Takže:

úklid a pořádek. Ve větší dílně se vyplatí odtah. Mobilní odsávací zařízení lze hadicí připojovat přímo jednotlivým strojům, ale dá se s ním i "luxovat" a podobně.
Viděl jsem jednou dílnu, která vznikla sběratelsky. Její majitel nakoupil všechny možné ruční elektrické strojky a mašinky prostě proto, že se mu líbily. Teprve po dvou letech začal zkoušet, co se s nimi dá všechno dělat...
V době dnešních "teorií nadbytku", konzumu a reklam je zvlášť třeba určité opatrnosti při nákupu takového elektrického ručního nářadí. Doporučuji vždycky si vyžádat katalog, pozorně prostudovat, zjistit záruční lhůtu, poradit se s někým zkušenějším a nebo si mašinku vypůjčit v půjčovně a po vyzkoušení se rozhodnout. Na řadě výstav i v některých prodejnách vám přístroje ochotně a s instrukcemi předvedou.

Budiž světlo ** praví se v Bibli a "Více světla" ** prý zvolal Goethe na úmrtním loži. Německy, pochopitelně. Když na něco pořádně nevidím, s největší pravděpodobností přijdu o ruce, nebo o jejich část. Mimochodem ** každou zmínku o úrazu pozorně zaklepejte na dřevo, nevadí, že shoří. Hlavně si při tom uvědomíte, že je třeba dávat pozor.
Ještě bych chtěl upozornit, že některé nátěrové hmoty, zejména fermež, jsou nejen hořlavé, ale mají schopnost, jíž se říká samovznícení. Stačí dát na kus plechu hadr, do něhož jste fermež stírali, či hoblovačky, do kterých se vylila a postavit to na slunce. Směs začne doutnat a záhy i hořet.

Ukládání nástrojů

Poučka, že pořádek je pro blbce, neplatí pro dílnu. Tam je to naopak!
Důležitou věcí je ukládání nástrojů. Použijete-li pouze holé police, počítejte s usazováním prachu a nečistot. Alespoň jedna uzavřená skříň by v dílně být měla. Hlavně drobnější předměty je skvělé mít pečlivě roztříděné.
Dávejte vždy vše na své místo. Nepodceňujte úklid a řád. Až budete někdy hledat, kam vám kdo zašantročil hoblíček, nebo že tu kličku co zrovna potřebujete, jste včera měli v ruce a nakonec vzteky něčím (nejlépe čerstvě naostřeným dlátem) praštíte do podlahy, porozumíte, o čem mluvím.
Zvláště při postupném vybavování pracovního prostoru je třeba dobře promyslet nejen umístění nástrojů, ale i elektrickou instalaci a v neposlední řadě ** světlo.

historie

Voraři dřevo plavili. Plavené a vylouhované se po rozřezání méně hýbalo a bylo stálejší v tvaru. Obdobou jsou sušárny, kde řezivo nejprve napaří, aby pak s přijatou vodou ochotněji odevzdávalo i svou, včetně ústrojných látek.
Existuje názor, že dříví stromu, jenž uschnul nastojato, za nic nestojí. Osobně to potvrdit nemohu. Pokud sušina není napadena hnilobou apod., dá se s ní leccos dělat. A ještě ** pokud se rozhodnete sušit už připravené přířezy (dobře proložit a zatížit!) či polotovary, nezapomeňte, že dřevo "pracuje"! Jeho buňky obsahovaly vodu a po uschnutí změní tvar. Je proto třeba na každém rozměru přidat.
Tvarové změny prken a krajin (přehnáno)

pokracovani dreva

Mimochodem ** i když si přivezete dřevo rovnou ze sušárny, nechte ho před zpracováním ještě nějakou chvilku odpočinout.
A teď se vraťme ke kulatině, kterou nechcete či nemůžete nechat rozřezat. Pokud z ní nebudete dělat např. totem, je třeba ji palicí a klíny rozštípnout na čtvrtky, zbavit kůry a čela opět natřít. Pro jistotu ** zvlášť na staré půdě ** chránit před hmyzem. Svou materiální základnu pochopitelně každý hospodář čas od času kontroluje.
Existuje ještě víc způsobů sušení i různé typy sušáren. Od malých po průmyslové ** kondenzační, vysokofrekvenční. Pro nás jsou však zajímavé spíš postupy řemeslníků z dřívějška. Ti totiž sušili mnohdy až polotovary. Třeba troky, různé necičky a nádoby se za syrova hrubě opracovaly a pak po etapách přemísťovaly z vlhkých míst na sušší a sušší. Soustružníci zase věděli, že například břízu lze sušit bez praskání i v kulatině, a to až do 15 cm v průměru. Ze slabších kmenů se loupala v pásech kůra zhruba po 20 cm tak, aby na koncích zůstala. Pak se kmeny stavěly na návětří.

...

Vyskytuje-li se ve vašem okolí dřevokazný hmyz (ve starých trámech, krovech apod.), postříkejte dřevo preventivně prostředkem proti němu. Postřikovače se dají koupit i ruční, takřka všech velikostí. A pak už můžete klidně spát a čekat. Jak dlouho? Dřevo se takhle venku suší na rovnovážnou vlhkost. To znamená, že vlhkost dřeva je stejná jako v jeho okolí. Smrkové řezivo, řekněme coulová prkna, této rovnováhy dosáhnou už během jedné sezóny. Dubové pěticentimetrové fošně to trvá 3 až 4 roky...
Do bytu s dálkovým vytápěním musí být dřevo vysušeno na 8-10 % vlhkosti. Do chalupy vytápěné kamny stačí na 10-12 % a pro venkovní využití může mít 14-16 %. Protože speciální vlhkoměr asi nemáte, dá se použít jednoduchá metoda našich předků. Ti dřevo vysušené na rovnováhu, vyzrálé, ukládali na konci sezóny (zpravidla v září) dovnitř do dílen a vyrovnávali je na palandy ** rošty pod stropem. Tam dřevo dosychalo a bylo po ruce. Pokud dílnu neměli, uskladnili přířezy tam, kam budoucí výrobek chtěli umístit.

pokracujeme

Pokud ještě předem nevíte, co z něho budete dělat, doporučuji: odřezat ** třeba na cirkulárce ** okraje prken (minimálně je zbavit kůry a lýka). Jednak v nich dobře drží vlhkost, a jednak jsou oblíbeným útočištěm plísní, hub i dřevokazného hmyzu. Fošnu či prkno ze středu kmene je dobré rozříznout a místa s dření odřezat vůbec. Od středu se nejvíc šíří praskliny. Řezivo je potom třeba dobře uskladnit. Vyberte si vhodné místo. Ne přímo na slunci a vždy s dostatečným prouděním vzduchu. Spodní vrstva musí být vodorovná na délku i šíři a tak vysoko, aby prostor pod sušeným dřevem byl volný, nezarostlý, minimálně 30 cm. Jednotlivé fošny a prkna skládejte na sebe tak, aby ke dřevu všude mohl vzduch v co největší míře. Pokud máte menší množství, uskladněte dřevo na půdě. Větší množství se ukládá venku do tzv. hrání. Ve vlastním zájmu tuhle fázi nepodceňujte. Řezivo prokládejte lištami ** tzv. špánky ** (2,5 x 2,5 cm). Na každých 50 až 70 cm délky jedna lišta, podle síly a druhu dřeva. Hotovou hráň či jen naskládanou a proloženou kulatinu je třeba svrchu zatížit a chránit před deštěm a sněhem (přikrýt, zastřešit). Čela prken, fošen či trámků je dobré natírat - např. zbytkem barvy, bílým latexem apod.; omezíte tím popraskání.

Práce se dřevem

Jak dřevo získat a sušit

Máte-li plnou kapsu, jdete do specializované prodejny (či výrobního závodu, jenž má sušárnu), zakoupíte potřebné suché, ohoblované dřevo, případně i broušené, a můžete se věnovat už jenom vlastní práci.

Ve většině případů je však všechno jinak. Sousedovi uschla třešeň, kmen má průměr asi 30 až 40 cm a dřevo vám nabídl. Co s ním? Nejlépe je strom kácet v období klidu mízy a nenechat kulatinu ležet na zemi, ale hned po poražení a odřezání větví ji podložit. Abyste dřevo uchovali, je třeba ho co nejdříve zpracovat k usušení. Kulatina se suší obtížně, v domácích podmínkách i zdlouhavě, a tak máte-li možnost nechat kmen rozřezat (na katru) na prkna nebo fošny, udělejte to. Až si řezivo přivezete, bude patrně nehraněné (neomítnuté).