hedvábí.
Malovat na hedvábí jsme se rozjeli až do Uherského Hradiště, kde nás do tajů technik a kouzel malby ochotně zasvětil pan František Crla. Kreativně pracovat s "královnou textilií" může v podstatě každý. Jedinec s uměleckými ambicemi, ale i malé dítě, záleží jen na vhodně zvolené technice. Všem tato forma tvůrčího odpočinku se štětcem a barvami přinese radost a uspokojení z vlastní tvořivosti.
Při malování na přírodní hedvábí si rozvíjíme nejen vkus a cit pro barevné ladění, ale také máme možnost si dle vlastních představ udělat rozmanité variace hedvábných šál a šátků. Odvážné nápady můžeme realizovat i na bílé hedvábné kravaty, halenky, šaty či drobné bytové dekorace, jako jsou polštářky, závěsy, přehozy na postele a paraván. Tato technika není ani nijak zvlášť nákladná. Musíme si sice obstarat barvy určené pro malování na hedvábí, ale s pomocí tří základních (červené, modré a žluté) snadno namícháme různé odstíny. Práci nám také zjednoduší speciální napínací rám. Pro amatérskou práci je tato výbava dostačující. Pusťme se tedy s chutí do díla...

Úprava hedvábí krešováním neboli mačkáním

Oblíbené nejsou jen hladké hedvábné šátky a šály, zvláště mladá móda miluje mačkaný vzhled pro jeho ležérnost i nenáročnou údržbu. Původně hladký šátek či šálu změníme na krešovaný velmi jednoduše. Na této technice je příjemné, že pouhým namočením a vyžehlením můžeme krešované hedvábí uvést do původního - hladkého stavu.
Pracovní postup

1. Vlhký šátek rozložíme a protilehlé rohy shrnujeme po úhlopříčce jeho středu.

2. Šátek ve středu uchopíme do rukou a kroutíme jej v prstech proti sobě k oběma koncům.

3. Při kroucení látkou se šátek v určitém okamžiku tlakem v polovině přeloží.

4. Pokračujeme v kroucení přeloženého šátku silou až do momentu, kdy to již nejde.

Vzniklý pletenec zkroucené látky zajistíme provázkem proti rozmotání a necháme uschnout.

Po dokonalém vyschnutí pletenec zkroucené látky rozmotáme a šátek je připraven k nošení.

Hedvábí

Dostaneme buď jako metráž, nebo již jako hotové šátky, šály, kravaty apod., většinou ve výtvarných potřebách či ve výše uvedené galerii. Škála hedvábných látek se pohybuje od hodně jemné tenoučké až po hrubší, se strukturou pytloviny, to podle konkrétní gramáže. Cena metráže o šíři 90 cm se podle kvality pohybuje od 200 do 700 Kč za běžný metr, bílé hedvábné šátky pořídíte podle jejich velikosti a použitého materiálu za 150 až 700 Kč.
Pracovní postup:
1. Barevný podklad s pozvolným přechodem do původní bílé získáme tak, že šátek lehce smotáme po úhlopříčce, ponoříme do barvy, kterou necháme vzlínat až do požadované výše...
2. Takto připravený šátek pečlivě vypneme do dřevěného rámu a v jeho okrajích jej opatrně přichytíme špendlíky. Pro malování je důležité, aby plocha šátku byla skutečně dokonale rovná...
3. Můžeme začít s vlastním malováním. Navržený motiv si nejprve lehounce předkreslíme tenkým štětcem přímo na šátek, poté - nejlépe širokým štětcem - vybarvíme velké barevné plochy.
4. Chceme-li dosáhnout světlých plošek, dotýkáme se tmavších barevných ploch štětcem namočeným v čisté vodě. Toto místo o několik odstínů zesvětlá, neboť dochází k vymývání barvy.
5. Do světlejší barevné plochy lze naopak efektně vstupovat nanášením tmavšího barevného odstínu. Tvar vzniklé barevné stopy bude vycházet z typu a velikosti použitého štětce.
6. Obrysy dokreslíme konturovacím štětcem a pečlivě vypracujeme všechny detaily. Pro tuto práci budeme potřebovat nejen hodně tenký a kvalitní štěteček, ale i notnou dávku trpělivosti.
7. Hotový šátek necháme vypnutý uschnout a dále postupujete dle návodu na barvách na hedvábí. Většina barev se dnes fixuje velmi jednoduše přežehlením hedvábí po rubové straně.
Dobrá rada:
Hedvábí perte ručně v mýdlovém roztoku teplém maximálně 40 0C.
Žehlete za vlhka žehličku nastavenou na hedvábí.

Malované šátky

**
Solíme
Chceme-li zvýraznit abstraktnost obrazců a prolínání barev, použijeme ještě sůl. Opatrně ji nasypeme - opět můžeme vytvářet obrazce - na ještě nezaschlou barevnou plochu a necháme sůl vytvořit její vlastní vzor.
Po zaschnutí ze šátku vymneme zrnka soli a celou barevnou kreaci fixujeme zažehlením.
(Nezapomeňte, že způsob fixace se může u jednotlivých typů barev lišit a řiďte se tedy doporučením výrobce, které by mělo být uvedeno na obalu.)

**
Malované hedvábné šátky
Možná proto je nošení šátku z tohoto materiálu tak příjemné. Jeho dotyk je skutečně jako pohlazení. A pokud nechceme nosit bílý, nebo si vymalovaný podle našich představ v žádné galerii nevybereme, nic nám nebrání si takový šátek namalovat sami.
Připravíme si barvy, nejlépe několik typů a velikostí štětců, mističku na míchání barev (jestliže zvolíme barvy, které se musí míchat), hedvábný šátek nebo šálu...
Barvy na hedvábí
koupíme ve výtvarných potřebách. Jejich nabídka je poměrně široká, takže své oblíbené odstíny bychom měli objevit bez problémů. Kromě barev ONE, které se musí míchat a i jejich fixace je složitější, se můžeme setkat s německými barvami JAVANA se škálou 68 odstínů, 50 ml balení cca za 105 Kč, dále francouzskými barvami SETASILK s nabídkou 30 odstínů, 45 ml za 95 Kč či švýcarskými barvami MARABU v 55 odstínech, 50 ml za 125 Kč.

Malujeme

Pomocí štětce pokryjeme plochu šátku v několika vrstvách barvami. Lze začít například jednoduchými geometrickými tvary ve světlejších odstínech a postupně je překrývat tmavšími tóny tak, abychom podkladovou kresbu zcela nezakryli. Barvy se do sebe začnou navzájem vpíjet a vytvářet abstraktní obrazce.

Příprava materiálu

Připravíme si hedvábný materiál (může to být šátek, šála, ale i hedvábná metráž), dřevěný rám, špendlíky, štětce, sůl a barvy (pro tuto techniku se osvědčily barvy THERMO SILK, které se po zaschnutí jednoduše fixují zažehlením) a můžeme začít.
Hedvábí nejprve pečlivě vypneme do dřevěného rámu, v jehož okrajích ho opatrně přichytíme špendlíky. Rám s napnutým hedvábím si umístíme nad plochu, která se snadno umyje, protože se při této technice často stává, že barva steče.
Dopředu si pečlivě rozmyslíme, jaké chceme docílit barevnosti. Volíme barvy, které spolu navzájem ladí a jejichž vzájemné prolínání bude příjemné, působivé a dobře kombinovatelné s oblečením.

Malujeme na hedvábí

Přírodní hedvábí jako materiál, který lze zajímavě výtvarně zpracovávat, vám i nám natolik učarovalo, že se k němu po krátké odmlce opět vracíme. Základy malování na hedvábí s podrobným postupem a dobrými radami jste našli v červencovém čísle Praktika. Dnes vás seznámíme s další výtvarnou technikou, využívající nejen efektu vzájemného vpíjení barev, ale vytvářející dokonce zcela samostatně zajímavé kresby, a to s pomocí obyčejné soli.

Malba na hedvábí

Pracovní postup
1. Výše popsaným způsobem vyrobíme rám, v pravidelných rozestupech po celém jeho obvodu připevníme žabky na gumičce. Pomocí žabek napneme hedvábný šál.
2. Zvolené barvy rozmícháme na malých talířkách. Během práce budeme jednotlivé barvy míchat mezi sebou. Připravíme si co největší štětec, aby udržel velké množství barvy.
3. Malovat začínáme u horního okraje rámu. Pracujeme rychle, neboť se zaschlými natřenými plochami nelze dále pracovat. Pro světlejší odstíny ředíme barvy vodou.
4. Barvy mícháme mezi sebou i na šátku a používat můžeme i vodu, v níž pereme štětce. Barvy se vzájemně propíjejí. Zdá-li se, že malba zasychá, přetřeme ji barvou nebo vodou.
5. V polovině práce stojan otočíme vzhůru nohama, abychom u malování nemuseli klečet a dále pokračujeme směrem nahoru. Štětec během práce není třeba vyplachovat.
6. Barvu necháme zavadnout. Připravíme si Guttu. Kontury malujeme přímo hubičkou tuby, na otisky štětcem (květiny nebo křídla motýlů) nebo na razítka Guttu trochu zředíme vodou.
7. Pracujeme na polosuchém podkladu, aby se Gutta malinko propojila s malbou, na suchém podkladu by její obrysy byly ostré. Nakonec práci podepíšeme svým jménem nebo značkou.
8. Odstřihneme si kousek mirelonu nebo karimatky, uchopíme do kleštiček a nahřejeme nad elektrickou plotýnkou, případně nad žehličkou, v žádném případě ne nad přímým ohněm.
9. Předtím jsme si však na prkénko položili větvičku, květinu nebo cokoliv, co chceme mít na razítku. Nahřátý kus mirelonu nebo karimatky na tento předmět položíme.
10. Ještě teplý mirelon položený na větvičku silně přitiskneme prsty. Hmota rychle vychladne a na jejím povrchu zůstane negativně otisknutá větvička či jiný předmět.
11. Tvar větvičky na miralonu obstřihneme nůžkami. Můžeme pracovat i obráceně – nejprve si vystřihnout zajímavý tvar a pak do něj otisknout požadovaný předmět.
12. Na talířku si rozmícháme Guttu, ale příliš ji neředíme. Na razítko ji nanášíme v malém množství tvrdým štětcem a hodně nasucho tak, aby dobře vystoupily obrysy.
13. Hedvábný pomalovaný šál podložíme z rubu v určeném místě dlaní levé ruky a razítko v pravé ruce opatrně na látku z lícu přitiskneme. Opakujeme dle vlastního uvážení.
14. Akvarelově rozpitou barvu na hedvábném šálu doplňujeme podle výtvarného záměru razítky, kresbou Guttou nebo obojím, anebo vůbec ne. Suchý šál podle návodu zafixujeme žehličkou.

Technika malby

Technika malby
Existuje asi padesát různých technik, jak pomalovat hedvábný šátek. Jsou i takové, kde není rám zapotřebí. Pokud ale malujeme na hedvábí s jistým výtvarným záměrem a nechceme pouze látku pocákat barvami, je rám dost podstatný. Látka nemusí být příliš vypnutá, důležité je, aby byla ve vzduchu.
My použijeme akvarelovou techniku, při níž barvy do sebe přecházejí a stínují se. Na tento základ budeme kreslit Guttou kontury, případně je dotvoříme razítky. Chceme-li namalovat konkrétní obrázek, uděláme si nejprve jeho obrysy Guttou a do nich pak zateče barva, která se silně rozpíjí.
Razítka si vyrobíme z mirelonu (hmota, která se pokládá pod plovoucí podlahy) nebo ze staré karimatky. Odstřihneme si kousek, odpovídající velikosti předmětu, který budeme tisknout. Může jím být zajímavá větvička, ne příliš křehký květ, část šišky apod. Hmotu uchopíme do kleštiček a nahřejeme ji nad elektrickou plotýnkou nebo žehličkou (ne nad přímým ohněm). Na prkýnko položíme větvičku a horkou hmotu na ni přitiskneme. Necháme vychladnout. Rozmícháme si trochu Gutty s malým množstvím vody, razítko natřeme. Místo na hedvábí, kam chceme razítko otisknout, podložíme dlaní a razítko lehce přitiskneme.
Po dokonalém zaschnutí celé malby hedvábí fixujeme (nejlépe druhý den). Žehlíme asi 3 minuty žehličkou nastavenou na maximální teplotu. Pokud jsme pracovali s konturou, žehlíme hedvábí přes čistý papír, protože by se mohla lepit na plochu žehličky. Po zažehlení látku ručně vypereme v mýdlovém roztoku teplém maximálně 40 °C. Látka by nanesenou barvu neměla pouštět. Pouze v případě, že jsme používali syté barvy, přebytečnou barvu praním odstraníme. Díky fixaci se barvy na hedvábí stanou nejen stálobarevnými, ale ještě se zvýrazní. Po zafixování můžeme hedvábí namočit a mokré opět vyžehlit – tím je dokonale vyhladíme.

Malba na hedvábí

**
Malba na hedvábí
O hedvábí můžeme říct, že je královnou textilií. Vytvořit si originální doplněk z pomalovaného přírodního hedvábí dokáže prakticky každý, a to jak výtvarně nadaný jedinec, tak i malé dítě. Bude záležet jen na vhodně zvolené technice.
Malování na přírodní hedvábí je příjemná práce, při níž můžeme naplno rozvinout vkus a cit pro barevné ladění. Přinese nám radost a uspokojení z vlastní tvořivosti. Jedinečně pomalovat si můžeme nejen hedvábné oblečení a doplňky jako šátky, šály či kravaty, ale i bytové dekorace, jakými jsou např. polštářky, závěsy, přehozy na postele nebo paraván.
Rám
Základem práce je rám, na který hedvábí vypneme. Můžeme jej vyrobit z jakýchkoli latěk, které budou mít jen o trochu větší délku, než je rozměr hedvábné látky, na níž budeme malovat. Rám nemusí být nijak zvlášť důkladný, laťky stačí narychlo spojit truhlářskými ztužidly nebo svázat provázkem. Pod rám položíme igelitovou fólii, abychom nepotřísnili podlahu.
K vypínání hedvábí nabízí trh originální úchyty – jeden stojí asi 50 Kč a navíc po nich zůstávají v látce dírky. Proto:
Opatříme si žabky na záclony (jedna stojí asi 1,40 Kč), na které navlékneme obyčejné gumičky. Takto zhotovené úchyty přichytíme gumičkami k rámu po celém jeho obvodu. Hedvábí přichycené Žabkami zůstane bez dírek.
Hedvábí
Hotové výrobky z přírodního hedvábí seženeme ve výtvarných potřebách nebo v některých galeriích. Většinou se dovážejí z Číny a jsou ručně obroubené. Můžeme koupit bílé hedvábné šátky (asi 100 Kč), šály, kapesníčky, kravaty, povlaky na polštářky, halenky, pouzdra na brýle a další výrobky v různých cenových relacích. Přírodní hedvábí dostaneme též jako metráž. Škála hedvábných látek se pohybuje od hodně jemné tenoučké až po hrubší, se strukturou pytloviny, to podle konkrétní gramáže. Cena metráže o šíři 90 cm se podle kvality pohybuje od 100 do 700 Kč za běžný metr. Pravé hedvábí snese vysoké teploty žehličky a můžeme je dokonce i vyvařovat.
Barvy a štětce
Ve výtvarných potřebách nebo v hobbymarketech koupíme barvy na hedvábí a Guttu. Barvy na hedvábí se rozlišují podle konečné úpravy – jedny se fixují párou (to lze pouze ve specializovaných obchodech), druhé prostým zažehlením.
Jedna lahvička barvy (50 ml stojí asi 75 Kč) vystačí na pomalování přibližně třiceti šátků. Hedvábí je jako živé a barvy silně rozpíjí. Barvy na hedvábí jsou ředitelné vodou a můžeme je mezi sebou libovolně míchat. Ve stejné prodejně koupíme i Guttu. Tato barevná hmota je vhodná na kontury i razítka a prodává se v asi dvanácti různých odstínech. (Tuba stojí asi 80 Kč). I ta je ředitelná vodou a můžeme ji míchat s barvami na hedvábí.
Štětec si vybereme co nejširší, aby udržel velké množství barvy.

Malování na hedvábí

Pracovní postup

1. Vlhký šátek rozložíme a protilehlé rohy shrnujeme po úhlopříčce jeho středu.

2. Šátek ve středu uchopíme do rukou a kroutíme jej v prstech proti sobě k oběma koncům.

3. Při kroucení látkou se šátek v určitém okamžiku tlakem v polovině přeloží.

4. Pokračujeme v kroucení přeloženého šátku silou až do momentu, kdy to již nejde.

Vzniklý pletenec zkroucené látky zajistíme provázkem proti rozmotání a necháme uschnout.

Po dokonalém vyschnutí pletenec zkroucené látky rozmotáme a šátek je připraven k nošení.

Barvy na hedvábí

Barvy na hedvábí
koupíme ve výtvarných potřebách. Jejich nabídka je poměrně široká, takže své oblíbené odstíny bychom měli objevit bez problémů. Kromě barev ONE, které se musí míchat a i jejich fixace je složitější, se můžeme setkat s německými barvami JAVANA se škálou 68 odstínů, 50 ml balení cca za 105 Kč, dále francouzskými barvami SETASILK s nabídkou 30 odstínů, 45 ml za 95 Kč či švýcarskými barvami MARABU v 55 odstínech, 50 ml za 125 Kč.
Hedvábí
Dostaneme buď jako metráž, nebo již jako hotové šátky, šály, kravaty apod., většinou ve výtvarných potřebách či ve výše uvedené galerii. Škála hedvábných látek se pohybuje od hodně jemné tenoučké až po hrubší, se strukturou pytloviny, to podle konkrétní gramáže. Cena metráže o šíři 90 cm se podle kvality pohybuje od 200 do 700 Kč za běžný metr, bílé hedvábné šátky pořídíte podle jejich velikosti a použitého materiálu za 150 až 700 Kč.
Pracovní postup:

1. Barevný podklad s pozvolným přechodem do původní bílé získáme tak, že šátek lehce smotáme po úhlopříčce, ponoříme do barvy, kterou necháme vzlínat až do požadované výše...

2. Takto připravený šátek pečlivě vypneme do dřevěného rámu a v jeho okrajích jej opatrně přichytíme špendlíky. Pro malování je důležité, aby plocha šátku byla skutečně dokonale rovná...

3. Můžeme začít s vlastním malováním. Navržený motiv si nejprve lehounce předkreslíme tenkým štětcem přímo na šátek, poté - nejlépe širokým štětcem - vybarvíme velké barevné plochy.

4. Chceme-li dosáhnout světlých plošek, dotýkáme se tmavších barevných ploch štětcem namočeným v čisté vodě. Toto místo o několik odstínů zesvětlá, neboť dochází k vymývání barvy.

5. Do světlejší barevné plochy lze naopak efektně vstupovat nanášením tmavšího barevného odstínu. Tvar vzniklé barevné stopy bude vycházet z typu a velikosti použitého štětce.

6. Obrysy dokreslíme konturovacím štětcem a pečlivě vypracujeme všechny detaily. Pro tuto práci budeme potřebovat nejen hodně tenký a kvalitní štěteček, ale i notnou dávku trpělivosti.

7. Hotový šátek necháme vypnutý uschnout a dále postupujete dle návodu na barvách na hedvábí. Většina barev se dnes fixuje velmi jednoduše přežehlením hedvábí po rubové straně.
Dobrá rada:
Hedvábí perte ručně v mýdlovém roztoku teplém maximálně 40 0C.
Žehlete za vlhka žehličku nastavenou na hedvábí.
Úprava hedvábí krešováním neboli mačkáním
Oblíbené nejsou jen hladké hedvábné šátky a šály, zvláště mladá móda miluje mačkaný vzhled pro jeho ležérnost i nenáročnou údržbu. Původně hladký šátek či šálu změníme na krešovaný velmi jednoduše. Na této technice je příjemné, že pouhým namočením a vyžehlením můžeme krešované hedvábí uvést do původního - hladkého stavu.

Malování na hedvábí

Malujeme
Pomocí štětce pokryjeme plochu šátku v několika vrstvách barvami. Lze začít například jednoduchými geometrickými tvary ve světlejších odstínech a postupně je překrývat tmavšími tóny tak, abychom podkladovou kresbu zcela nezakryli. Barvy se do sebe začnou navzájem vpíjet a vytvářet abstraktní obrazce.
Solíme
Chceme-li zvýraznit abstraktnost obrazců a prolínání barev, použijeme ještě sůl. Opatrně ji nasypeme - opět můžeme vytvářet obrazce - na ještě nezaschlou barevnou plochu a necháme sůl vytvořit její vlastní vzor.
Po zaschnutí ze šátku vymneme zrnka soli a celou barevnou kreaci fixujeme zažehlením.
(Nezapomeňte, že způsob fixace se může u jednotlivých typů barev lišit a řiďte se tedy doporučením výrobce, které by mělo být uvedeno na obalu.)

**
Malované hedvábné šátky
Půjdete-li po Újezdě na pražské Malé Straně, nemůžete minout galerii s půvabnou keramikou, obrázky a malovanými hedvábnými šátky připomínajícími odložená motýlí křídla. Pokud člověk vejde a promne tento šátek mezi prsty, iluze je naprosto dokonalá.
Možná proto je nošení šátku z tohoto materiálu tak příjemné. Jeho dotyk je skutečně jako pohlazení. A pokud nechceme nosit bílý, nebo si vymalovaný podle našich představ v žádné galerii nevybereme, nic nám nebrání si takový šátek namalovat sami.
Připravíme si barvy, nejlépe několik typů a velikostí štětců, mističku na míchání barev (jestliže zvolíme barvy, které se musí míchat), hedvábný šátek nebo šálu...

Malování na hedvábí

Malujeme na hedvábí
Přírodní hedvábí jako materiál, který lze zajímavě výtvarně zpracovávat, vám i nám natolik učarovalo, že se k němu po krátké odmlce opět vracíme. Základy malování na hedvábí s podrobným postupem a dobrými radami jste našli v červencovém čísle Praktika. Dnes vás seznámíme s další výtvarnou technikou, využívající nejen efektu vzájemného vpíjení barev, ale vytvářející dokonce zcela samostatně zajímavé kresby, a to s pomocí obyčejné soli.
Příprava materiálu
Připravíme si hedvábný materiál (může to být šátek, šála, ale i hedvábná metráž), dřevěný rám, špendlíky, štětce, sůl a barvy (pro tuto techniku se osvědčily barvy THERMO SILK, které se po zaschnutí jednoduše fixují zažehlením) a můžeme začít.
Hedvábí nejprve pečlivě vypneme do dřevěného rámu, v jehož okrajích ho opatrně přichytíme špendlíky. Rám s napnutým hedvábím si umístíme nad plochu, která se snadno umyje, protože se při této technice často stává, že barva steče.
Dopředu si pečlivě rozmyslíme, jaké chceme docílit barevnosti. Volíme barvy, které spolu navzájem ladí a jejichž vzájemné prolínání bude příjemné, působivé a dobře kombinovatelné s oblečením.

Lampion čarodějnice

LAMPION ČARODĚJNICE
Potřebujeme:
Čtvrtku, složku průsvitných transparentních papírů, krepový papír nebo vlnu, suchou trávu apod. na vlasy, kulatou krabičku od sýrů, víčko od plastové láhve, konzumní svíčku, tenký drátek, na níž lampion zavěsíme, pravítko, krejčovský metr, řezák na papír, nůžky, lepidlo v tyčince, vteřinové lepidlo, šídlo nebo silnou jehlu, lněnou fermež nebo stolní olej, štětec, barevné fixy nebo anilínky.

Pracovní postup:
1. Dno se svíčkou vyrobíme podle předchozího postupu. Na čtvrtku narýsujeme základní tvar (37,5x23 cm) a vystřihneme. Od středu papíru odměříme 5,5 cm na obě strany (průměr základny) pro obličejovou část.
2. Na vyznačenou část si tužkou nakreslíme obličej čarodějnice. Papír nařízneme a nůžkami vystřihneme oči, ústa – zuby, vrásky aj. Vybereme si transparentní papíry, kterými budeme vystřižená místa podkládat.
3. Některá místa můžeme nechat jen proříznutá (vrásky). Čtvrtku s vystřihanými otvory položíme na papír a otvory obkreslíme a zvětšíme o 1-1,5 cm. Hotový střih přiložíme na transparentní papír, obtáhneme a vystřihneme.
4. Prostříhanou čtvrtku dle libosti pomalujeme fixy nebo anilínkami. Nebojme se ani divokých kombinací kontrastních barev, které vhodně doplní barvu průsvitného papíru, po prosvícení svíčkou získáme skvělý efekt.
5. Pomalovanou čtvrtku obrátíme na rub a pomocí lepidla na papír přelepíme díry očí a úst připraveným transparentním papírem. Chceme-li získat zajímavé barevné odstíny, můžeme různě barevné papíry lepit přes sebe.
6. Větší průsvitnosti lampionu s čarodějnicí dosáhneme promaštěním čtvrtky. Nemáme-li lněnou fermež, postačí obyčejný olej na vaření. Olej nanášíme hadříkem, houbičkou nebo štětcem nejlépe na slepený lampion. Necháme 24 hodin zaschnout.
7. Při natírání olejem dáváme pozor, abychom si nezamastili dno a barevné papíry. Z krepového papíru si nastříháme proužky, které uprostřed přehneme a přilepíme. Do uschnutí zafixujeme kolíčkem. Ofinku můžeme přistřihnout.

8. Podle předcházejícího pracovního postupu připevníme drátek na zavěšení a na něj tyčku. Také jej ale můžeme zavěsit na verandu nebo jen postavit do trávy. Lampion s hořící svíčkou však nikdy nenecháváme bez dozoru.

RADY A TIPY
1/ Čtvrtku, z níž vyrábíme lampion, je vhodnější mastit až po slepení, neboť na mastném papíru lepidlo špatně drží.
2/ Lampion z barevného papíru, který chceme zprůsvitnit vpichy ve tvaru různých ornamentů, můžeme zdobit i hotový, pokud jako podložku pro vpichy použijeme molitanovou houbičku.
3/ Chceme-li papír propichovat před slepením lampionu, jako podložka nám vhodně poslouží rulička toaletního papíru. Techniku vypichování lze snadno kombinovat s prostřiháváním otvorů a podlepováním transparentními papíry.
4/ Barevný papír můžeme ozdobit i prostříháváním. Po celé ploše připraveného papíru na lampion nakreslete např. hvězdičky. Papír nařízněte a nůžkami vystřihněte.
5/ Vlasy čarodějnice lze vyrobit i z vlny, provázků nebo suché trávy.
6/ Místo víčka krabičky můžeme na horní okraj lampionu přilepit zevnitř proužek čtvrtky (1-1,5 cm široký), který bude o 5 cm přečnívat. Po přilepení dna slepíme svislý spoj a vršek lampionu prodlouženým koncem papírového proužku zafixovat. 7/ Aby se svíčka v lampionu nekácela, připevníme ji následným způsobem: Čajovou svíčku necháme hořet, až se vytvoří dost tekutého vosku. Ten nalijeme do víčka od plastové lahve a svíčku do něj zasadíme. Po ztuhnutí víčko přilepíme vteřinovým lepidlem ke kolečku vystřiženému z kartonu, které odpovídá vnitřnímu průměru dna lampionu. Svíčka se tak dá snáze vyměnit. Dia 14A
8/ Další způsob zdobení lampionu vytvoříme pomocí mastných pastelů (voskovek). Použijeme obyčejný balicí papír, který plošně pokreslíme pestrobarevným a veselým dekorem. Voskovou kresbu pak přes papír pomocí žehličky rozpustíme a papír tak promastíme. Nezapomeneme vynechat proužek svislého spoje, na vosk lepidlo špatně chytá.
9/ Další typ lampionu vytvoříme z pauzovacího papíru. Ten nejdříve přilepíme papírovou lepenkou k dřevěné desce, aby se během práce s lepidlem nekrabatil. Potom si z barevných transparentních papírů nastříháme různé geometrické tvary a nalepíme přes sebe.
10/ Na pauzovací papír je vhodnější transparentní papíry lepit tuhým lepidlem v tyčince – není tak vlhké jako lepidlo v tubě a papír se nekrabatí.
11/ Místo víčka od plastové lahve je vhodnější použít kovový uzávěr od láhve s lihovinou, který na rozdíl od platového víčka nehoří.
12/ Na lampiony určené k zavěšení připevníme drát s očkem, ty, které budou stát v trávě nebo na stole, můžeme ponechat bez drátu.

Lampiony pro zahradní slavnost

LAMPIONY PRO ZAHRADNÍ SLAVNOST
Chystáte se uspořádat dětem zahradní slavnost? Léto je k tomu jako stvořené. S nastávajícím podvečerem by nemělo chybět ani příhodné osvětlení. Světlo lampionů rozmístěných v trávě, rozestavěné po stole i rozvěšené po stromech dodá celé slavnosti jedinečnou atmosféru. Děti budou nadšené a určitě neodmítnou se na výrobě lampionů podílet. Možná se vám kouzelná atmosféra tvořená rozmístěnými světýlky zalíbí natolik, že lampiony využijete i k posezení s partnerem nebo přáteli v zahradě nebo na terase domku či alespoň na balkoně. Už proto, že se v létě venku tak příjemně sedí.

ZÁKLADNÍ TVAR LAMPIONU
Potřeby a pomůcky:
Kulatou krabičku od tavených sýrů, víčko od plastové lahve, nebo kovové víčko, papír, konzumní svíčku, tenký drátek, tyčku, na níž lampion zavěsíme, pravítko, krejčovský metr, řezák na papír, nůžky, lepidlo v tyčince, vteřinové lepidlo, šídlo nebo silnou jehlu, dřevěné kolíčky na prádlo.

Pracovní postup:

1. Spodní část krabičky očistíme, krejčovským metrem změříme její obvod, přidáme 1-1,5 cm na záložku a určíme si výšku lampionu. V našem případě jsme získali rozměry 37,5x19 cm. Narýsujeme je na papír a vystřihneme.

2. Vyznačíme si střed krabičky, která bude dnem lampionu. Na značku přilepíme vteřinovým lepidlem umělohmotné víčko. Do víčka nejlépe pasuje konzumní svíčka. Pro větší stabilitu ji můžeme zalít voskem.

3. Horní okraj lampionu zpevníme horním víčkem krabičky, z níž jsme vystřihli střed. Lepidlem na papír potřeme prvních 5 cm obou okrajů papíru a pomocí kolíčků přichytíme dno i horní okraj. Necháme zaschnout.

4. Po zaschnutí natřeme okraje lepidlem až do konce a papír pomalu natáčíme na obvody krabiček. Postupným otáčením lampion mírně přitlačujeme k podložce a zevnitř lepené díly uhlazujeme nehtem nebo kávovou lžičkou.

5. Když máme horní a spodní okraje papíru přilepené a lepidlo je zaschlé, slepíme v šíři 1-1,5 cm. Svislý spoj bude pevnější, otočíme-li lampion spojem k podložce a zevnitř uhladíme nehtem nebo kávovou lžičkou.

6. Šídlem nebo silnou jehlu propíchneme horní okraj na dvou protilehlých místech. Ustřihneme si asi 40 cm dlouhý drátek, jeho konce prostrčíme propíchnutými okraji lampionu a zajistíme omotáním konců kolem držadla.

7. Drát uprostřed zkroutíme a 3x otočíme - vznikne tak závěsné očko. Tím provlékneme ještě 10 cm dlouhý drátek zase jím 3x otočíme, abychom vytvořili druhé očko, které pomocí zbylých konců připevníme k dřevěné tyčce.

8. Hotovým lampionem musí hořící svíčka prosvítat. Je několik způsobů, jak toho lze docílit. My jsme volili propíchání lampionu šídlem, přičemž vpichy tvoří rozličné ornamenty. Složitější je vhodné si předkreslit.

domecek pro deti

Pro děti

Pracovní postup
1. Na různé druhy pevných krabiček, které budou sloužit jako jednotlivé části domu nakreslíme tužkou okna, dveře aj. Některé tyto detaily vystřihneme nůžkami.
2. Na drobnější detaily použijeme ostrý výsuvný řezák. (Menší děti raději požádají o pomoc dospělého, aby se nezranily.) Tímto způsobem si připravíme všechny díly.
3. Na střechu, věže apod. použijeme měkčí papír, z něhož nejprve vystřihneme a vymodelujeme tvar a pak jej podlepíme lepenkou, jako např. tuto špičku věže.
4. Jednotlivé upravené komponenty stavby slepíme v celek lepidlem Herkules a v případě potřeby konstrukci vyztužíme lepenkou, aby získala větší pevnost.
5. Hotový domek natřeme buď latexem nebo Balakrylem. Požadované odstíny získáme jejich smícháním s tónovacími barvami. Tyto barvy velmi dobře kryjí a nestírají se.
6. Na samolepící tapetu nebo na samolepicí štítky si nakreslíme detaily, např. římsy, okénka, štíty aj. Pečlivě je vystřihneme a nalepíme na domek.

Hrátky s krabičkami

Omrzely vás stavebnice, skládačky a další kupované hračky? Zkuste hru na stavitele - architekta, při které můžete plně rozvinout fantazii. Stačí, když v domácnosti posbíráte papírové krabičky od čaje, pasty na zuby, sýrů, počítačových CD a vůbec všeho, co by mohlo posloužit jako stavební materiál.

Budeme potřebovat také papírovou lepenku, lepidlo Herkules, nůžky, výsuvný nožík, tužku, barvy Remakol, latex či Balakryl a zbytky samolepící tapety či samolepící papírové štítky.
Nejprve poskládáme hrubý model domku. Můžeme si zkoušet různé varianty a také se zamyslíme nad detaily, jako jsou okna, střešní štíty, špičky věží, střechy atd.
Hotový domek natřeme buď latexem smíchaným s tónovanící barvami Remakol (to jsou tónovací barvy, které se přidávají do nátěrů Primalex, určených na malování pokojů) nebo Balakrylem, do kterého opět můžeme přidat barvy Remakol. Tyto barvy velmi dobře kryjí a nestírají se jako barvy temperové. Můžeme jimi malovat i na plastové lahve, jejichž vršek po seříznutí můžeme začlenit do stavby a vytvořit tak třeba kupoli k paláci či zámku.

Tvrdým oříškem se může stát zavěšování předmětů na stěnu z pórobetonových tvárnic, které ovšem zejména v novostavbách stále častěji převažují. Snadno to jde s hmoždinkami TFS dlouhého provedení, ale také s typem VLF. Stejně jako v předchozím případě je principem vytvoření uzlu, který se pevně v pórobetonu zachytí.

I když lze v plném zdivu a v betonu použít prakticky kteroukoli plastovou hmoždinku, odborníci z firmy Tox doporučují typ EL-K. Jeho předností je trojdílná konstrukce, díky níž se vzpěrný tlak rovnoměrně rozkládá na stěny otvoru.
Hmoždinka 4ASK drží pevně v jakémkoli typu zdiva, nejvhodnější je však pro připevnění předmětů na stěnu z dutého zdiva. Při otáčení si vrut v její neproříznuté špičce postupně vyřeže závit. Rotace a posuv špičky zajistí složení rozděleného těla hmoždinky do uzlu, který se ve zdivu pevně zakotví.

Každá stěna má svou hmoždinku

Většina lidí nedá na hmoždinky dopustit, v některých případech se však stává, že jejich uživatelé nejsou s výsledkem spokojeni. Důvodem zklamání je však většinou použití nesprávného typu hmoždinky.
Zavěšování předmětů pomocí plastových hmoždinek je rychlé a snadné. Odpadá při něm namáhavé vysekávání otvoru pro dřevěný špalík a umožní jednoduché připevnění obrazů a poliček také obyvatelům panelových bytů.