3. Na hlubší část pódia položíme desku, do níž vyřízneme přímočarou pilkou vlnovku. Ze zbytkové šablony pak vyřízneme protilehlý díl, který přišroubujeme k podlaze. V našem případě bylo nutné zachovat v zadním rohu u zdi přístup ke stoupačce. Proto bylo nutné vyříznout v rohu desky výklopná dvířka, která jsou k celé desce upevněna pianovými panty.
4. V nosné konstrukci od sebe jednotlivé zásuvky dělí tři příčky. Po jejich montáží a upevnění k obvodové nosné konstrukci můžeme položit vrchní desku i nad tuto část. Ještě před definitivním spojením všech dílů se ubezpečte, zda všechny zásuvky přesně pasují na svá místa a jdou dobře zasunovat. Teprve potom obě desky přišroubujte ke korpusu!
5. Na připravený proužek sololitu chemoprenem přilepíme pruh vybraného koberce a po zaschnutí ho jemnými hřebíčky připevníme na zvlněné čelo. Pak již můžeme položit koberec na celou plochu pódia tak, aby přesahoval asi 1 cm přes okraj. Okraje koberce nakonec opatrně přelištujeme. Tenké lišty si předem předvrtejte, aby se při zatloukání hřebíčků neštípaly!
6. Po obvodu pódia u stěn použijeme silnější lišty, které připevníme vruty. Nad dvířky ke stoupačce je koberec položen na sucho, aby bylo snadné je v případě potřeby po odšroubování lišt otevřít. Kobercem polepíme i čela šuplíků a také je olištujeme. Nakonec zbývá do čela každé zásuvky vyvrtat dva otvory a provléknout úchyty z proužků kůže, které uvnitř zauzlíme.

Pódium

Náš tip (do rámečku)
Pokud máte pódium hotové a zaujala vás také nástěnka z našeho obrázku, není už nic jednoduššího. Vašim dětem se určitě zavděčíte, vždyť které z nich by si nepřálo mít své obrázky pověšené na dobře viditelném místě.
Na výrobu nástěnky budete potřebovat desku hobru (rozměry dle potřeby či možností) natřenou balakrylem, kterou můžete po olištování stejnými lištami, jaké jste použili na pódium, zavěsit nebo přišroubovat ke zdi.
Potřebný materiál (+ velká pérovka)
DDT deska 18 x 183 x 275 mm 1 ks
BDT deska 30 x 183 x 275 mm 1 ks
pruh sololitu 25 x 140 mm 1 ks
kovový úhelník 50 x 50 mm 10 ks
kolečka výška 2,5 cm 12 ks
hmoždinky průměr 10 mm 20 ks
šrouby 70 mm 20 ks
pianový pant 50 mm 1 ks
vruty do zdi 50 mm 100 ks
ozdobné lišty ke zdi délka dle obvodu pódia
ozdobné na čela šuplíků 6 m
chemopren
Schéma připevnění DDT vlnovky k podlaze (pérovka A)
Schéma přehnutí a upevnění koberce k pódiu (pérovka B)
1. Po obvodu pódia, kde se nosná konstrukce dotýká zdi, přišroubujeme do výšky 22 cm lištu ze silnější dřevotřísky 5 cm širokou. K těmto lištám potom postavíme a připevníme zbývající části korpusu z pruhů 22 cm širokých. K jejich spojení postačí kovové úhelníky 5 x 5 cm. K upevnění do stěn použijeme běžné hmoždinky o průměru 10 mm a šrouby 70 mm dlouhé.
2. Z předem připravených dílů sestavíme a sešroubujeme tři pojízdné šuplíky. Při spojování použijeme vruty do dřevotřísky 50 mm dlouhé a důkladně je zapustíme. Zbývá připevnit ke každé zásuvce 4 kolečka. S výškou koleček je nutné počítat již při přípravě jednotlivých dílů, protože ve finále snižují světlost celého šuplíku.

Celé pódium je vyrobeno ze dvou dřevotřískových desek o tloušťce 18 a 30 milimetrů. Desky o tloušťce 30 milimetrů jsou běžně k dostání v rozměrech 183 x 284 za 858 korun, osmnáctimilimetrové v rozměru 183 x 275 za 528 korun.
Manželé si z nich v dřevoprodeji nechali nařezat přesné díly na jednotlivé šuplíky (viz rozpis materiálu) a ze zbytků potom nařezali pruhy na kostru pódia. Vzadu u stěn a po stranách stačí pouze 5 centimetrů široké pruhy přišroubované do hmoždinek ve zdi (ušetříte spoustu materiálu, protože konstrukce podél stěn stejně nebude vidět). Tyto díly je možné nařezat doma přesně na míru. Sestavit celé pódium pak bylo otázkou jediného odpoledne.
Povrch pódia je v našem případě potažen dětským kobercem. Při volbě jeho barvy se samozřejmě fantazii meze nekladou. Výsledek určitě stojí za to.

Dětský pokoj od Ježíška

Pódium na hraní s velkým úložným prostorem
Vytvořit dětem vhodný kout na hraní i učení nebývá zrovna jednoduché. Problémem jsou především úložné prostory nejen pro hračky, ale i hromady dětského oblečení a "drobné" nezbytnosti. Tvrdým oříškem může řešení prostoru být zejména ve stísněných panelových bytech.
Před podobným problémem stáli i mladí manželé z Prahy 5, kteří si před časem přestavěli starší rodinný domek. Přizvali proto na pomoc Ježíška, kterým byl v tomto případě kamarád - truhlář a sami přiložili ruku k dílu. Výsledkem je vyvýšené pódium, které přímo láká k dětským hrám, a spousta úložného prostoru navíc.

Akvarelová technika
Při této technice nemáme konturou předkreslené motivy, ale postupujeme stejně, jako když malujeme akvarel na papír. Jemných barevných kombinací docilujeme malbou do vlhkého hedvábí. Vzájemným promícháváním barev při jejich prolínání nám vznikají nové zajímavé motivy a odstíny. Při akvarelové technice je dobré využít i doplňující řadu pomůcek, jako je akvarelový základ, který zmenší sání barvy na hedvábí, či krycí černou barvu, zesvětlovač barev, míchací bílé barvy a další.
Pro vytvoření působivého motivu doporučujeme použít i speciální efektovou sůl. Kouzelného vzoru docílíme tak, že mokré barevné plochy posypeme zrníčky efektové soli. Během schnutí se zrodí ledové květinové efekty. Barevná plocha dostává "oživení", vytvářejí se nahodilé detaily krystalků a řada jiných příjemných překvapení. Pro nejlepší výsledek práce se solí je nutno ji aplikovat ve "správný" okamžik. Plocha by již neměla být mokrá, ale ještě ne suchá. Po zaschnutí jednoduše shrneme sůl z plochy hedvábí. Pro tuto techniku se dá použít i normální kuchyňská sůl.
Po dokonalém zaschnutí celé malby hedvábí fixujeme (nejlépe druhý den). Fixaci provádíme žehličkou nastavenou na teplotu bavlny (1400 C). Pokud jsme pracovali s konturou, žehlíme hedvábí přes čistý papír, protože jinak by se kontura lepila na plochu žehličky. Po fixaci látku ve vlažné vodě kontrolně vypereme, abychom se přesvědčili, zda je malba správně zafixována. Látka by již neměla pouštět nanesenou barvu. Pokud jsme používali syté barvy, může se to lehce stát. Není to však chyba, jde o tzv. barvu "přebytečnou", která se tímto vypere. Díky fixaci se barvy na hedvábí stanou nejen stálebarevnými, ale ještě více se prosvítí a budou brilantní.

Konturová technika

Její podstata spočívá v tom, že barva zůstává v obrysech namalovaných konturou.
Nejdříve si na dřevěný rám napneme hedvábí a přichytíme ho pomocí špendlíků, trojpřipínáčků či kotviček, přičemž lem šátku máme dole. Motiv, který budeme kreslit, si můžeme nejdříve předkreslit na papír, vložit pod hedvábí, přilepit isolepou k rámu a poté měkkou tužkou obkreslit na hedvábí. Vhodné je použít i speciální, tzv. fantomovou tužku - fix, jehož stopa sama zmizí po 48 až 72 hodinách. Konturu můžeme naplnit do malovací láhve, nasadit pipetu (požadovanou tloušťku čáry si určíme propíchnutím špendlíku), nebo malovat přímo tubou. Tlačíme však jen lehce, abychom vytvořili rovnoměrnou linku. Snažíme se také vyvarovat chyb začátečníků a zbytečně nepřerušovat čáru, která by potom byla nepravidelně silná. Spoje a kříže vždy dobře dotahujeme. Skrz chybně nanesenou konturu by nám totiž později protekla barva do míst, kde ji nechceme mít. Při malování ručně lemovaných výrobků nezapomeneme konturu protáhnout i přes ruční lem. Po provedení celé kresby necháme konturu zaschnout (asi 20 minut) a poté předkreslené motivy vybarvujeme. S barvami na hedvábí docílíme zajímavějších efektů, jsou-li nanášeny na mokré plochy. Jednotlivá políčka vlhčíme každé zvlášť a druhým štětcem nanášíme zvolenou barvu. Konturu můžeme používat i na dokreslování obrazů do již namalované plochy. Pro větší efekt ji můžeme nanášet i štětcem.

Malujeme na hedvábí

Máte chuť pustit se do nějakých výtvarných prací? Zkuste tentokrát něco méně obvyklého. Můžete si pohrát s vlastní fantazií a přitom vytvořit praktickou věc. Vyzkoušejte, jak se maluje na přírodní hedvábí.
Malovat na hedvábí jsme se rozjeli až do Uherského Hradiště, kde nás do tajů technik a kouzel malby ochotně zasvětil pan František Crla. Kreativně pracovat s "královnou textilií" může v podstatě každý. Jedinec s uměleckými ambicemi, ale i malé dítě, záleží jen na vhodně zvolené technice. Všem tato forma tvůrčího odpočinku se štětcem a barvami přinese radost a uspokojení z vlastní tvořivosti.
Při malování na přírodní hedvábí si rozvíjíme nejen vkus a cit pro barevné ladění, ale také máme možnost si dle vlastních představ udělat rozmanité variace hedvábných šál a šátků. Odvážné nápady můžeme realizovat i na bílé hedvábné kravaty, halenky, šaty či drobné bytové dekorace, jako jsou polštářky, závěsy, přehozy na postele a paraván. Tato technika není ani nijak zvlášť nákladná. Musíme si sice obstarat barvy určené pro malování na hedvábí, ale s pomocí tří základních (červené, modré a žluté) snadno namícháme různé odstíny. Práci nám také zjednoduší speciální napínací rám. Pro amatérskou práci je tato výbava dostačující. Pusťme se tedy s chutí do díla...