wc

Potřebný materiál:
A krycí desky 840 x 420 4 ks
A1 desky na spodní část 1000 x 420 2 ks
B dvířka skříněk 600 x 300 4 ks
C krycí lišty ke stropu a k podlaze
840 x 100 2 ks
D boky pro 3 skříňky 600 x 200 6 ks
E dna a půdy pro skříňky 260 x 200 6 ks
F poličky do 3 skříněk 260 x 200 3 ks
G bílý sololak na záda pro 3 skříňky
600 x 300 3 ks
H úzká krycí lišta 25 x 5 x 850 4 ks
CH široká krycí lišta 50 x 5 x 850 2 ks
podpěrky pod poličky 12 ks
čípkové panty 8 ks
kolářské hřebíčky na zada skříněk a lišty 2 cm dlouhé
vruty do dřevotřísky s křížovou hlavou 6 cm dlouhé
(pérovka B)
Konstrukce vestavěných skříněk
(pérovka C)
Zakrytí horizontálních profilů kovové kostry dřevěnými lištami
1. Po odstranění všech plechových krytů a dveří zůstane za toaletní mísou pevný kovový rám sestavený z L profilů 2 cm hlubokých. Z rozměrů tohoto rámu je nutné předem odvodit velikosti dílů A a A1, které budou tvořit základ nového krytu šachty. Při měření postupujte pečlivě, protože rozměry rámu mohou být poněkud odlišné, než uvádí náš příklad, stejně to platí i v případě vestavěných skříněk.
2. Do kovového rámu uchyťte malými svěrkami všechny desky A a vyměřte si v nich místa na výřezy pro budoucí vestavěné skříňky. Na díly A přiložte připravená krycí dvířka pro skříňky i s panty, a ta obkreslete obyčejnou tužkou. Je třeba dbát na to, aby všechna dvířka byla ve stejné úrovni (pomocí vodováhy). Přiložením druhé poloviny pantu zjistíte místo, kde bude nutné vyvrtat otvory pro panty.
3. Vyvrtejte otvory a našroubujte panty. Obkreslená dvířka na všech dílech A zmenšete o 25 mm ke středu a přímočarou pilkou vyřízněte otvory pro vnitřní vestavěné skříňky, které vyplní nevyužitý prostor ve stoupačkové šachtě. Také do obou desek A1 vyřízněte u podlahy otvory pro odpadové koleno od klozetu. Levý díl A1 rozřízněte ve výšce přívodního kohoutku na vodu (viz. obr. A vlevo dole přerušovaně).
4. Z dílů D a E sešroubujte základ pro všechny tři vestavěné vnitřní skříňky (viz obr. B) a kolářskými hřebíčky připevněte záda z bílého sololaku (díly G). K takto sestavenému základu každé skříňky přišroubujte několika vruty krycí rám, který vznikl po vyříznutí otvoru pro skříňku v každém z dílů A. Hlavy vrutů zapusťte tak, aby je později bylo možné bez problémů zatmelit.
5. V našem případě bylo třeba v pravém horním dílu pamatovat na malý ventilátor vestavěný do stoupačkové šachty. Je proto nutné vyříznout kulatý otvor pro kryt větráku nejen do dvířek skříňky, ale musíte myslet i na dostatečně velký výřez v dílu A. Nejprve na krycí dvířka rozměřte umístění krytu ventilátoru, vyřízněte otvor a nasaďte kryt i dvířka. Teprve potom můžete vyměřit výřez v dílu A.
6. Díly A i A1 vlepte do kovového rámu silikonovým montážním lepidlem, kterého se používá k lepení dřevěných obkladů na zeď. K podlaze a ke stropu přišroubujte lišty C a zatmelte všechny šrouby i středové spáry mezi díly A a A1. Tmel můžete vyrobit z vody a sádry s přídavkem disperzního lepidla. Spáry po obvodě začisťěte silikonovým tmelem a horizontální kovové profily zakryjte lištami (viz obr. C).
7. Horní lišta překrývající spoj mezi jednotlivými díly A je složená ze dvou lišt H a jedné CH (obr. C) v celé šířce šachty. Spodní lištu rozřízněte na dvě poloviny. Pravá polovina lišty napevno zakrývá kovový profil nad pravým dílem A1, levá polovina je připevněna pouze k horní části levého dílu A1, který je možné při kontrole vodoměru jednoduše vyjmout a poté opět vrátit na své místo.
8. Zaschlý tmel zarovnejte brusným papírem do hladka a plochu zbavte veškerého prachu, například vysavačem. Takto upravený kryt stoupačkové šachty můžete opatřit jakýmkoliv odstínem vhodného krycího nástřiku, v tomto případě to byl VARIOPAINT (k dostání v drogerii ve spreji, včetně fixačního bezbarvého laku, celá sada za cca 400,-Kč). Korpus i dvířka je nutné nastříkat odděleně.

Vestavěné skříňky

Vestavěné skříňky skryjí spoustu nezbytných čisticích prostředků, levá spodní dvířka ukrývají plynoměr
(tabulka k pérovkám)
Potřebný materiál:
A krycí desky 840 x 420 4 ks
A1 desky na spodní část 1000 x 420 2 ks
B dvířka skříněk 600 x 300 4 ks
C krycí lišty ke stropu a k podlaze
840 x 100 2 ks
D boky pro 3 skříňky 600 x 200 6 ks
E dna a půdy pro skříňky 260 x 200 6 ks
F poličky do 3 skříněk 260 x 200 3 ks
G bílý sololak na záda pro 3 skříňky
600 x 300 3 ks
H úzká krycí lišta 25 x 5 x 850 4 ks
CH široká krycí lišta 50 x 5 x 850 2 ks
podpěrky pod poličky 12 ks
čípkové panty 8 ks
kolářské hřebíčky na zada skříněk a lišty 2 cm dlouhé
vruty do dřevotřísky s křížovou hlavou 6 cm dlouhé
(pérovka B)
Konstrukce vestavěných skříněk
(pérovka C)
Zakrytí horizontálních profilů kovové kostry dřevěnými lištami
1. Po odstranění všech plechových krytů a dveří zůstane za toaletní mísou pevný kovový rám sestavený z L profilů 2 cm hlubokých. Z rozměrů tohoto rámu je nutné předem odvodit velikosti dílů A a A1, které budou tvořit základ nového krytu šachty. Při měření postupujte pečlivě, protože rozměry rámu mohou být poněkud odlišné, než uvádí náš příklad, stejně to platí i v případě vestavěných skříněk.

Pokud se i vy odhodláte k podobné úpravě krytu instalační šachty na toaletě vašeho bytu, nezapomeňte přesně měřit. Náš příklad však považujte pouze za orientační. Rozmístění potrubí i všech měřidel v šachtě totiž může být v některých panelových domech odlišné. A také nezapomeňte při řezání všech dílů minimálně na 2 milimetry rezervy navíc kvůli nerovnostem stěn.

Úprava krytu instalační šachty, kterou vám dnes chceme nabídnout, spočívá v docela jednoduché výměně plechových krytů a jejich nahrazení částečně odnímatelným obkladem - s přístupem ke všem důležitým měřidlům i ventilům a spoustou úložného prostoru navíc. Po odstranění veškerého plechových krytů zůstane na místě pouze pevná kostra z kovových L profilů. Tuto konstrukci pak stačí osadit namísto plechu šesti na míru nařezanými MDF deskami. Tři z desek tvoří čela s uzavíratelnými dvířky pro vestavěné skříňky, čtvrtá dvířka zakrývají plynoměr. Také polovina jedné ze dvou spodních desek je odnímatelná a slouží jako přístup k vodoměru.

WC

Panelákové inspirace
I císař pán tam musel pěšky. Řeč tentokrát bude o jedné z nejdůležitějších místností domu či bytu, ačkoliv se o ní před ostatními často zdráháme hovořit. Možná i proto jí při zařizování nebo rekonstrukci bytu věnujeme daleko méně pozornosti.
Určitě se vám již někteří z vašich přátel či známých pochlubili, že před nedávnem zrekonstruovali koupelnu nebo si pořídili zbrusu novou kuchyňskou linku. Ale že by se snad někdo svěřoval s tím, že si sám zrenovoval obyčejný nevzhledný hajzlík, to se zatím nestalo ani nikomu z našeho redakčního kolektivu. Přesto jsme před nedávnem mohli do takové místnůstky v jednom pražském panelákovém bytě nahlédnout a okoukat zajímavou úpravu staršího a nevzhledného zařízení.
Stoupačková šachta u většiny panelákových bytů s umakartovým bytovým jádrem je přístupná právě z toalety. Tady je také přístup ke všem měřidlům a regulačním ventilům. Proto nelze ošklivé plechové dveře, které šachtu kryjí, jen tak zrušit a přístup k potrubím zazdít nebo jakkoliv zablokovat.

Náš tip
Postel ** knihovnu je možné vyrobit i z jiných deskových materiálů, např. z laminované dřevotřísky, přírodního dřeva nebo MDF desek, povrchově upravených třeba variopaintem či polepených korkem. Postel lze rovněž u stěny uzavřít obloukovým čelem s poličkami pro budík či lampičku . Pokud použijeme k výrobě desky z lamina, je nutné navíc zakoupit nažehlovací hrany.
Základní díly si můžete nechat nařezat na zakázku, k vlastnímu sestavení postele pak postačí jen vrtačka, ruční pilka, úhelník a šroubovák nebo nástavec na vrtačku. Povrchovou úpravu jistě zvládne každý sám.

Postel, knihovna

Tři samostatné části ** poličky tvořící knihovnu ** jsou k sobě napevno sešroubovány, hlavičky šroubů jsou zapuštěny a přetmeleny (viz obr. 1). Jednotlivé police je navíc možné spojit buď ve vnitřních rozích rámu vždy dvěma kovovými úhelníčky, nebo ve stěnách, kde se knihovny stýkají, nábytkovými spojovacími šrouby.
Vzhledem k tomu, že postel sedí plnou plochou na zemi a do vnitřního úložného prostoru se příliš nepráší, není nutné si práci komplikovat a vyrábět ještě dno.
Také zavírání vnitřního úložného prostoru je velmi jednoduché. Křídla odklápěcího víka tvoří dvě laťovkové desky o síle 22 mm, které jsou uprostřed spojeny panty Na obou stranách postele jsou desky (víko) opatřeny výřezy pro pohodlnější uchopení, můžeme si však pomoci i připevněním tkalounu.
Postel je zkonstruována pro dvě matrace o rozměrech 200 x 85 x 15 cm, autor navíc počítal s odkládací plochou kolem matrace. Budeme-li chtít změnit rozměry celé postele, musíme je promítnout do základních délek u dílů A a A1. Pokud máme k dispozici lamelové zdravotní rošty, můžeme je použít podobně jako laťovku k uzavření odkládacího prostoru, jen je uprostřed spojíme malými panty. Rošty udávají základní vnitřní rozměr, ze kterého musíme při práci vycházet.
Materiál
A 4 ks 30 x 175 cm dno, půda
A1 2 ks 30 x 205 cm dno, půda
B 6 ks 28 x 28 cm pevné boky
C 10 ks 28 x 26 cm volné mezistěny
D 2 ks 30 x 145 záda k dílu A
D1 1 ks 30 x 205 záda k dílu A1
E 2 ks 30 x 145 příčky úložného prostoru
F hranoly 3 x 3 cm v požadované délce (nutno odečíst zavírání)
F1 Hranoly (lišty) mezi příčkami ** nutno doplnit individuálně
G 2 ks 70 x 175 laťovka
H 2 ks panty
Pracovní postup
Díly A a A1 spojíme vruty s díly B a prostředním dílem C, který umístíme napevno. Vyznačíme si, kde budou další díly, a to tak, že je obrýsujeme z obou stran poté co je vložíme do polic na uvažovaná místa. Zásadně pracujeme s úhelníkem, aby všechny příčky byly posazeny kolmo. Na takto předkreslené linie vyvrtáme otvory vždy pro dvě podpěry pod police, přišroubujeme záda a složíme kostru celé postele. V rozích spojíme konstrukci kovovými úhelníčky nebo spojovacími šrouby. Dovnitř vložíme středové příčky a připevníme vnitřní laťový rám po obvodu. Spojíme panty zavírání a položíme na vnitřní příčky postele. Pak už jen stačí materiál povrchově upravit.

Spaní s knížkou po ruce

a spousta úložného prostoru navíc
Postel knihovnu, kterou vám dnes chceme předvést, si před časem vymyslel a vyrobil mladý výtvarník. Tento netradiční, zajímavý a užitečný kus nábytku slouží svému majiteli k jeho plné spokojenosti již celých sedm let. Možná, že zaujme i vás a že se rozhodnete si něco podobného pořídit. Věřte, že není nic jednoduššího...
Základ postele tvoří rám ve tvaru U složený ze tří samostatných nízkých polic ** knihovniček. Rozměr celého rámu odpovídá matracím, na jejichž míru byl také vyroben. Kolem matrace navíc přebývá menší odkládací prostor. Police jsou zhotoveny z dřevotřískových desek o síle 20 mm, problém povrchové úpravy autor vyřešil nátěrem černým balakrylem.

3. Na hlubší část pódia položíme desku, do níž vyřízneme přímočarou pilkou vlnovku. Ze zbytkové šablony pak vyřízneme protilehlý díl, který přišroubujeme k podlaze. V našem případě bylo nutné zachovat v zadním rohu u zdi přístup ke stoupačce. Proto bylo nutné vyříznout v rohu desky výklopná dvířka, která jsou k celé desce upevněna pianovými panty.
4. V nosné konstrukci od sebe jednotlivé zásuvky dělí tři příčky. Po jejich montáží a upevnění k obvodové nosné konstrukci můžeme položit vrchní desku i nad tuto část. Ještě před definitivním spojením všech dílů se ubezpečte, zda všechny zásuvky přesně pasují na svá místa a jdou dobře zasunovat. Teprve potom obě desky přišroubujte ke korpusu!
5. Na připravený proužek sololitu chemoprenem přilepíme pruh vybraného koberce a po zaschnutí ho jemnými hřebíčky připevníme na zvlněné čelo. Pak již můžeme položit koberec na celou plochu pódia tak, aby přesahoval asi 1 cm přes okraj. Okraje koberce nakonec opatrně přelištujeme. Tenké lišty si předem předvrtejte, aby se při zatloukání hřebíčků neštípaly!
6. Po obvodu pódia u stěn použijeme silnější lišty, které připevníme vruty. Nad dvířky ke stoupačce je koberec položen na sucho, aby bylo snadné je v případě potřeby po odšroubování lišt otevřít. Kobercem polepíme i čela šuplíků a také je olištujeme. Nakonec zbývá do čela každé zásuvky vyvrtat dva otvory a provléknout úchyty z proužků kůže, které uvnitř zauzlíme.

Pódium

Náš tip (do rámečku)
Pokud máte pódium hotové a zaujala vás také nástěnka z našeho obrázku, není už nic jednoduššího. Vašim dětem se určitě zavděčíte, vždyť které z nich by si nepřálo mít své obrázky pověšené na dobře viditelném místě.
Na výrobu nástěnky budete potřebovat desku hobru (rozměry dle potřeby či možností) natřenou balakrylem, kterou můžete po olištování stejnými lištami, jaké jste použili na pódium, zavěsit nebo přišroubovat ke zdi.
Potřebný materiál (+ velká pérovka)
DDT deska 18 x 183 x 275 mm 1 ks
BDT deska 30 x 183 x 275 mm 1 ks
pruh sololitu 25 x 140 mm 1 ks
kovový úhelník 50 x 50 mm 10 ks
kolečka výška 2,5 cm 12 ks
hmoždinky průměr 10 mm 20 ks
šrouby 70 mm 20 ks
pianový pant 50 mm 1 ks
vruty do zdi 50 mm 100 ks
ozdobné lišty ke zdi délka dle obvodu pódia
ozdobné na čela šuplíků 6 m
chemopren
Schéma připevnění DDT vlnovky k podlaze (pérovka A)
Schéma přehnutí a upevnění koberce k pódiu (pérovka B)
1. Po obvodu pódia, kde se nosná konstrukce dotýká zdi, přišroubujeme do výšky 22 cm lištu ze silnější dřevotřísky 5 cm širokou. K těmto lištám potom postavíme a připevníme zbývající části korpusu z pruhů 22 cm širokých. K jejich spojení postačí kovové úhelníky 5 x 5 cm. K upevnění do stěn použijeme běžné hmoždinky o průměru 10 mm a šrouby 70 mm dlouhé.
2. Z předem připravených dílů sestavíme a sešroubujeme tři pojízdné šuplíky. Při spojování použijeme vruty do dřevotřísky 50 mm dlouhé a důkladně je zapustíme. Zbývá připevnit ke každé zásuvce 4 kolečka. S výškou koleček je nutné počítat již při přípravě jednotlivých dílů, protože ve finále snižují světlost celého šuplíku.

Celé pódium je vyrobeno ze dvou dřevotřískových desek o tloušťce 18 a 30 milimetrů. Desky o tloušťce 30 milimetrů jsou běžně k dostání v rozměrech 183 x 284 za 858 korun, osmnáctimilimetrové v rozměru 183 x 275 za 528 korun.
Manželé si z nich v dřevoprodeji nechali nařezat přesné díly na jednotlivé šuplíky (viz rozpis materiálu) a ze zbytků potom nařezali pruhy na kostru pódia. Vzadu u stěn a po stranách stačí pouze 5 centimetrů široké pruhy přišroubované do hmoždinek ve zdi (ušetříte spoustu materiálu, protože konstrukce podél stěn stejně nebude vidět). Tyto díly je možné nařezat doma přesně na míru. Sestavit celé pódium pak bylo otázkou jediného odpoledne.
Povrch pódia je v našem případě potažen dětským kobercem. Při volbě jeho barvy se samozřejmě fantazii meze nekladou. Výsledek určitě stojí za to.

Dětský pokoj od Ježíška

Pódium na hraní s velkým úložným prostorem
Vytvořit dětem vhodný kout na hraní i učení nebývá zrovna jednoduché. Problémem jsou především úložné prostory nejen pro hračky, ale i hromady dětského oblečení a "drobné" nezbytnosti. Tvrdým oříškem může řešení prostoru být zejména ve stísněných panelových bytech.
Před podobným problémem stáli i mladí manželé z Prahy 5, kteří si před časem přestavěli starší rodinný domek. Přizvali proto na pomoc Ježíška, kterým byl v tomto případě kamarád - truhlář a sami přiložili ruku k dílu. Výsledkem je vyvýšené pódium, které přímo láká k dětským hrám, a spousta úložného prostoru navíc.

Akvarelová technika
Při této technice nemáme konturou předkreslené motivy, ale postupujeme stejně, jako když malujeme akvarel na papír. Jemných barevných kombinací docilujeme malbou do vlhkého hedvábí. Vzájemným promícháváním barev při jejich prolínání nám vznikají nové zajímavé motivy a odstíny. Při akvarelové technice je dobré využít i doplňující řadu pomůcek, jako je akvarelový základ, který zmenší sání barvy na hedvábí, či krycí černou barvu, zesvětlovač barev, míchací bílé barvy a další.
Pro vytvoření působivého motivu doporučujeme použít i speciální efektovou sůl. Kouzelného vzoru docílíme tak, že mokré barevné plochy posypeme zrníčky efektové soli. Během schnutí se zrodí ledové květinové efekty. Barevná plocha dostává "oživení", vytvářejí se nahodilé detaily krystalků a řada jiných příjemných překvapení. Pro nejlepší výsledek práce se solí je nutno ji aplikovat ve "správný" okamžik. Plocha by již neměla být mokrá, ale ještě ne suchá. Po zaschnutí jednoduše shrneme sůl z plochy hedvábí. Pro tuto techniku se dá použít i normální kuchyňská sůl.
Po dokonalém zaschnutí celé malby hedvábí fixujeme (nejlépe druhý den). Fixaci provádíme žehličkou nastavenou na teplotu bavlny (1400 C). Pokud jsme pracovali s konturou, žehlíme hedvábí přes čistý papír, protože jinak by se kontura lepila na plochu žehličky. Po fixaci látku ve vlažné vodě kontrolně vypereme, abychom se přesvědčili, zda je malba správně zafixována. Látka by již neměla pouštět nanesenou barvu. Pokud jsme používali syté barvy, může se to lehce stát. Není to však chyba, jde o tzv. barvu "přebytečnou", která se tímto vypere. Díky fixaci se barvy na hedvábí stanou nejen stálebarevnými, ale ještě více se prosvítí a budou brilantní.

Konturová technika

Její podstata spočívá v tom, že barva zůstává v obrysech namalovaných konturou.
Nejdříve si na dřevěný rám napneme hedvábí a přichytíme ho pomocí špendlíků, trojpřipínáčků či kotviček, přičemž lem šátku máme dole. Motiv, který budeme kreslit, si můžeme nejdříve předkreslit na papír, vložit pod hedvábí, přilepit isolepou k rámu a poté měkkou tužkou obkreslit na hedvábí. Vhodné je použít i speciální, tzv. fantomovou tužku - fix, jehož stopa sama zmizí po 48 až 72 hodinách. Konturu můžeme naplnit do malovací láhve, nasadit pipetu (požadovanou tloušťku čáry si určíme propíchnutím špendlíku), nebo malovat přímo tubou. Tlačíme však jen lehce, abychom vytvořili rovnoměrnou linku. Snažíme se také vyvarovat chyb začátečníků a zbytečně nepřerušovat čáru, která by potom byla nepravidelně silná. Spoje a kříže vždy dobře dotahujeme. Skrz chybně nanesenou konturu by nám totiž později protekla barva do míst, kde ji nechceme mít. Při malování ručně lemovaných výrobků nezapomeneme konturu protáhnout i přes ruční lem. Po provedení celé kresby necháme konturu zaschnout (asi 20 minut) a poté předkreslené motivy vybarvujeme. S barvami na hedvábí docílíme zajímavějších efektů, jsou-li nanášeny na mokré plochy. Jednotlivá políčka vlhčíme každé zvlášť a druhým štětcem nanášíme zvolenou barvu. Konturu můžeme používat i na dokreslování obrazů do již namalované plochy. Pro větší efekt ji můžeme nanášet i štětcem.

Malujeme na hedvábí

Máte chuť pustit se do nějakých výtvarných prací? Zkuste tentokrát něco méně obvyklého. Můžete si pohrát s vlastní fantazií a přitom vytvořit praktickou věc. Vyzkoušejte, jak se maluje na přírodní hedvábí.
Malovat na hedvábí jsme se rozjeli až do Uherského Hradiště, kde nás do tajů technik a kouzel malby ochotně zasvětil pan František Crla. Kreativně pracovat s "královnou textilií" může v podstatě každý. Jedinec s uměleckými ambicemi, ale i malé dítě, záleží jen na vhodně zvolené technice. Všem tato forma tvůrčího odpočinku se štětcem a barvami přinese radost a uspokojení z vlastní tvořivosti.
Při malování na přírodní hedvábí si rozvíjíme nejen vkus a cit pro barevné ladění, ale také máme možnost si dle vlastních představ udělat rozmanité variace hedvábných šál a šátků. Odvážné nápady můžeme realizovat i na bílé hedvábné kravaty, halenky, šaty či drobné bytové dekorace, jako jsou polštářky, závěsy, přehozy na postele a paraván. Tato technika není ani nijak zvlášť nákladná. Musíme si sice obstarat barvy určené pro malování na hedvábí, ale s pomocí tří základních (červené, modré a žluté) snadno namícháme různé odstíny. Práci nám také zjednoduší speciální napínací rám. Pro amatérskou práci je tato výbava dostačující. Pusťme se tedy s chutí do díla...

Úprava hedvábí krešováním neboli mačkáním

Oblíbené nejsou jen hladké hedvábné šátky a šály, zvláště mladá móda miluje mačkaný vzhled pro jeho ležérnost i nenáročnou údržbu. Původně hladký šátek či šálu změníme na krešovaný velmi jednoduše. Na této technice je příjemné, že pouhým namočením a vyžehlením můžeme krešované hedvábí uvést do původního - hladkého stavu.
Pracovní postup

1. Vlhký šátek rozložíme a protilehlé rohy shrnujeme po úhlopříčce jeho středu.

2. Šátek ve středu uchopíme do rukou a kroutíme jej v prstech proti sobě k oběma koncům.

3. Při kroucení látkou se šátek v určitém okamžiku tlakem v polovině přeloží.

4. Pokračujeme v kroucení přeloženého šátku silou až do momentu, kdy to již nejde.

Vzniklý pletenec zkroucené látky zajistíme provázkem proti rozmotání a necháme uschnout.

Po dokonalém vyschnutí pletenec zkroucené látky rozmotáme a šátek je připraven k nošení.

Hedvábí

Dostaneme buď jako metráž, nebo již jako hotové šátky, šály, kravaty apod., většinou ve výtvarných potřebách či ve výše uvedené galerii. Škála hedvábných látek se pohybuje od hodně jemné tenoučké až po hrubší, se strukturou pytloviny, to podle konkrétní gramáže. Cena metráže o šíři 90 cm se podle kvality pohybuje od 200 do 700 Kč za běžný metr, bílé hedvábné šátky pořídíte podle jejich velikosti a použitého materiálu za 150 až 700 Kč.
Pracovní postup:
1. Barevný podklad s pozvolným přechodem do původní bílé získáme tak, že šátek lehce smotáme po úhlopříčce, ponoříme do barvy, kterou necháme vzlínat až do požadované výše...
2. Takto připravený šátek pečlivě vypneme do dřevěného rámu a v jeho okrajích jej opatrně přichytíme špendlíky. Pro malování je důležité, aby plocha šátku byla skutečně dokonale rovná...
3. Můžeme začít s vlastním malováním. Navržený motiv si nejprve lehounce předkreslíme tenkým štětcem přímo na šátek, poté - nejlépe širokým štětcem - vybarvíme velké barevné plochy.
4. Chceme-li dosáhnout světlých plošek, dotýkáme se tmavších barevných ploch štětcem namočeným v čisté vodě. Toto místo o několik odstínů zesvětlá, neboť dochází k vymývání barvy.
5. Do světlejší barevné plochy lze naopak efektně vstupovat nanášením tmavšího barevného odstínu. Tvar vzniklé barevné stopy bude vycházet z typu a velikosti použitého štětce.
6. Obrysy dokreslíme konturovacím štětcem a pečlivě vypracujeme všechny detaily. Pro tuto práci budeme potřebovat nejen hodně tenký a kvalitní štěteček, ale i notnou dávku trpělivosti.
7. Hotový šátek necháme vypnutý uschnout a dále postupujete dle návodu na barvách na hedvábí. Většina barev se dnes fixuje velmi jednoduše přežehlením hedvábí po rubové straně.
Dobrá rada:
Hedvábí perte ručně v mýdlovém roztoku teplém maximálně 40 0C.
Žehlete za vlhka žehličku nastavenou na hedvábí.

Malované šátky

**
Solíme
Chceme-li zvýraznit abstraktnost obrazců a prolínání barev, použijeme ještě sůl. Opatrně ji nasypeme - opět můžeme vytvářet obrazce - na ještě nezaschlou barevnou plochu a necháme sůl vytvořit její vlastní vzor.
Po zaschnutí ze šátku vymneme zrnka soli a celou barevnou kreaci fixujeme zažehlením.
(Nezapomeňte, že způsob fixace se může u jednotlivých typů barev lišit a řiďte se tedy doporučením výrobce, které by mělo být uvedeno na obalu.)

**
Malované hedvábné šátky
Možná proto je nošení šátku z tohoto materiálu tak příjemné. Jeho dotyk je skutečně jako pohlazení. A pokud nechceme nosit bílý, nebo si vymalovaný podle našich představ v žádné galerii nevybereme, nic nám nebrání si takový šátek namalovat sami.
Připravíme si barvy, nejlépe několik typů a velikostí štětců, mističku na míchání barev (jestliže zvolíme barvy, které se musí míchat), hedvábný šátek nebo šálu...
Barvy na hedvábí
koupíme ve výtvarných potřebách. Jejich nabídka je poměrně široká, takže své oblíbené odstíny bychom měli objevit bez problémů. Kromě barev ONE, které se musí míchat a i jejich fixace je složitější, se můžeme setkat s německými barvami JAVANA se škálou 68 odstínů, 50 ml balení cca za 105 Kč, dále francouzskými barvami SETASILK s nabídkou 30 odstínů, 45 ml za 95 Kč či švýcarskými barvami MARABU v 55 odstínech, 50 ml za 125 Kč.

Malujeme

Pomocí štětce pokryjeme plochu šátku v několika vrstvách barvami. Lze začít například jednoduchými geometrickými tvary ve světlejších odstínech a postupně je překrývat tmavšími tóny tak, abychom podkladovou kresbu zcela nezakryli. Barvy se do sebe začnou navzájem vpíjet a vytvářet abstraktní obrazce.

Příprava materiálu

Připravíme si hedvábný materiál (může to být šátek, šála, ale i hedvábná metráž), dřevěný rám, špendlíky, štětce, sůl a barvy (pro tuto techniku se osvědčily barvy THERMO SILK, které se po zaschnutí jednoduše fixují zažehlením) a můžeme začít.
Hedvábí nejprve pečlivě vypneme do dřevěného rámu, v jehož okrajích ho opatrně přichytíme špendlíky. Rám s napnutým hedvábím si umístíme nad plochu, která se snadno umyje, protože se při této technice často stává, že barva steče.
Dopředu si pečlivě rozmyslíme, jaké chceme docílit barevnosti. Volíme barvy, které spolu navzájem ladí a jejichž vzájemné prolínání bude příjemné, působivé a dobře kombinovatelné s oblečením.