nabytek

wc

2010-01-03T15:08:00.000-08:00

Potřebný materiál:
A krycí desky 840 x 420 4 ks
A1 desky na spodní část 1000 x 420 2 ks
B dvířka skříněk 600 x 300 4 ks
C krycí lišty ke stropu a k podlaze
840 x 100 2 ks
D boky pro 3 skříňky 600 x 200 6 ks
E dna a půdy pro skříňky 260 x 200 6 ks
F poličky do 3 skříněk 260 x 200 3 ks
G bílý sololak na záda pro 3 skříňky
600 x 300 3 ks
H úzká krycí lišta 25 x 5 x 850 4 ks
CH široká krycí lišta 50 x 5 x 850 2 ks
podpěrky pod poličky 12 ks
čípkové panty 8 ks
kolářské hřebíčky na zada skříněk a lišty 2 cm dlouhé
vruty do dřevotřísky s křížovou hlavou 6 cm dlouhé
(pérovka B)
Konstrukce vestavěných skříněk
(pérovka C)
Zakrytí horizontálních profilů kovové kostry dřevěnými lištami
1. Po odstranění všech plechových krytů a dveří zůstane za toaletní mísou pevný kovový rám sestavený z L profilů 2 cm hlubokých. Z rozměrů tohoto rámu je nutné předem odvodit velikosti dílů A a A1, které budou tvořit základ nového krytu šachty. Při měření postupujte pečlivě, protože rozměry rámu mohou být poněkud odlišné, než uvádí náš příklad, stejně to platí i v případě vestavěných skříněk.
2. Do kovového rámu uchyťte malými svěrkami všechny desky A a vyměřte si v nich místa na výřezy pro budoucí vestavěné skříňky. Na díly A přiložte připravená krycí dvířka pro skříňky i s panty, a ta obkreslete obyčejnou tužkou. Je třeba dbát na to, aby všechna dvířka byla ve stejné úrovni (pomocí vodováhy). Přiložením druhé poloviny pantu zjistíte místo, kde bude nutné vyvrtat otvory pro panty.
3. Vyvrtejte otvory a našroubujte panty. Obkreslená dvířka na všech dílech A zmenšete o 25 mm ke středu a přímočarou pilkou vyřízněte otvory pro vnitřní vestavěné skříňky, které vyplní nevyužitý prostor ve stoupačkové šachtě. Také do obou desek A1 vyřízněte u podlahy otvory pro odpadové koleno od klozetu. Levý díl A1 rozřízněte ve výšce přívodního kohoutku na vodu (viz. obr. A vlevo dole přerušovaně).
4. Z dílů D a E sešroubujte základ pro všechny tři vestavěné vnitřní skříňky (viz obr. B) a kolářskými hřebíčky připevněte záda z bílého sololaku (díly G). K takto sestavenému základu každé skříňky přišroubujte několika vruty krycí rám, který vznikl po vyříznutí otvoru pro skříňku v každém z dílů A. Hlavy vrutů zapusťte tak, aby je později bylo možné bez problémů zatmelit.
5. V našem případě bylo třeba v pravém horním dílu pamatovat na malý ventilátor vestavěný do stoupačkové šachty. Je proto nutné vyříznout kulatý otvor pro kryt větráku nejen do dvířek skříňky, ale musíte myslet i na dostatečně velký výřez v dílu A. Nejprve na krycí dvířka rozměřte umístění krytu ventilátoru, vyřízněte otvor a nasaďte kryt i dvířka. Teprve potom můžete vyměřit výřez v dílu A.
6. Díly A i A1 vlepte do kovového rámu silikonovým montážním lepidlem, kterého se používá k lepení dřevěných obkladů na zeď. K podlaze a ke stropu přišroubujte lišty C a zatmelte všechny šrouby i středové spáry mezi díly A a A1. Tmel můžete vyrobit z vody a sádry s přídavkem disperzního lepidla. Spáry po obvodě začisťěte silikonovým tmelem a horizontální kovové profily zakryjte lištami (viz obr. C).
7. Horní lišta překrývající spoj mezi jednotlivými díly A je složená ze dvou lišt H a jedné CH (obr. C) v celé šířce šachty. Spodní lištu rozřízněte na dvě poloviny. Pravá polovina lišty napevno zakrývá kovový profil nad pravým dílem A1, levá polovina je připevněna pouze k horní části levého dílu A1, který je možné při kontrole vodoměru jednoduše vyjmout a poté opět vrátit na své místo.
8. Zaschlý tmel zarovnejte brusným papírem do hladka a plochu zbavte veškerého prachu, například vysavačem. Takto upravený kryt stoupačkové šachty můžete opatřit jakýmkoliv odstínem vhodného krycího nástřiku, v tomto případě to byl VARIOPAINT (k dostání v drogerii ve spreji, včetně fixačního bezbarvého laku, celá sada za cca 400,-Kč). Korpus i dvířka je nutné nastříkat odděleně.

Vestavěné skříňky

2009-06-04T06:08:00.000-07:00

Vestavěné skříňky skryjí spoustu nezbytných čisticích prostředků, levá spodní dvířka ukrývají plynoměr
(tabulka k pérovkám)
Potřebný materiál:
A krycí desky 840 x 420 4 ks
A1 desky na spodní část 1000 x 420 2 ks
B dvířka skříněk 600 x 300 4 ks
C krycí lišty ke stropu a k podlaze
840 x 100 2 ks
D boky pro 3 skříňky 600 x 200 6 ks
E dna a půdy pro skříňky 260 x 200 6 ks
F poličky do 3 skříněk 260 x 200 3 ks
G bílý sololak na záda pro 3 skříňky
600 x 300 3 ks
H úzká krycí lišta 25 x 5 x 850 4 ks
CH široká krycí lišta 50 x 5 x 850 2 ks
podpěrky pod poličky 12 ks
čípkové panty 8 ks
kolářské hřebíčky na zada skříněk a lišty 2 cm dlouhé
vruty do dřevotřísky s křížovou hlavou 6 cm dlouhé
(pérovka B)
Konstrukce vestavěných skříněk
(pérovka C)
Zakrytí horizontálních profilů kovové kostry dřevěnými lištami
1. Po odstranění všech plechových krytů a dveří zůstane za toaletní mísou pevný kovový rám sestavený z L profilů 2 cm hlubokých. Z rozměrů tohoto rámu je nutné předem odvodit velikosti dílů A a A1, které budou tvořit základ nového krytu šachty. Při měření postupujte pečlivě, protože rozměry rámu mohou být poněkud odlišné, než uvádí náš příklad, stejně to platí i v případě vestavěných skříněk.

2008-11-26T09:50:00.000-08:00

Pokud se i vy odhodláte k podobné úpravě krytu instalační šachty na toaletě vašeho bytu, nezapomeňte přesně měřit. Náš příklad však považujte pouze za orientační. Rozmístění potrubí i všech měřidel v šachtě totiž může být v některých panelových domech odlišné. A také nezapomeňte při řezání všech dílů minimálně na 2 milimetry rezervy navíc kvůli nerovnostem stěn.

2008-10-09T00:50:00.000-07:00

Úprava krytu instalační šachty, kterou vám dnes chceme nabídnout, spočívá v docela jednoduché výměně plechových krytů a jejich nahrazení částečně odnímatelným obkladem - s přístupem ke všem důležitým měřidlům i ventilům a spoustou úložného prostoru navíc. Po odstranění veškerého plechových krytů zůstane na místě pouze pevná kostra z kovových L profilů. Tuto konstrukci pak stačí osadit namísto plechu šesti na míru nařezanými MDF deskami. Tři z desek tvoří čela s uzavíratelnými dvířky pro vestavěné skříňky, čtvrtá dvířka zakrývají plynoměr. Také polovina jedné ze dvou spodních desek je odnímatelná a slouží jako přístup k vodoměru.

WC

2008-10-07T00:25:00.000-07:00

Panelákové inspirace
I císař pán tam musel pěšky. Řeč tentokrát bude o jedné z nejdůležitějších místností domu či bytu, ačkoliv se o ní před ostatními často zdráháme hovořit. Možná i proto jí při zařizování nebo rekonstrukci bytu věnujeme daleko méně pozornosti.
Určitě se vám již někteří z vašich přátel či známých pochlubili, že před nedávnem zrekonstruovali koupelnu nebo si pořídili zbrusu novou kuchyňskou linku. Ale že by se snad někdo svěřoval s tím, že si sám zrenovoval obyčejný nevzhledný hajzlík, to se zatím nestalo ani nikomu z našeho redakčního kolektivu. Přesto jsme před nedávnem mohli do takové místnůstky v jednom pražském panelákovém bytě nahlédnout a okoukat zajímavou úpravu staršího a nevzhledného zařízení.
Stoupačková šachta u většiny panelákových bytů s umakartovým bytovým jádrem je přístupná právě z toalety. Tady je také přístup ke všem měřidlům a regulačním ventilům. Proto nelze ošklivé plechové dveře, které šachtu kryjí, jen tak zrušit a přístup k potrubím zazdít nebo jakkoliv zablokovat.

2008-08-11T03:55:00.000-07:00

Náš tip
Postel ** knihovnu je možné vyrobit i z jiných deskových materiálů, např. z laminované dřevotřísky, přírodního dřeva nebo MDF desek, povrchově upravených třeba variopaintem či polepených korkem. Postel lze rovněž u stěny uzavřít obloukovým čelem s poličkami pro budík či lampičku . Pokud použijeme k výrobě desky z lamina, je nutné navíc zakoupit nažehlovací hrany.
Základní díly si můžete nechat nařezat na zakázku, k vlastnímu sestavení postele pak postačí jen vrtačka, ruční pilka, úhelník a šroubovák nebo nástavec na vrtačku. Povrchovou úpravu jistě zvládne každý sám.

Postel, knihovna

2008-08-07T06:28:00.000-07:00

Tři samostatné části ** poličky tvořící knihovnu ** jsou k sobě napevno sešroubovány, hlavičky šroubů jsou zapuštěny a přetmeleny (viz obr. 1). Jednotlivé police je navíc možné spojit buď ve vnitřních rozích rámu vždy dvěma kovovými úhelníčky, nebo ve stěnách, kde se knihovny stýkají, nábytkovými spojovacími šrouby.
Vzhledem k tomu, že postel sedí plnou plochou na zemi a do vnitřního úložného prostoru se příliš nepráší, není nutné si práci komplikovat a vyrábět ještě dno.
Také zavírání vnitřního úložného prostoru je velmi jednoduché. Křídla odklápěcího víka tvoří dvě laťovkové desky o síle 22 mm, které jsou uprostřed spojeny panty Na obou stranách postele jsou desky (víko) opatřeny výřezy pro pohodlnější uchopení, můžeme si však pomoci i připevněním tkalounu.
Postel je zkonstruována pro dvě matrace o rozměrech 200 x 85 x 15 cm, autor navíc počítal s odkládací plochou kolem matrace. Budeme-li chtít změnit rozměry celé postele, musíme je promítnout do základních délek u dílů A a A1. Pokud máme k dispozici lamelové zdravotní rošty, můžeme je použít podobně jako laťovku k uzavření odkládacího prostoru, jen je uprostřed spojíme malými panty. Rošty udávají základní vnitřní rozměr, ze kterého musíme při práci vycházet.
Materiál
A 4 ks 30 x 175 cm dno, půda
A1 2 ks 30 x 205 cm dno, půda
B 6 ks 28 x 28 cm pevné boky
C 10 ks 28 x 26 cm volné mezistěny
D 2 ks 30 x 145 záda k dílu A
D1 1 ks 30 x 205 záda k dílu A1
E 2 ks 30 x 145 příčky úložného prostoru
F hranoly 3 x 3 cm v požadované délce (nutno odečíst zavírání)
F1 Hranoly (lišty) mezi příčkami ** nutno doplnit individuálně
G 2 ks 70 x 175 laťovka
H 2 ks panty
Pracovní postup
Díly A a A1 spojíme vruty s díly B a prostředním dílem C, který umístíme napevno. Vyznačíme si, kde budou další díly, a to tak, že je obrýsujeme z obou stran poté co je vložíme do polic na uvažovaná místa. Zásadně pracujeme s úhelníkem, aby všechny příčky byly posazeny kolmo. Na takto předkreslené linie vyvrtáme otvory vždy pro dvě podpěry pod police, přišroubujeme záda a složíme kostru celé postele. V rozích spojíme konstrukci kovovými úhelníčky nebo spojovacími šrouby. Dovnitř vložíme středové příčky a připevníme vnitřní laťový rám po obvodu. Spojíme panty zavírání a položíme na vnitřní příčky postele. Pak už jen stačí materiál povrchově upravit.

Spaní s knížkou po ruce

2008-08-01T12:40:00.000-07:00

a spousta úložného prostoru navíc
Postel knihovnu, kterou vám dnes chceme předvést, si před časem vymyslel a vyrobil mladý výtvarník. Tento netradiční, zajímavý a užitečný kus nábytku slouží svému majiteli k jeho plné spokojenosti již celých sedm let. Možná, že zaujme i vás a že se rozhodnete si něco podobného pořídit. Věřte, že není nic jednoduššího...
Základ postele tvoří rám ve tvaru U složený ze tří samostatných nízkých polic ** knihovniček. Rozměr celého rámu odpovídá matracím, na jejichž míru byl také vyroben. Kolem matrace navíc přebývá menší odkládací prostor. Police jsou zhotoveny z dřevotřískových desek o síle 20 mm, problém povrchové úpravy autor vyřešil nátěrem černým balakrylem.

2008-07-30T02:36:00.000-07:00

3. Na hlubší část pódia položíme desku, do níž vyřízneme přímočarou pilkou vlnovku. Ze zbytkové šablony pak vyřízneme protilehlý díl, který přišroubujeme k podlaze. V našem případě bylo nutné zachovat v zadním rohu u zdi přístup ke stoupačce. Proto bylo nutné vyříznout v rohu desky výklopná dvířka, která jsou k celé desce upevněna pianovými panty.
4. V nosné konstrukci od sebe jednotlivé zásuvky dělí tři příčky. Po jejich montáží a upevnění k obvodové nosné konstrukci můžeme položit vrchní desku i nad tuto část. Ještě před definitivním spojením všech dílů se ubezpečte, zda všechny zásuvky přesně pasují na svá místa a jdou dobře zasunovat. Teprve potom obě desky přišroubujte ke korpusu!
5. Na připravený proužek sololitu chemoprenem přilepíme pruh vybraného koberce a po zaschnutí ho jemnými hřebíčky připevníme na zvlněné čelo. Pak již můžeme položit koberec na celou plochu pódia tak, aby přesahoval asi 1 cm přes okraj. Okraje koberce nakonec opatrně přelištujeme. Tenké lišty si předem předvrtejte, aby se při zatloukání hřebíčků neštípaly!
6. Po obvodu pódia u stěn použijeme silnější lišty, které připevníme vruty. Nad dvířky ke stoupačce je koberec položen na sucho, aby bylo snadné je v případě potřeby po odšroubování lišt otevřít. Kobercem polepíme i čela šuplíků a také je olištujeme. Nakonec zbývá do čela každé zásuvky vyvrtat dva otvory a provléknout úchyty z proužků kůže, které uvnitř zauzlíme.

Pódium

2008-07-08T04:59:00.000-07:00

Náš tip (do rámečku)
Pokud máte pódium hotové a zaujala vás také nástěnka z našeho obrázku, není už nic jednoduššího. Vašim dětem se určitě zavděčíte, vždyť které z nich by si nepřálo mít své obrázky pověšené na dobře viditelném místě.
Na výrobu nástěnky budete potřebovat desku hobru (rozměry dle potřeby či možností) natřenou balakrylem, kterou můžete po olištování stejnými lištami, jaké jste použili na pódium, zavěsit nebo přišroubovat ke zdi.
Potřebný materiál (+ velká pérovka)
DDT deska 18 x 183 x 275 mm 1 ks
BDT deska 30 x 183 x 275 mm 1 ks
pruh sololitu 25 x 140 mm 1 ks
kovový úhelník 50 x 50 mm 10 ks
kolečka výška 2,5 cm 12 ks
hmoždinky průměr 10 mm 20 ks
šrouby 70 mm 20 ks
pianový pant 50 mm 1 ks
vruty do zdi 50 mm 100 ks
ozdobné lišty ke zdi délka dle obvodu pódia
ozdobné na čela šuplíků 6 m
chemopren
Schéma připevnění DDT vlnovky k podlaze (pérovka A)
Schéma přehnutí a upevnění koberce k pódiu (pérovka B)
1. Po obvodu pódia, kde se nosná konstrukce dotýká zdi, přišroubujeme do výšky 22 cm lištu ze silnější dřevotřísky 5 cm širokou. K těmto lištám potom postavíme a připevníme zbývající části korpusu z pruhů 22 cm širokých. K jejich spojení postačí kovové úhelníky 5 x 5 cm. K upevnění do stěn použijeme běžné hmoždinky o průměru 10 mm a šrouby 70 mm dlouhé.
2. Z předem připravených dílů sestavíme a sešroubujeme tři pojízdné šuplíky. Při spojování použijeme vruty do dřevotřísky 50 mm dlouhé a důkladně je zapustíme. Zbývá připevnit ke každé zásuvce 4 kolečka. S výškou koleček je nutné počítat již při přípravě jednotlivých dílů, protože ve finále snižují světlost celého šuplíku.

2008-06-23T01:02:00.000-07:00

Celé pódium je vyrobeno ze dvou dřevotřískových desek o tloušťce 18 a 30 milimetrů. Desky o tloušťce 30 milimetrů jsou běžně k dostání v rozměrech 183 x 284 za 858 korun, osmnáctimilimetrové v rozměru 183 x 275 za 528 korun.
Manželé si z nich v dřevoprodeji nechali nařezat přesné díly na jednotlivé šuplíky (viz rozpis materiálu) a ze zbytků potom nařezali pruhy na kostru pódia. Vzadu u stěn a po stranách stačí pouze 5 centimetrů široké pruhy přišroubované do hmoždinek ve zdi (ušetříte spoustu materiálu, protože konstrukce podél stěn stejně nebude vidět). Tyto díly je možné nařezat doma přesně na míru. Sestavit celé pódium pak bylo otázkou jediného odpoledne.
Povrch pódia je v našem případě potažen dětským kobercem. Při volbě jeho barvy se samozřejmě fantazii meze nekladou. Výsledek určitě stojí za to.

Dětský pokoj od Ježíška

2008-06-19T02:59:00.000-07:00

Pódium na hraní s velkým úložným prostorem
Vytvořit dětem vhodný kout na hraní i učení nebývá zrovna jednoduché. Problémem jsou především úložné prostory nejen pro hračky, ale i hromady dětského oblečení a "drobné" nezbytnosti. Tvrdým oříškem může řešení prostoru být zejména ve stísněných panelových bytech.
Před podobným problémem stáli i mladí manželé z Prahy 5, kteří si před časem přestavěli starší rodinný domek. Přizvali proto na pomoc Ježíška, kterým byl v tomto případě kamarád - truhlář a sami přiložili ruku k dílu. Výsledkem je vyvýšené pódium, které přímo láká k dětským hrám, a spousta úložného prostoru navíc.

2008-06-15T01:33:00.001-07:00

Akvarelová technika
Při této technice nemáme konturou předkreslené motivy, ale postupujeme stejně, jako když malujeme akvarel na papír. Jemných barevných kombinací docilujeme malbou do vlhkého hedvábí. Vzájemným promícháváním barev při jejich prolínání nám vznikají nové zajímavé motivy a odstíny. Při akvarelové technice je dobré využít i doplňující řadu pomůcek, jako je akvarelový základ, který zmenší sání barvy na hedvábí, či krycí černou barvu, zesvětlovač barev, míchací bílé barvy a další.
Pro vytvoření působivého motivu doporučujeme použít i speciální efektovou sůl. Kouzelného vzoru docílíme tak, že mokré barevné plochy posypeme zrníčky efektové soli. Během schnutí se zrodí ledové květinové efekty. Barevná plocha dostává "oživení", vytvářejí se nahodilé detaily krystalků a řada jiných příjemných překvapení. Pro nejlepší výsledek práce se solí je nutno ji aplikovat ve "správný" okamžik. Plocha by již neměla být mokrá, ale ještě ne suchá. Po zaschnutí jednoduše shrneme sůl z plochy hedvábí. Pro tuto techniku se dá použít i normální kuchyňská sůl.
Po dokonalém zaschnutí celé malby hedvábí fixujeme (nejlépe druhý den). Fixaci provádíme žehličkou nastavenou na teplotu bavlny (1400 C). Pokud jsme pracovali s konturou, žehlíme hedvábí přes čistý papír, protože jinak by se kontura lepila na plochu žehličky. Po fixaci látku ve vlažné vodě kontrolně vypereme, abychom se přesvědčili, zda je malba správně zafixována. Látka by již neměla pouštět nanesenou barvu. Pokud jsme používali syté barvy, může se to lehce stát. Není to však chyba, jde o tzv. barvu "přebytečnou", která se tímto vypere. Díky fixaci se barvy na hedvábí stanou nejen stálebarevnými, ale ještě více se prosvítí a budou brilantní.

Konturová technika

2008-06-09T23:18:00.000-07:00

Její podstata spočívá v tom, že barva zůstává v obrysech namalovaných konturou.
Nejdříve si na dřevěný rám napneme hedvábí a přichytíme ho pomocí špendlíků, trojpřipínáčků či kotviček, přičemž lem šátku máme dole. Motiv, který budeme kreslit, si můžeme nejdříve předkreslit na papír, vložit pod hedvábí, přilepit isolepou k rámu a poté měkkou tužkou obkreslit na hedvábí. Vhodné je použít i speciální, tzv. fantomovou tužku - fix, jehož stopa sama zmizí po 48 až 72 hodinách. Konturu můžeme naplnit do malovací láhve, nasadit pipetu (požadovanou tloušťku čáry si určíme propíchnutím špendlíku), nebo malovat přímo tubou. Tlačíme však jen lehce, abychom vytvořili rovnoměrnou linku. Snažíme se také vyvarovat chyb začátečníků a zbytečně nepřerušovat čáru, která by potom byla nepravidelně silná. Spoje a kříže vždy dobře dotahujeme. Skrz chybně nanesenou konturu by nám totiž později protekla barva do míst, kde ji nechceme mít. Při malování ručně lemovaných výrobků nezapomeneme konturu protáhnout i přes ruční lem. Po provedení celé kresby necháme konturu zaschnout (asi 20 minut) a poté předkreslené motivy vybarvujeme. S barvami na hedvábí docílíme zajímavějších efektů, jsou-li nanášeny na mokré plochy. Jednotlivá políčka vlhčíme každé zvlášť a druhým štětcem nanášíme zvolenou barvu. Konturu můžeme používat i na dokreslování obrazů do již namalované plochy. Pro větší efekt ji můžeme nanášet i štětcem.

Malujeme na hedvábí

2008-06-08T00:13:00.001-07:00

Máte chuť pustit se do nějakých výtvarných prací? Zkuste tentokrát něco méně obvyklého. Můžete si pohrát s vlastní fantazií a přitom vytvořit praktickou věc. Vyzkoušejte, jak se maluje na přírodní hedvábí.
Malovat na hedvábí jsme se rozjeli až do Uherského Hradiště, kde nás do tajů technik a kouzel malby ochotně zasvětil pan František Crla. Kreativně pracovat s "královnou textilií" může v podstatě každý. Jedinec s uměleckými ambicemi, ale i malé dítě, záleží jen na vhodně zvolené technice. Všem tato forma tvůrčího odpočinku se štětcem a barvami přinese radost a uspokojení z vlastní tvořivosti.
Při malování na přírodní hedvábí si rozvíjíme nejen vkus a cit pro barevné ladění, ale také máme možnost si dle vlastních představ udělat rozmanité variace hedvábných šál a šátků. Odvážné nápady můžeme realizovat i na bílé hedvábné kravaty, halenky, šaty či drobné bytové dekorace, jako jsou polštářky, závěsy, přehozy na postele a paraván. Tato technika není ani nijak zvlášť nákladná. Musíme si sice obstarat barvy určené pro malování na hedvábí, ale s pomocí tří základních (červené, modré a žluté) snadno namícháme různé odstíny. Práci nám také zjednoduší speciální napínací rám. Pro amatérskou práci je tato výbava dostačující. Pusťme se tedy s chutí do díla...

Úprava hedvábí krešováním neboli mačkáním

2008-05-22T03:15:00.000-07:00

Oblíbené nejsou jen hladké hedvábné šátky a šály, zvláště mladá móda miluje mačkaný vzhled pro jeho ležérnost i nenáročnou údržbu. Původně hladký šátek či šálu změníme na krešovaný velmi jednoduše. Na této technice je příjemné, že pouhým namočením a vyžehlením můžeme krešované hedvábí uvést do původního - hladkého stavu.
Pracovní postup

1. Vlhký šátek rozložíme a protilehlé rohy shrnujeme po úhlopříčce jeho středu.

2. Šátek ve středu uchopíme do rukou a kroutíme jej v prstech proti sobě k oběma koncům.

3. Při kroucení látkou se šátek v určitém okamžiku tlakem v polovině přeloží.

4. Pokračujeme v kroucení přeloženého šátku silou až do momentu, kdy to již nejde.

Vzniklý pletenec zkroucené látky zajistíme provázkem proti rozmotání a necháme uschnout.

Po dokonalém vyschnutí pletenec zkroucené látky rozmotáme a šátek je připraven k nošení.

Hedvábí

2008-05-19T04:31:00.000-07:00

Dostaneme buď jako metráž, nebo již jako hotové šátky, šály, kravaty apod., většinou ve výtvarných potřebách či ve výše uvedené galerii. Škála hedvábných látek se pohybuje od hodně jemné tenoučké až po hrubší, se strukturou pytloviny, to podle konkrétní gramáže. Cena metráže o šíři 90 cm se podle kvality pohybuje od 200 do 700 Kč za běžný metr, bílé hedvábné šátky pořídíte podle jejich velikosti a použitého materiálu za 150 až 700 Kč.
Pracovní postup:
1. Barevný podklad s pozvolným přechodem do původní bílé získáme tak, že šátek lehce smotáme po úhlopříčce, ponoříme do barvy, kterou necháme vzlínat až do požadované výše...
2. Takto připravený šátek pečlivě vypneme do dřevěného rámu a v jeho okrajích jej opatrně přichytíme špendlíky. Pro malování je důležité, aby plocha šátku byla skutečně dokonale rovná...
3. Můžeme začít s vlastním malováním. Navržený motiv si nejprve lehounce předkreslíme tenkým štětcem přímo na šátek, poté - nejlépe širokým štětcem - vybarvíme velké barevné plochy.
4. Chceme-li dosáhnout světlých plošek, dotýkáme se tmavších barevných ploch štětcem namočeným v čisté vodě. Toto místo o několik odstínů zesvětlá, neboť dochází k vymývání barvy.
5. Do světlejší barevné plochy lze naopak efektně vstupovat nanášením tmavšího barevného odstínu. Tvar vzniklé barevné stopy bude vycházet z typu a velikosti použitého štětce.
6. Obrysy dokreslíme konturovacím štětcem a pečlivě vypracujeme všechny detaily. Pro tuto práci budeme potřebovat nejen hodně tenký a kvalitní štěteček, ale i notnou dávku trpělivosti.
7. Hotový šátek necháme vypnutý uschnout a dále postupujete dle návodu na barvách na hedvábí. Většina barev se dnes fixuje velmi jednoduše přežehlením hedvábí po rubové straně.
Dobrá rada:
Hedvábí perte ručně v mýdlovém roztoku teplém maximálně 40 0C.
Žehlete za vlhka žehličku nastavenou na hedvábí.

Malované šátky

2008-05-15T10:13:00.000-07:00

**
Solíme
Chceme-li zvýraznit abstraktnost obrazců a prolínání barev, použijeme ještě sůl. Opatrně ji nasypeme - opět můžeme vytvářet obrazce - na ještě nezaschlou barevnou plochu a necháme sůl vytvořit její vlastní vzor.
Po zaschnutí ze šátku vymneme zrnka soli a celou barevnou kreaci fixujeme zažehlením.
(Nezapomeňte, že způsob fixace se může u jednotlivých typů barev lišit a řiďte se tedy doporučením výrobce, které by mělo být uvedeno na obalu.)

**
Malované hedvábné šátky
Možná proto je nošení šátku z tohoto materiálu tak příjemné. Jeho dotyk je skutečně jako pohlazení. A pokud nechceme nosit bílý, nebo si vymalovaný podle našich představ v žádné galerii nevybereme, nic nám nebrání si takový šátek namalovat sami.
Připravíme si barvy, nejlépe několik typů a velikostí štětců, mističku na míchání barev (jestliže zvolíme barvy, které se musí míchat), hedvábný šátek nebo šálu...
Barvy na hedvábí
koupíme ve výtvarných potřebách. Jejich nabídka je poměrně široká, takže své oblíbené odstíny bychom měli objevit bez problémů. Kromě barev ONE, které se musí míchat a i jejich fixace je složitější, se můžeme setkat s německými barvami JAVANA se škálou 68 odstínů, 50 ml balení cca za 105 Kč, dále francouzskými barvami SETASILK s nabídkou 30 odstínů, 45 ml za 95 Kč či švýcarskými barvami MARABU v 55 odstínech, 50 ml za 125 Kč.

Malujeme

2008-05-02T03:52:00.001-07:00

Pomocí štětce pokryjeme plochu šátku v několika vrstvách barvami. Lze začít například jednoduchými geometrickými tvary ve světlejších odstínech a postupně je překrývat tmavšími tóny tak, abychom podkladovou kresbu zcela nezakryli. Barvy se do sebe začnou navzájem vpíjet a vytvářet abstraktní obrazce.

Příprava materiálu

2008-04-26T00:55:00.001-07:00

Připravíme si hedvábný materiál (může to být šátek, šála, ale i hedvábná metráž), dřevěný rám, špendlíky, štětce, sůl a barvy (pro tuto techniku se osvědčily barvy THERMO SILK, které se po zaschnutí jednoduše fixují zažehlením) a můžeme začít.
Hedvábí nejprve pečlivě vypneme do dřevěného rámu, v jehož okrajích ho opatrně přichytíme špendlíky. Rám s napnutým hedvábím si umístíme nad plochu, která se snadno umyje, protože se při této technice často stává, že barva steče.
Dopředu si pečlivě rozmyslíme, jaké chceme docílit barevnosti. Volíme barvy, které spolu navzájem ladí a jejichž vzájemné prolínání bude příjemné, působivé a dobře kombinovatelné s oblečením.

Malujeme na hedvábí

2008-04-19T09:24:00.000-07:00

Přírodní hedvábí jako materiál, který lze zajímavě výtvarně zpracovávat, vám i nám natolik učarovalo, že se k němu po krátké odmlce opět vracíme. Základy malování na hedvábí s podrobným postupem a dobrými radami jste našli v červencovém čísle Praktika. Dnes vás seznámíme s další výtvarnou technikou, využívající nejen efektu vzájemného vpíjení barev, ale vytvářející dokonce zcela samostatně zajímavé kresby, a to s pomocí obyčejné soli.

Malba na hedvábí

2008-04-09T03:38:00.000-07:00

Pracovní postup
1. Výše popsaným způsobem vyrobíme rám, v pravidelných rozestupech po celém jeho obvodu připevníme žabky na gumičce. Pomocí žabek napneme hedvábný šál.
2. Zvolené barvy rozmícháme na malých talířkách. Během práce budeme jednotlivé barvy míchat mezi sebou. Připravíme si co největší štětec, aby udržel velké množství barvy.
3. Malovat začínáme u horního okraje rámu. Pracujeme rychle, neboť se zaschlými natřenými plochami nelze dále pracovat. Pro světlejší odstíny ředíme barvy vodou.
4. Barvy mícháme mezi sebou i na šátku a používat můžeme i vodu, v níž pereme štětce. Barvy se vzájemně propíjejí. Zdá-li se, že malba zasychá, přetřeme ji barvou nebo vodou.
5. V polovině práce stojan otočíme vzhůru nohama, abychom u malování nemuseli klečet a dále pokračujeme směrem nahoru. Štětec během práce není třeba vyplachovat.
6. Barvu necháme zavadnout. Připravíme si Guttu. Kontury malujeme přímo hubičkou tuby, na otisky štětcem (květiny nebo křídla motýlů) nebo na razítka Guttu trochu zředíme vodou.
7. Pracujeme na polosuchém podkladu, aby se Gutta malinko propojila s malbou, na suchém podkladu by její obrysy byly ostré. Nakonec práci podepíšeme svým jménem nebo značkou.
8. Odstřihneme si kousek mirelonu nebo karimatky, uchopíme do kleštiček a nahřejeme nad elektrickou plotýnkou, případně nad žehličkou, v žádném případě ne nad přímým ohněm.
9. Předtím jsme si však na prkénko položili větvičku, květinu nebo cokoliv, co chceme mít na razítku. Nahřátý kus mirelonu nebo karimatky na tento předmět položíme.
10. Ještě teplý mirelon položený na větvičku silně přitiskneme prsty. Hmota rychle vychladne a na jejím povrchu zůstane negativně otisknutá větvička či jiný předmět.
11. Tvar větvičky na miralonu obstřihneme nůžkami. Můžeme pracovat i obráceně – nejprve si vystřihnout zajímavý tvar a pak do něj otisknout požadovaný předmět.
12. Na talířku si rozmícháme Guttu, ale příliš ji neředíme. Na razítko ji nanášíme v malém množství tvrdým štětcem a hodně nasucho tak, aby dobře vystoupily obrysy.
13. Hedvábný pomalovaný šál podložíme z rubu v určeném místě dlaní levé ruky a razítko v pravé ruce opatrně na látku z lícu přitiskneme. Opakujeme dle vlastního uvážení.
14. Akvarelově rozpitou barvu na hedvábném šálu doplňujeme podle výtvarného záměru razítky, kresbou Guttou nebo obojím, anebo vůbec ne. Suchý šál podle návodu zafixujeme žehličkou.

Technika malby

2008-04-07T05:04:00.000-07:00

Technika malby
Existuje asi padesát různých technik, jak pomalovat hedvábný šátek. Jsou i takové, kde není rám zapotřebí. Pokud ale malujeme na hedvábí s jistým výtvarným záměrem a nechceme pouze látku pocákat barvami, je rám dost podstatný. Látka nemusí být příliš vypnutá, důležité je, aby byla ve vzduchu.
My použijeme akvarelovou techniku, při níž barvy do sebe přecházejí a stínují se. Na tento základ budeme kreslit Guttou kontury, případně je dotvoříme razítky. Chceme-li namalovat konkrétní obrázek, uděláme si nejprve jeho obrysy Guttou a do nich pak zateče barva, která se silně rozpíjí.
Razítka si vyrobíme z mirelonu (hmota, která se pokládá pod plovoucí podlahy) nebo ze staré karimatky. Odstřihneme si kousek, odpovídající velikosti předmětu, který budeme tisknout. Může jím být zajímavá větvička, ne příliš křehký květ, část šišky apod. Hmotu uchopíme do kleštiček a nahřejeme ji nad elektrickou plotýnkou nebo žehličkou (ne nad přímým ohněm). Na prkýnko položíme větvičku a horkou hmotu na ni přitiskneme. Necháme vychladnout. Rozmícháme si trochu Gutty s malým množstvím vody, razítko natřeme. Místo na hedvábí, kam chceme razítko otisknout, podložíme dlaní a razítko lehce přitiskneme.
Po dokonalém zaschnutí celé malby hedvábí fixujeme (nejlépe druhý den). Žehlíme asi 3 minuty žehličkou nastavenou na maximální teplotu. Pokud jsme pracovali s konturou, žehlíme hedvábí přes čistý papír, protože by se mohla lepit na plochu žehličky. Po zažehlení látku ručně vypereme v mýdlovém roztoku teplém maximálně 40 °C. Látka by nanesenou barvu neměla pouštět. Pouze v případě, že jsme používali syté barvy, přebytečnou barvu praním odstraníme. Díky fixaci se barvy na hedvábí stanou nejen stálobarevnými, ale ještě se zvýrazní. Po zafixování můžeme hedvábí namočit a mokré opět vyžehlit – tím je dokonale vyhladíme.

Malba na hedvábí

2008-04-02T04:48:00.000-07:00

**
Malba na hedvábí
O hedvábí můžeme říct, že je královnou textilií. Vytvořit si originální doplněk z pomalovaného přírodního hedvábí dokáže prakticky každý, a to jak výtvarně nadaný jedinec, tak i malé dítě. Bude záležet jen na vhodně zvolené technice.
Malování na přírodní hedvábí je příjemná práce, při níž můžeme naplno rozvinout vkus a cit pro barevné ladění. Přinese nám radost a uspokojení z vlastní tvořivosti. Jedinečně pomalovat si můžeme nejen hedvábné oblečení a doplňky jako šátky, šály či kravaty, ale i bytové dekorace, jakými jsou např. polštářky, závěsy, přehozy na postele nebo paraván.
Rám
Základem práce je rám, na který hedvábí vypneme. Můžeme jej vyrobit z jakýchkoli latěk, které budou mít jen o trochu větší délku, než je rozměr hedvábné látky, na níž budeme malovat. Rám nemusí být nijak zvlášť důkladný, laťky stačí narychlo spojit truhlářskými ztužidly nebo svázat provázkem. Pod rám položíme igelitovou fólii, abychom nepotřísnili podlahu.
K vypínání hedvábí nabízí trh originální úchyty – jeden stojí asi 50 Kč a navíc po nich zůstávají v látce dírky. Proto:
Opatříme si žabky na záclony (jedna stojí asi 1,40 Kč), na které navlékneme obyčejné gumičky. Takto zhotovené úchyty přichytíme gumičkami k rámu po celém jeho obvodu. Hedvábí přichycené Žabkami zůstane bez dírek.
Hedvábí
Hotové výrobky z přírodního hedvábí seženeme ve výtvarných potřebách nebo v některých galeriích. Většinou se dovážejí z Číny a jsou ručně obroubené. Můžeme koupit bílé hedvábné šátky (asi 100 Kč), šály, kapesníčky, kravaty, povlaky na polštářky, halenky, pouzdra na brýle a další výrobky v různých cenových relacích. Přírodní hedvábí dostaneme též jako metráž. Škála hedvábných látek se pohybuje od hodně jemné tenoučké až po hrubší, se strukturou pytloviny, to podle konkrétní gramáže. Cena metráže o šíři 90 cm se podle kvality pohybuje od 100 do 700 Kč za běžný metr. Pravé hedvábí snese vysoké teploty žehličky a můžeme je dokonce i vyvařovat.
Barvy a štětce
Ve výtvarných potřebách nebo v hobbymarketech koupíme barvy na hedvábí a Guttu. Barvy na hedvábí se rozlišují podle konečné úpravy – jedny se fixují párou (to lze pouze ve specializovaných obchodech), druhé prostým zažehlením.
Jedna lahvička barvy (50 ml stojí asi 75 Kč) vystačí na pomalování přibližně třiceti šátků. Hedvábí je jako živé a barvy silně rozpíjí. Barvy na hedvábí jsou ředitelné vodou a můžeme je mezi sebou libovolně míchat. Ve stejné prodejně koupíme i Guttu. Tato barevná hmota je vhodná na kontury i razítka a prodává se v asi dvanácti různých odstínech. (Tuba stojí asi 80 Kč). I ta je ředitelná vodou a můžeme ji míchat s barvami na hedvábí.
Štětec si vybereme co nejširší, aby udržel velké množství barvy.

Malování na hedvábí

2008-03-27T04:55:00.000-07:00

Pracovní postup

1. Vlhký šátek rozložíme a protilehlé rohy shrnujeme po úhlopříčce jeho středu.

2. Šátek ve středu uchopíme do rukou a kroutíme jej v prstech proti sobě k oběma koncům.

3. Při kroucení látkou se šátek v určitém okamžiku tlakem v polovině přeloží.

4. Pokračujeme v kroucení přeloženého šátku silou až do momentu, kdy to již nejde.

Vzniklý pletenec zkroucené látky zajistíme provázkem proti rozmotání a necháme uschnout.

Po dokonalém vyschnutí pletenec zkroucené látky rozmotáme a šátek je připraven k nošení.

Barvy na hedvábí

2008-03-25T05:11:00.000-07:00

Barvy na hedvábí
koupíme ve výtvarných potřebách. Jejich nabídka je poměrně široká, takže své oblíbené odstíny bychom měli objevit bez problémů. Kromě barev ONE, které se musí míchat a i jejich fixace je složitější, se můžeme setkat s německými barvami JAVANA se škálou 68 odstínů, 50 ml balení cca za 105 Kč, dále francouzskými barvami SETASILK s nabídkou 30 odstínů, 45 ml za 95 Kč či švýcarskými barvami MARABU v 55 odstínech, 50 ml za 125 Kč.
Hedvábí
Dostaneme buď jako metráž, nebo již jako hotové šátky, šály, kravaty apod., většinou ve výtvarných potřebách či ve výše uvedené galerii. Škála hedvábných látek se pohybuje od hodně jemné tenoučké až po hrubší, se strukturou pytloviny, to podle konkrétní gramáže. Cena metráže o šíři 90 cm se podle kvality pohybuje od 200 do 700 Kč za běžný metr, bílé hedvábné šátky pořídíte podle jejich velikosti a použitého materiálu za 150 až 700 Kč.
Pracovní postup:

1. Barevný podklad s pozvolným přechodem do původní bílé získáme tak, že šátek lehce smotáme po úhlopříčce, ponoříme do barvy, kterou necháme vzlínat až do požadované výše...

2. Takto připravený šátek pečlivě vypneme do dřevěného rámu a v jeho okrajích jej opatrně přichytíme špendlíky. Pro malování je důležité, aby plocha šátku byla skutečně dokonale rovná...

3. Můžeme začít s vlastním malováním. Navržený motiv si nejprve lehounce předkreslíme tenkým štětcem přímo na šátek, poté - nejlépe širokým štětcem - vybarvíme velké barevné plochy.

4. Chceme-li dosáhnout světlých plošek, dotýkáme se tmavších barevných ploch štětcem namočeným v čisté vodě. Toto místo o několik odstínů zesvětlá, neboť dochází k vymývání barvy.

5. Do světlejší barevné plochy lze naopak efektně vstupovat nanášením tmavšího barevného odstínu. Tvar vzniklé barevné stopy bude vycházet z typu a velikosti použitého štětce.

6. Obrysy dokreslíme konturovacím štětcem a pečlivě vypracujeme všechny detaily. Pro tuto práci budeme potřebovat nejen hodně tenký a kvalitní štěteček, ale i notnou dávku trpělivosti.

7. Hotový šátek necháme vypnutý uschnout a dále postupujete dle návodu na barvách na hedvábí. Většina barev se dnes fixuje velmi jednoduše přežehlením hedvábí po rubové straně.
Dobrá rada:
Hedvábí perte ručně v mýdlovém roztoku teplém maximálně 40 0C.
Žehlete za vlhka žehličku nastavenou na hedvábí.
Úprava hedvábí krešováním neboli mačkáním
Oblíbené nejsou jen hladké hedvábné šátky a šály, zvláště mladá móda miluje mačkaný vzhled pro jeho ležérnost i nenáročnou údržbu. Původně hladký šátek či šálu změníme na krešovaný velmi jednoduše. Na této technice je příjemné, že pouhým namočením a vyžehlením můžeme krešované hedvábí uvést do původního - hladkého stavu.

Malování na hedvábí

2008-03-19T06:20:00.000-07:00

Malujeme
Pomocí štětce pokryjeme plochu šátku v několika vrstvách barvami. Lze začít například jednoduchými geometrickými tvary ve světlejších odstínech a postupně je překrývat tmavšími tóny tak, abychom podkladovou kresbu zcela nezakryli. Barvy se do sebe začnou navzájem vpíjet a vytvářet abstraktní obrazce.
Solíme
Chceme-li zvýraznit abstraktnost obrazců a prolínání barev, použijeme ještě sůl. Opatrně ji nasypeme - opět můžeme vytvářet obrazce - na ještě nezaschlou barevnou plochu a necháme sůl vytvořit její vlastní vzor.
Po zaschnutí ze šátku vymneme zrnka soli a celou barevnou kreaci fixujeme zažehlením.
(Nezapomeňte, že způsob fixace se může u jednotlivých typů barev lišit a řiďte se tedy doporučením výrobce, které by mělo být uvedeno na obalu.)

**
Malované hedvábné šátky
Půjdete-li po Újezdě na pražské Malé Straně, nemůžete minout galerii s půvabnou keramikou, obrázky a malovanými hedvábnými šátky připomínajícími odložená motýlí křídla. Pokud člověk vejde a promne tento šátek mezi prsty, iluze je naprosto dokonalá.
Možná proto je nošení šátku z tohoto materiálu tak příjemné. Jeho dotyk je skutečně jako pohlazení. A pokud nechceme nosit bílý, nebo si vymalovaný podle našich představ v žádné galerii nevybereme, nic nám nebrání si takový šátek namalovat sami.
Připravíme si barvy, nejlépe několik typů a velikostí štětců, mističku na míchání barev (jestliže zvolíme barvy, které se musí míchat), hedvábný šátek nebo šálu...

Malování na hedvábí

2008-03-17T05:27:00.000-07:00

Malujeme na hedvábí
Přírodní hedvábí jako materiál, který lze zajímavě výtvarně zpracovávat, vám i nám natolik učarovalo, že se k němu po krátké odmlce opět vracíme. Základy malování na hedvábí s podrobným postupem a dobrými radami jste našli v červencovém čísle Praktika. Dnes vás seznámíme s další výtvarnou technikou, využívající nejen efektu vzájemného vpíjení barev, ale vytvářející dokonce zcela samostatně zajímavé kresby, a to s pomocí obyčejné soli.
Příprava materiálu
Připravíme si hedvábný materiál (může to být šátek, šála, ale i hedvábná metráž), dřevěný rám, špendlíky, štětce, sůl a barvy (pro tuto techniku se osvědčily barvy THERMO SILK, které se po zaschnutí jednoduše fixují zažehlením) a můžeme začít.
Hedvábí nejprve pečlivě vypneme do dřevěného rámu, v jehož okrajích ho opatrně přichytíme špendlíky. Rám s napnutým hedvábím si umístíme nad plochu, která se snadno umyje, protože se při této technice často stává, že barva steče.
Dopředu si pečlivě rozmyslíme, jaké chceme docílit barevnosti. Volíme barvy, které spolu navzájem ladí a jejichž vzájemné prolínání bude příjemné, působivé a dobře kombinovatelné s oblečením.

Lampion čarodějnice

2008-03-13T06:27:00.000-07:00

LAMPION ČARODĚJNICE
Potřebujeme:
Čtvrtku, složku průsvitných transparentních papírů, krepový papír nebo vlnu, suchou trávu apod. na vlasy, kulatou krabičku od sýrů, víčko od plastové láhve, konzumní svíčku, tenký drátek, na níž lampion zavěsíme, pravítko, krejčovský metr, řezák na papír, nůžky, lepidlo v tyčince, vteřinové lepidlo, šídlo nebo silnou jehlu, lněnou fermež nebo stolní olej, štětec, barevné fixy nebo anilínky.

Pracovní postup:
1. Dno se svíčkou vyrobíme podle předchozího postupu. Na čtvrtku narýsujeme základní tvar (37,5x23 cm) a vystřihneme. Od středu papíru odměříme 5,5 cm na obě strany (průměr základny) pro obličejovou část.
2. Na vyznačenou část si tužkou nakreslíme obličej čarodějnice. Papír nařízneme a nůžkami vystřihneme oči, ústa – zuby, vrásky aj. Vybereme si transparentní papíry, kterými budeme vystřižená místa podkládat.
3. Některá místa můžeme nechat jen proříznutá (vrásky). Čtvrtku s vystřihanými otvory položíme na papír a otvory obkreslíme a zvětšíme o 1-1,5 cm. Hotový střih přiložíme na transparentní papír, obtáhneme a vystřihneme.
4. Prostříhanou čtvrtku dle libosti pomalujeme fixy nebo anilínkami. Nebojme se ani divokých kombinací kontrastních barev, které vhodně doplní barvu průsvitného papíru, po prosvícení svíčkou získáme skvělý efekt.
5. Pomalovanou čtvrtku obrátíme na rub a pomocí lepidla na papír přelepíme díry očí a úst připraveným transparentním papírem. Chceme-li získat zajímavé barevné odstíny, můžeme různě barevné papíry lepit přes sebe.
6. Větší průsvitnosti lampionu s čarodějnicí dosáhneme promaštěním čtvrtky. Nemáme-li lněnou fermež, postačí obyčejný olej na vaření. Olej nanášíme hadříkem, houbičkou nebo štětcem nejlépe na slepený lampion. Necháme 24 hodin zaschnout.
7. Při natírání olejem dáváme pozor, abychom si nezamastili dno a barevné papíry. Z krepového papíru si nastříháme proužky, které uprostřed přehneme a přilepíme. Do uschnutí zafixujeme kolíčkem. Ofinku můžeme přistřihnout.

8. Podle předcházejícího pracovního postupu připevníme drátek na zavěšení a na něj tyčku. Také jej ale můžeme zavěsit na verandu nebo jen postavit do trávy. Lampion s hořící svíčkou však nikdy nenecháváme bez dozoru.

RADY A TIPY
1/ Čtvrtku, z níž vyrábíme lampion, je vhodnější mastit až po slepení, neboť na mastném papíru lepidlo špatně drží.
2/ Lampion z barevného papíru, který chceme zprůsvitnit vpichy ve tvaru různých ornamentů, můžeme zdobit i hotový, pokud jako podložku pro vpichy použijeme molitanovou houbičku.
3/ Chceme-li papír propichovat před slepením lampionu, jako podložka nám vhodně poslouží rulička toaletního papíru. Techniku vypichování lze snadno kombinovat s prostřiháváním otvorů a podlepováním transparentními papíry.
4/ Barevný papír můžeme ozdobit i prostříháváním. Po celé ploše připraveného papíru na lampion nakreslete např. hvězdičky. Papír nařízněte a nůžkami vystřihněte.
5/ Vlasy čarodějnice lze vyrobit i z vlny, provázků nebo suché trávy.
6/ Místo víčka krabičky můžeme na horní okraj lampionu přilepit zevnitř proužek čtvrtky (1-1,5 cm široký), který bude o 5 cm přečnívat. Po přilepení dna slepíme svislý spoj a vršek lampionu prodlouženým koncem papírového proužku zafixovat. 7/ Aby se svíčka v lampionu nekácela, připevníme ji následným způsobem: Čajovou svíčku necháme hořet, až se vytvoří dost tekutého vosku. Ten nalijeme do víčka od plastové lahve a svíčku do něj zasadíme. Po ztuhnutí víčko přilepíme vteřinovým lepidlem ke kolečku vystřiženému z kartonu, které odpovídá vnitřnímu průměru dna lampionu. Svíčka se tak dá snáze vyměnit. Dia 14A
8/ Další způsob zdobení lampionu vytvoříme pomocí mastných pastelů (voskovek). Použijeme obyčejný balicí papír, který plošně pokreslíme pestrobarevným a veselým dekorem. Voskovou kresbu pak přes papír pomocí žehličky rozpustíme a papír tak promastíme. Nezapomeneme vynechat proužek svislého spoje, na vosk lepidlo špatně chytá.
9/ Další typ lampionu vytvoříme z pauzovacího papíru. Ten nejdříve přilepíme papírovou lepenkou k dřevěné desce, aby se během práce s lepidlem nekrabatil. Potom si z barevných transparentních papírů nastříháme různé geometrické tvary a nalepíme přes sebe.
10/ Na pauzovací papír je vhodnější transparentní papíry lepit tuhým lepidlem v tyčince – není tak vlhké jako lepidlo v tubě a papír se nekrabatí.
11/ Místo víčka od plastové lahve je vhodnější použít kovový uzávěr od láhve s lihovinou, který na rozdíl od platového víčka nehoří.
12/ Na lampiony určené k zavěšení připevníme drát s očkem, ty, které budou stát v trávě nebo na stole, můžeme ponechat bez drátu.

Lampiony pro zahradní slavnost

2008-03-11T03:06:00.000-07:00

LAMPIONY PRO ZAHRADNÍ SLAVNOST
Chystáte se uspořádat dětem zahradní slavnost? Léto je k tomu jako stvořené. S nastávajícím podvečerem by nemělo chybět ani příhodné osvětlení. Světlo lampionů rozmístěných v trávě, rozestavěné po stole i rozvěšené po stromech dodá celé slavnosti jedinečnou atmosféru. Děti budou nadšené a určitě neodmítnou se na výrobě lampionů podílet. Možná se vám kouzelná atmosféra tvořená rozmístěnými světýlky zalíbí natolik, že lampiony využijete i k posezení s partnerem nebo přáteli v zahradě nebo na terase domku či alespoň na balkoně. Už proto, že se v létě venku tak příjemně sedí.

ZÁKLADNÍ TVAR LAMPIONU
Potřeby a pomůcky:
Kulatou krabičku od tavených sýrů, víčko od plastové lahve, nebo kovové víčko, papír, konzumní svíčku, tenký drátek, tyčku, na níž lampion zavěsíme, pravítko, krejčovský metr, řezák na papír, nůžky, lepidlo v tyčince, vteřinové lepidlo, šídlo nebo silnou jehlu, dřevěné kolíčky na prádlo.

Pracovní postup:

1. Spodní část krabičky očistíme, krejčovským metrem změříme její obvod, přidáme 1-1,5 cm na záložku a určíme si výšku lampionu. V našem případě jsme získali rozměry 37,5x19 cm. Narýsujeme je na papír a vystřihneme.

2. Vyznačíme si střed krabičky, která bude dnem lampionu. Na značku přilepíme vteřinovým lepidlem umělohmotné víčko. Do víčka nejlépe pasuje konzumní svíčka. Pro větší stabilitu ji můžeme zalít voskem.

3. Horní okraj lampionu zpevníme horním víčkem krabičky, z níž jsme vystřihli střed. Lepidlem na papír potřeme prvních 5 cm obou okrajů papíru a pomocí kolíčků přichytíme dno i horní okraj. Necháme zaschnout.

4. Po zaschnutí natřeme okraje lepidlem až do konce a papír pomalu natáčíme na obvody krabiček. Postupným otáčením lampion mírně přitlačujeme k podložce a zevnitř lepené díly uhlazujeme nehtem nebo kávovou lžičkou.

5. Když máme horní a spodní okraje papíru přilepené a lepidlo je zaschlé, slepíme v šíři 1-1,5 cm. Svislý spoj bude pevnější, otočíme-li lampion spojem k podložce a zevnitř uhladíme nehtem nebo kávovou lžičkou.

6. Šídlem nebo silnou jehlu propíchneme horní okraj na dvou protilehlých místech. Ustřihneme si asi 40 cm dlouhý drátek, jeho konce prostrčíme propíchnutými okraji lampionu a zajistíme omotáním konců kolem držadla.

7. Drát uprostřed zkroutíme a 3x otočíme - vznikne tak závěsné očko. Tím provlékneme ještě 10 cm dlouhý drátek zase jím 3x otočíme, abychom vytvořili druhé očko, které pomocí zbylých konců připevníme k dřevěné tyčce.

8. Hotovým lampionem musí hořící svíčka prosvítat. Je několik způsobů, jak toho lze docílit. My jsme volili propíchání lampionu šídlem, přičemž vpichy tvoří rozličné ornamenty. Složitější je vhodné si předkreslit.

domecek pro deti

2008-02-23T03:29:00.000-08:00

Pro děti

Pracovní postup
1. Na různé druhy pevných krabiček, které budou sloužit jako jednotlivé části domu nakreslíme tužkou okna, dveře aj. Některé tyto detaily vystřihneme nůžkami.
2. Na drobnější detaily použijeme ostrý výsuvný řezák. (Menší děti raději požádají o pomoc dospělého, aby se nezranily.) Tímto způsobem si připravíme všechny díly.
3. Na střechu, věže apod. použijeme měkčí papír, z něhož nejprve vystřihneme a vymodelujeme tvar a pak jej podlepíme lepenkou, jako např. tuto špičku věže.
4. Jednotlivé upravené komponenty stavby slepíme v celek lepidlem Herkules a v případě potřeby konstrukci vyztužíme lepenkou, aby získala větší pevnost.
5. Hotový domek natřeme buď latexem nebo Balakrylem. Požadované odstíny získáme jejich smícháním s tónovacími barvami. Tyto barvy velmi dobře kryjí a nestírají se.
6. Na samolepící tapetu nebo na samolepicí štítky si nakreslíme detaily, např. římsy, okénka, štíty aj. Pečlivě je vystřihneme a nalepíme na domek.

Hrátky s krabičkami

2008-01-31T22:43:00.001-08:00

Omrzely vás stavebnice, skládačky a další kupované hračky? Zkuste hru na stavitele - architekta, při které můžete plně rozvinout fantazii. Stačí, když v domácnosti posbíráte papírové krabičky od čaje, pasty na zuby, sýrů, počítačových CD a vůbec všeho, co by mohlo posloužit jako stavební materiál.

Budeme potřebovat také papírovou lepenku, lepidlo Herkules, nůžky, výsuvný nožík, tužku, barvy Remakol, latex či Balakryl a zbytky samolepící tapety či samolepící papírové štítky.
Nejprve poskládáme hrubý model domku. Můžeme si zkoušet různé varianty a také se zamyslíme nad detaily, jako jsou okna, střešní štíty, špičky věží, střechy atd.
Hotový domek natřeme buď latexem smíchaným s tónovanící barvami Remakol (to jsou tónovací barvy, které se přidávají do nátěrů Primalex, určených na malování pokojů) nebo Balakrylem, do kterého opět můžeme přidat barvy Remakol. Tyto barvy velmi dobře kryjí a nestírají se jako barvy temperové. Můžeme jimi malovat i na plastové lahve, jejichž vršek po seříznutí můžeme začlenit do stavby a vytvořit tak třeba kupoli k paláci či zámku.

2008-01-23T01:12:00.000-08:00

Tvrdým oříškem se může stát zavěšování předmětů na stěnu z pórobetonových tvárnic, které ovšem zejména v novostavbách stále častěji převažují. Snadno to jde s hmoždinkami TFS dlouhého provedení, ale také s typem VLF. Stejně jako v předchozím případě je principem vytvoření uzlu, který se pevně v pórobetonu zachytí.

2008-01-12T10:45:00.001-08:00

I když lze v plném zdivu a v betonu použít prakticky kteroukoli plastovou hmoždinku, odborníci z firmy Tox doporučují typ EL-K. Jeho předností je trojdílná konstrukce, díky níž se vzpěrný tlak rovnoměrně rozkládá na stěny otvoru.
Hmoždinka 4ASK drží pevně v jakémkoli typu zdiva, nejvhodnější je však pro připevnění předmětů na stěnu z dutého zdiva. Při otáčení si vrut v její neproříznuté špičce postupně vyřeže závit. Rotace a posuv špičky zajistí složení rozděleného těla hmoždinky do uzlu, který se ve zdivu pevně zakotví.

Každá stěna má svou hmoždinku

2008-01-07T01:51:00.000-08:00

Většina lidí nedá na hmoždinky dopustit, v některých případech se však stává, že jejich uživatelé nejsou s výsledkem spokojeni. Důvodem zklamání je však většinou použití nesprávného typu hmoždinky.
Zavěšování předmětů pomocí plastových hmoždinek je rychlé a snadné. Odpadá při něm namáhavé vysekávání otvoru pro dřevěný špalík a umožní jednoduché připevnění obrazů a poliček také obyvatelům panelových bytů.

2007-12-29T03:04:00.001-08:00

Rady a typy
1/ Látku nejprve vysrážíme (vypereme a propaříme napařovací žehličkou.
2/ Roletu můžeme ušít vcelku, ale na velké okno je praktičtější, i když pracnější je ze tří (nebo více) samostatných částí.
3/ Pásky s poutky musí být na roletu našité zcela přesně a rovně, jinak roleta bude zadrhávat. První páska s poutky musí být od okraje přibližně 5 cm, jinak se roleta hrne.
4/ Při šití tunýlku nesmíme zapomenout na otvor pro zasunutí tyče, tj. na horním švu u okraje vynecháme cca 3 cm.
5/ Rozestupy mezi jednotlivými páskami s poutky by neměly být větší než 40 cm.
6/ Máte-li nad oknem starou dřevěnou garnýž, můžete si ušetřit práci s výrobou konstrukce – na čelní část nalepíte suchý zip, do spodní hrany našroubujete háčky.
7/ Našroubované háčky musí mít rozestupy zcela identické s rozestupy pásek s poutky.
8/ Provlékání poutek nylonovou šňůrou si ulehčíme, použijeme-li kulatou čalounickou jehlu.

Dokončení:

2007-12-17T13:46:00.001-08:00

Hotovou roletu vyžehlíme.
Během našeho šití nám šikovný partner již zajisté podle nákresu zhotovil nad oknem konstrukci, na kterou roletu připevníme. Na nalepený díl suchého zipu připevníme roletu našitým druhým dílem suchého zipu. Všechny provlečené šňůrky navlékneme na háčky připevněné k laťce, vedeme je společně po pravém okraji rolety a všechny provlékneme koncovkou na šňůry (olivkou). Zatažením za olivku se roleta vytáhne vzhůru. Aby nám samovolně nesjela dolů, musíme na spodní rám okna nebo na stěnu připevnit kolečko, kolem kterého se šňůrky omotají (stejný princip jako u meziokenních žaluzií.

2007-12-15T05:08:00.001-08:00

Ve spodní části ušijeme tunýlek pro zatěžkávací tyč. (Na fotografii je na roletu přišitý pruh saténu, neboť barevně odpovídá dalším dekoracím v upravovaném bytě.)
Těsně nad tunýlkem přišijeme k páskám s poutky plastické kroužky o průměru cca 1 cm. K těm potom přivážeme konce nylonových šňůrek.
Nylonové šňůry přivázané ke kroužkům provlékneme všemi poutky. První šňůrka měří 5,5 m, druhá 5,1 m, třetí 4,75 m, čtvrtá 4,4 m a pátá 4,05 m.
Všechny konce šňůrek případně zarovnáme na stejnou délku a po protažení háčky na připravené konstrukci spojíme koncovkou na šňůry (olivkou).
Zatěžkávací tyč zasuneme do tunýlku tak, aby roletu ve spodní části lehce vypnula. Tyč musí mít oblé konce, aby neprotrhla látku.
Hotová římská roleta ze tří kusů.
Římská roleta z jednoho kusu.

Pracovní postup:

2007-12-13T04:15:00.000-08:00

2. Na látce sežehlíme po stranách okraje v šíři 5 cm. Vyznačíme si středovou vertikální osu a od ní po 35 cm rozestupech rovnoběžné svislé čáry.
3. Na vyznačené čáry pečlivě přišpendlíme pásky s poutky. Poutka na páskách musí být všechny ve stejné rovině. Pásky pak dokonale rovnoběžné.
4. Okrajové pásky přišijeme na záhyb, čímž jej i začistíme, nejméně však 5 cm od okraje. Přišijeme ostatní pásky. Potom sežehlíme horní okraj v šíři cca 2 cm.
5. Přes sežehlený horní okraj přišijeme po celé délce druhý díl suchého zipu (tím okraj také začistíme), první díl zipu lepíme na laťku připevněnou na zeď.

Jak vypočítat spotřebu materiálů?

2007-12-11T03:50:00.000-08:00

Vycházíme z rozměru okna a ta mají různé rozměry. Nejprve si vezmeme papír, tužku a metr a měříme, kreslíme, počítáme. Dejme tomu, že okno je široké 150 cm a vysoké (počítáno od připevněné laťky) 200 cm. Rozhodli jsme se ušít roletu z jednoho dílu. Pak potřebujeme:
150 cm dlouhou laťku s háčky – 1.háček je 5 cm od okraje, další v rozmezí po 35 cm, na konci jsou dva háčky vedle sebe – celkem 6 háčků, 2 vingly na připevnění laťky, vruty, stěnový držák (jako u žaluzií), kterým šňůru jež drží roletu vytaženou fixujeme hmoždinky, 150 cm suchého zipu, pásku s poutky na římskou roletu – počítáme: první a poslední bude 5 cm od okraje, další v rozestupech po 35 cm, tj. celkem 5 pásek s poutky délky cca 200 cm, a protože poutka musí být ve stejné rovině, počítáme s rezervou, tedy cca 11 m pásky s poutky, dekorační látku 160x210 cm,(počítáme 5 cm na záhyb po obou stranách a 2 cm na horní záhyb a 8 cm na tunýlek ve spodní části), 5 plastických kroužků o průměru 1 cm, cca 24 m nylonové šňůry, zatěžkávací tyčku do tunýlku dlouhou 150 cm, zakončující olivku na šňůry.
Nářadí a pomůcky: vrtačka, šroubovák, disperzní lepidlo, metr, šicí stroj, nitě, nůžky, krejčovská křída nebo tužka, pravítko, špendlíky, žehlička.

ŘÍMSKÁ ROLETA

2007-12-08T07:20:00.000-08:00

Pro ty zručnější máme dnes přímo lahůdku – římskou roletu, která na oknech vypadá mimořádně efektně. Římská roleta se však nehodí pro každé okno a nejsou pod ní příliš vhodné záclony. Ideálním umístění pro římskou roletu je okno do zahrady.
Myslíme, že potřebné komponenty k římské roletě, kterými jsou zejména profily na nahoru řasící se rolety, lze koupit i u nás a pokud ne, můžete velmi jednoduše podomácku vyrobit: laťka s našroubovanými háčky na spodní hraně, na čelní hraně je nalepen suchý zip. Druhá část suchého zipu je přišita k římské roletě. Háčky se provléknou jednotlivé nylonové šňůrky a všechny dohromady se spojí olivkou. Viz nákres. Výroba konstrukce je práce pro manžela, manželka zatím roletu ušije.

Jak?

2007-12-04T09:23:00.000-08:00

Dětská stolní deska by měla být sklopná, židle by měla mít nastavitelný sedák. Důležitý je dostatek denního světla. Pracovní kout toho, kdo začíná pracovat až po večeři a na denní světlo už nereflektuje, může být naopak klidně tam, kde je šero i za slunečna. Kvalitní umělé světlo postačí. Hůř na tom jsou studenti. Jejich pracovní deska by mohla být i dva metry dlouhá. Záměrně říkám ** deska. Kdo totiž stanovil, že pracovní deska musí být jen deskou od stabilního stolu? Je-li deska "jen" deskou, stává se mobilní, lze ji položit kamkoli. Což platí v malém i pro malé děti. Stolek a židlička jsou půvabné a ideální, ale stejně poslouží i deska vsunutá mezi dvě skříňky či upevněná jen tak ke zdi. Mnohem podstatnější je výška od země, světelné podmínky, omyvatelnost (čím nižší věk uživatele, tím by měla být omyvatelnější) a oděruvzdornost (táž úměra). Předškolní dítě si musí zvykat na vyhrazené místo k práci. V školním věku pak jako když najde. Nepovyšujme proto formu nad účel a zvažujme věkové rozdíly. Dítě, školák, student, dospělý... Všichni mohou mít kout, každý však potřebuje jiný a jinak řešený.
Tabulka vztahu výšky dítěte k výšce pracovní desky (v cm)
-----------------------------------------------------------
výška postavy 90 100 110 120 130 140 150 160
výška desky 40 44 48 52 56 60 64 68
-----------------------------------------------------------

Pracovní kout pracovna je

2007-12-02T06:18:00.001-08:00

Kde kdo pracuje doma. Aby mohl, potřebuje pracovnu. Kam s ní? Byt býval pro všechny malý i bez ní, natož s pracovnou. A do toho děti, které se musí učit... Problém. A řešení? Pracovní kout.
Kam?
Pro děti je lepší variabilní kovový soubor, sestávající ze stolku a židle (viz tabulka). Je lehký a dá se snadno přemísťovat. Třeba tak, aby matka měla od přípravy pokrmů dítě na očích, což je třeba, zvláště je-li dítě malé. Ale otec chce naopak zase klid. Kde vytvořit jeho pracovní kout? V ložnici. Tam se rodina přes den vyskytuje pramálo. A místo tam bývá, ne že ne. Jen se zamyslete, jaký nábytek vlastně v ložnici potřebujete.

dekorace sten

2007-11-26T16:16:00.000-08:00

1. Nejprve se rozhodněme, kterou část stěny budeme zdobit a abychom měli představu, jak bude vypadat ve výsledku, přichytíme dekorativní pás lepicí páskou. Jsme-li spokojeni, můžeme přejít k samotnému lepení.
Chceme-li při lemování dveří nebo oken vytvořit roh, překryjeme pruhy v pravém úhlu a pod úhlem 45° jej ostrým řezákem prořízneme.
Přebytečné kusy odstraníme a přilepíme oba jemně seříznuté konce v 45° úhlu zpět na místo. Je-li to nutné, upravíme jejich polohu tak, aby spoj byl dokonalý.
Na výsledné podobě vidíme, jak přesně jsme pracovali a jak vzor podél seříznutých konců navazuje. K dokonalé práci potřebujeme velmi ostrý řezák na papír.

Po vybrání bordury,

2007-04-26T13:18:00.001-07:00

která bude dobře ladit se zvolenou stěnou i ostatními dekoracemi interiéru, odměříme od stropu (nebo hrany dveří, oken apod.) výšku, do které bude přilepena.
Obyčejnou tužkou narýsujeme podél zdi tenkou přímku, podle níž budeme borduru lepit. Abychom udrželi přímku ve vodorovné poloze po celé délce stěny, kontrolujeme rýsování vodováhou.
Změříme si délku zdobené stěny, přeneseme míru na borduru a uřízneme. Připravený díl pečlivě natřeme lepidlem na tapety. Během natírání dekorativní pás skládáme do tvaru harmoniky.
Konec složené bordury přiložíme k vyznačené přímce a přilepíme. Roli postupně rozvíjíme, lepíme a uhlazujeme měkkým kartáčem. Pracujeme-li ve dvou, práci si značně usnadníme.
Potřebujeme-li dekorativní pás nastavit další rolí, připojíme oba konce k sobě. Jestliže nám vzor nenavazuje, překryjeme pásy tak, aby navazoval a přečnívající část odřízneme.
Nakonec zkontrolujeme, zda se nám pás někde neodlepuje, suchá místa dotřeme lepidlem pomocí malého štětečku, poté borduru přejedeme válečkem a přebytečné lepidlo odstraníme.

Bordury

2007-04-21T01:40:00.000-07:00

Bordury jsou tapetové dekorativní pásy vyráběné v úzkých pruzích z papíru nebo vinylu zdobeného ornamenty. Nakoupit je můžeme v různých šířkách v prodejnách s tapetami, a to buď obyčejné, které natíráme lepidlem na tapety, nebo samolepicí. Bordura se obvykle lepí vodorovně a ukončuje horní část tapety. Nejsme-li spokojeni s nabídkou ornamentů na bordurách, můžeme si je zhotovit sami pomocí šablon nebo razítek. Dnes si ukážeme, jak se bordura na zeď lepí.
Budeme potřebovat:
Potřebnou délku bordury, lepidlo na tapety, velmi ostrý řezák na papír, vodováhu, váleček, měkký kartáč, štětec na tapety a školní štěteček.

LEPENÍ DEKORATIVNÍCH PÁSŮ A LEMOVÁNÍ

2007-04-17T21:07:00.000-07:00

Právě jsme čerstvě vymalovali nebo vytapetovali pokoj a rádi bychom stěny doplnili vhodným dekorem? Máme několik možností. Požadované plochy pomalujeme barvami pomocí šablony, kterou si sami zhotovíme nebo koupíme v potřebách pro výtvarníky, nebo je polepíme průmyslově vyráběnými dekorativními pásy, tzv. bordurami. Vhodně zvolené bordury tak mohou náš interiér korunovat. Zvolíme-li nalepení dekorativního pásu ve výšce dětských očí, efektně zútulníme dětský pokojíček. Lemovat však můžeme i dveře, okna nebo skupiny obrázků. Záleží na naší fantazii.

2007-03-13T15:00:00.001-07:00

3. Ze tří pruhů upleťte copánek, nezaroubené okraje přitom zahrnujte dovnitř. Další kusy se mohou našívat na konec, anebo je můžete podle obrázku okolo konce omotat a ušetřit tak čas.
Začistěte sešívaný konec.
Když je copánek několik metrů dlouhý, můžete začít se šitím. Copánek stáčejte na rovném povrchu a sešívejte dohromady plochým stehem, naberte jehlou vždy kus látky z obou copánků. Předložkou otáčejte.

copankova predlozka

2007-03-12T22:01:00.000-07:00

Budeme potřebovat:
Pestrobarevné látky, režnou nit, jehlu na šití, zavírací špendlík, kuchyňské závaží (není nutné), silnou látku na podšití (není nutná).

Pracovní postup:
1. Natrhejte látky podle nití na pruhy široké asi 6,5 cm. Pokud spletete dohromady tři pruhy stejné barvy, vznikne široký jednobarevný pruh. Spletete-li tři různé barvy, bude pruh kropenatý.
2. Tři pruhy na jednom konci sešijte a někam si je připevněte: např. zavíracím špendlíkem na opěradlo polstrované židle nebo křesla, můžete je zatížit závažím nebo zaháknout za háček či skobu ve zdi.

2007-03-04T02:53:00.000-08:00

My si látky můžeme nejen vybírat, ale podle potřeby i obarvit. Copánkové koberečky jsou výrobně velmi jednoduché, nepotřebujeme totiž tkalcovský stav. Navíc zužitkujeme oblečení, které již nehodláme nosit, ale je nám líto ho jen tak vyhodit.
Copánkové předložky jsou vhodné všude tam, kde máme dlažbu a chceme se izolovat od jejího chladu a tvrdosti. Hodí se do kuchyně, předsíně, koupelny i na toaletu. Výborné se uplatní na chalupě. A když se vám předložka na první pokus příliš nepovede, vašemu psovi to vadit nebude a vděčně na ní bude lehávat ve své boudě.
Z copánku dlouhého 18 metrů ušijete předložku asi 60 cm v průměru, kterou však můžete libovolně zvětšovat. Pokud bude předložka vystavena častému užívání, podšijte ji silnou bavlněnou látkou.

Copánková předložka

2007-02-25T21:07:00.000-08:00

První předložky z proužků starých látek byly vyrobeny v dobách, kdy byl nedostatek nových materiálů a pořízení koberce bylo poměrně nákladné. Také dobré hospodyňky šetřily a navykly si využít každý kousek obnošeného šatstva nebo prádla na výrobu patchworku, tkaného hadráku nebo právě předložek.

Barvy předložek byly většinou tlumené, vzory nevýrazné. Dříve si jen málokterý výrobce mohl dovolit předem naplánovat nějaký určitý barevný vzor, protože pracoval s pruhy látek z hodně obnošeného oblečení.

Takže:

2007-02-22T12:14:00.001-08:00

úklid a pořádek. Ve větší dílně se vyplatí odtah. Mobilní odsávací zařízení lze hadicí připojovat přímo jednotlivým strojům, ale dá se s ním i "luxovat" a podobně.
Viděl jsem jednou dílnu, která vznikla sběratelsky. Její majitel nakoupil všechny možné ruční elektrické strojky a mašinky prostě proto, že se mu líbily. Teprve po dvou letech začal zkoušet, co se s nimi dá všechno dělat...
V době dnešních "teorií nadbytku", konzumu a reklam je zvlášť třeba určité opatrnosti při nákupu takového elektrického ručního nářadí. Doporučuji vždycky si vyžádat katalog, pozorně prostudovat, zjistit záruční lhůtu, poradit se s někým zkušenějším a nebo si mašinku vypůjčit v půjčovně a po vyzkoušení se rozhodnout. Na řadě výstav i v některých prodejnách vám přístroje ochotně a s instrukcemi předvedou.

2007-02-20T21:06:00.001-08:00

Budiž světlo ** praví se v Bibli a "Více světla" ** prý zvolal Goethe na úmrtním loži. Německy, pochopitelně. Když na něco pořádně nevidím, s největší pravděpodobností přijdu o ruce, nebo o jejich část. Mimochodem ** každou zmínku o úrazu pozorně zaklepejte na dřevo, nevadí, že shoří. Hlavně si při tom uvědomíte, že je třeba dávat pozor.
Ještě bych chtěl upozornit, že některé nátěrové hmoty, zejména fermež, jsou nejen hořlavé, ale mají schopnost, jíž se říká samovznícení. Stačí dát na kus plechu hadr, do něhož jste fermež stírali, či hoblovačky, do kterých se vylila a postavit to na slunce. Směs začne doutnat a záhy i hořet.

Ukládání nástrojů

2007-02-19T03:36:00.000-08:00

Poučka, že pořádek je pro blbce, neplatí pro dílnu. Tam je to naopak!
Důležitou věcí je ukládání nástrojů. Použijete-li pouze holé police, počítejte s usazováním prachu a nečistot. Alespoň jedna uzavřená skříň by v dílně být měla. Hlavně drobnější předměty je skvělé mít pečlivě roztříděné.
Dávejte vždy vše na své místo. Nepodceňujte úklid a řád. Až budete někdy hledat, kam vám kdo zašantročil hoblíček, nebo že tu kličku co zrovna potřebujete, jste včera měli v ruce a nakonec vzteky něčím (nejlépe čerstvě naostřeným dlátem) praštíte do podlahy, porozumíte, o čem mluvím.
Zvláště při postupném vybavování pracovního prostoru je třeba dobře promyslet nejen umístění nástrojů, ale i elektrickou instalaci a v neposlední řadě ** světlo.

historie

2007-02-18T08:58:00.000-08:00

Voraři dřevo plavili. Plavené a vylouhované se po rozřezání méně hýbalo a bylo stálejší v tvaru. Obdobou jsou sušárny, kde řezivo nejprve napaří, aby pak s přijatou vodou ochotněji odevzdávalo i svou, včetně ústrojných látek.
Existuje názor, že dříví stromu, jenž uschnul nastojato, za nic nestojí. Osobně to potvrdit nemohu. Pokud sušina není napadena hnilobou apod., dá se s ní leccos dělat. A ještě ** pokud se rozhodnete sušit už připravené přířezy (dobře proložit a zatížit!) či polotovary, nezapomeňte, že dřevo "pracuje"! Jeho buňky obsahovaly vodu a po uschnutí změní tvar. Je proto třeba na každém rozměru přidat.
Tvarové změny prken a krajin (přehnáno)

pokracovani dreva

2007-02-14T21:48:00.001-08:00

Mimochodem ** i když si přivezete dřevo rovnou ze sušárny, nechte ho před zpracováním ještě nějakou chvilku odpočinout.
A teď se vraťme ke kulatině, kterou nechcete či nemůžete nechat rozřezat. Pokud z ní nebudete dělat např. totem, je třeba ji palicí a klíny rozštípnout na čtvrtky, zbavit kůry a čela opět natřít. Pro jistotu ** zvlášť na staré půdě ** chránit před hmyzem. Svou materiální základnu pochopitelně každý hospodář čas od času kontroluje.
Existuje ještě víc způsobů sušení i různé typy sušáren. Od malých po průmyslové ** kondenzační, vysokofrekvenční. Pro nás jsou však zajímavé spíš postupy řemeslníků z dřívějška. Ti totiž sušili mnohdy až polotovary. Třeba troky, různé necičky a nádoby se za syrova hrubě opracovaly a pak po etapách přemísťovaly z vlhkých míst na sušší a sušší. Soustružníci zase věděli, že například břízu lze sušit bez praskání i v kulatině, a to až do 15 cm v průměru. Ze slabších kmenů se loupala v pásech kůra zhruba po 20 cm tak, aby na koncích zůstala. Pak se kmeny stavěly na návětří.

Místo předsíně kancelář

2007-02-13T01:09:00.001-08:00

Existuje ještě další způsob, jak tentokrát téměř bezpracně, rozšířit předsíň v panelovém domě. Takovou možnost mají obyvatelé některých bytů ve stavební soustavě Larsen**Nielsen. V tomto případě stačí rozebrat montovanou zárubeň vchodových dveří a připevnit ji o 2,4 m dál na prakticky shodný stěnový panel (obr. E). Získáme tak téměř 3 m2 plochy navíc. Podobnou možnost mají i obyvatelé přízemních bytů ve stavební soustavě VVÚ**ETA. Ti si podobným způsobem mohou ještě přiřadit k bytu celou další místnost, využitelnou např. jako kancelář apod.

,,,

2007-02-12T02:51:00.001-08:00

4. Původní vchodové dveře do bytu vysadíme a zavěsíme je do nové zárubně na úrovni výtahových dveří. Na místo po bývalém vstupu do bytu se dobře hodí např. dveře ze dvou třetin prosklené.
A. Část chodby v panelovém domě typu VVÚ**ETA slouží k přístupu pouze k jednomu bytu, přímo se tedy nabízí možnost o ni byt rozšířit. B.
1. Nová předsíň rozšířila plochu bytu celkem o 11 m2 (pohled od vstupních dveří směrem do bytu).
2. Kromě prostorné předsíně zbylo "za rohem" místo pro otevřený botník a spoustu domácího "harampádí".
3. Původní stav. Jak je patrné, při stavbě předsíně bude nutné přemístit skříň požárního vodovodu.
4. Výsledný stav. Nově vybudovaná zděná příčka s přemístěnými vchodovými dveřmi do bytu.
5. Konstrukci podhledu v předsíni tvoří kovový rám vyplněný tapetou pokrytými deskami z laťovky.
6. Přístup do úložného prostoru umožňuje otvor v rámu konstrukce uzavřený průsvitnou deskou z plexiskla.
7. Halogenová svítidla jsou na podlaze úložného prostoru chráněna jednoduchými odvětratelnými kryty.

Postup práce při tzv. "mokrém procesu" z dutých cihel:

2007-02-10T07:14:00.000-08:00

1. Nad příčkou připevníme ke stropu plech profilu U, který zajistí její svislost a ukotvení ve zhlaví (obr. C). Místem ukotvení nastřelovacího hřebu musejí být žebra mimo dutiny stropních panelů. Při vrtání otvorů pro hmoždinky však tuto podmínku nemusíme dodržet.
2. Příčku vyzdíme, je však nutné, aby byla kotvena i v bocích. Pro tento účel můžeme použít opět tentýž U profil. Tentokrát však připevněný přímo na stěnu bez pružné mezivrstvy.
3. Provedeme pryžové dotěsnění z mechové pryže 40/40 mm (obr. D). Styk příčky se stropem se vyplní polymercementovou maltou. Konečnou úpravu povrchu příčky provedeme štukem, případně ještě tapetou. Vytapetovat však můžeme až po dokonalém vyzrání štuku.

Stavba příčky v paneláku

2007-02-05T21:39:00.000-08:00

Při výstavbě příček v paneláku je třeba dodržovat některé zásady. Příčky nesnášejí přitížení přilehlou částí stropu a musejí být od konstrukce odděleny pružnou vložkou. Strop se totiž nepatrně prohýbá. Jeho svislým zatížením a současně prohnutím spodního stropního panelu by mohlo dojít k přetržení nové příčky. Porovnáme**li průhyby stropů s možnostmi deformací zděných příček, nemohou nepružně osazené zděné příčky v kombinaci se stropními panely s takovým rozpětím vyhovět. Minimálně se na nich budou neustále objevovat trhliny, které se sice při malování opraví, ale později se objeví znovu. V praxi však již došlo i k vážnějším poruchám, kdy stěna horizontálně po celé délce praskla.
Cihelné příčky z běžných plných cihel mají velkou únosnost v tlaku. Vzhledem k jejich velké hmotnosti je však v tomto případě použít nemůžeme. V úvahu přicházejí duté cihly, příčkovky z lehčeného betonu apod. přistoupíme-li na tzv. "mokrý proces". V případě, že budeme chtít aplikovat suchou montáž, je možné doporučit např. sádrokartonový příčkový systém, kdy se sádrokartonové desky připevňují na kovovou nebo dřevěnou kostru.

2007-02-04T05:50:00.000-08:00

Dodatečné rozšíření předsíně umožňuje například jeden z bytů v typickém podlaží sekcí domů pod číselným označením 8 ** 10. Číslo 8 znamená, že se jedná o osmipodlažní budovy. Část stávající chodby totiž slouží jako přístup pouze k jednomu bytu a logicky se tedy nabízí možnost byt o ni rozšířit. Uživatelé si díky této možnosti rozšířili svůj byt o 11 m2 . Kromě prostorné předsíně zbylo "v rohu" za výtahem dost místa pro otevřený botník a odkládací kout zakrytý závěsem. Z původní předsíně si vybudovali komfortní halu. Při stavbě bylo "pouze" nutné na chodbě přemístit skřín požárního vodovodu a vybudovat dvě příčky. Z toho jednu s přemístěnými vchodovými dveřmi. Předsíň na místě původní chodby obyvatelé bytu ještě rozšířili o další úložný prostor, který vznikl vytvořením sníženého stropu. Konstrukci podhledu tvoří hlavní kovový rám z T profilu a L úhelníku přichycený do zdí vruty a hmoždinkami. Plocha je vyplněna deskami z laťovky, které se dají velmi snadno rozebrat. Ze spodní strany jsou desky pokryty plastickou papírovou tapetou. Přístup do úložného prostoru umožňuje otvor o velikosti 85 x 110 cm v rámu konstrukce. Otvor uzavírá vyklápěcí deska z průsvitného plexiskla. Původní zdroj světla umístěný na stropu předsíně sice dostatečně nasvítil úložný prostor, ale světlo prosvítající přes plexisklo by již neosvětlilo předsíň. Šikovní obyvatelé bytu proto ještě do podhledu zabudovali několik halogenových svítidel s 30 W žárovkami. Svítidla jsou na podlaze vzniklé "půdičky" chráněna proti poškození jednoduchými dřevěnými odvětratelnými kryty. Elektrické rozvody jsou uloženy plastových lištách.

2007-01-30T13:22:00.001-08:00

Ukažme si, jak problém stísněné předsíně vyřešili obyvatelé jednoho z bytů ve středně rozponové stavební soustavě VVÚ**ETA, která se využívala pro hromadnou výstavbu bytů v Praze již od roku 1973. Tato stavební soustava vycházela z pražské varianty bytových domů T 08**B a byla oproti původní konstrukci doplněna o 3 m modul. Dispoziční řešení a architektonický výraz byly postupně rozšiřovány. Panely vyráběla pražská PREFA a přesto, že se předpokládalo ukončení jejich produkce v roce 1990, výroba pokračovala i po tomto roce.

Jedna předsíň navíc

2007-01-28T16:23:00.000-08:00

Jistě bude každý souhlasit s tvrzením, že čím je předsíň v bytě menší, tím větší má šanci stát se jakýmsi odkládacím koutem. O paneláku už ani nemluvě. Takové využití však potlačuje prvotní funkci předsíně ** tvořit důstojný vstupní prostor do bytu. Proto každý uvítá předsíň prostornější. Do takového prostoru se potom dají začlenit i funkce, které až dosud musely plnit obytné místnosti.

...

2007-01-26T12:43:00.000-08:00

Vyskytuje-li se ve vašem okolí dřevokazný hmyz (ve starých trámech, krovech apod.), postříkejte dřevo preventivně prostředkem proti němu. Postřikovače se dají koupit i ruční, takřka všech velikostí. A pak už můžete klidně spát a čekat. Jak dlouho? Dřevo se takhle venku suší na rovnovážnou vlhkost. To znamená, že vlhkost dřeva je stejná jako v jeho okolí. Smrkové řezivo, řekněme coulová prkna, této rovnováhy dosáhnou už během jedné sezóny. Dubové pěticentimetrové fošně to trvá 3 až 4 roky...
Do bytu s dálkovým vytápěním musí být dřevo vysušeno na 8-10 % vlhkosti. Do chalupy vytápěné kamny stačí na 10-12 % a pro venkovní využití může mít 14-16 %. Protože speciální vlhkoměr asi nemáte, dá se použít jednoduchá metoda našich předků. Ti dřevo vysušené na rovnováhu, vyzrálé, ukládali na konci sezóny (zpravidla v září) dovnitř do dílen a vyrovnávali je na palandy ** rošty pod stropem. Tam dřevo dosychalo a bylo po ruce. Pokud dílnu neměli, uskladnili přířezy tam, kam budoucí výrobek chtěli umístit.

pokracujeme

2007-01-25T15:09:00.000-08:00

Pokud ještě předem nevíte, co z něho budete dělat, doporučuji: odřezat ** třeba na cirkulárce ** okraje prken (minimálně je zbavit kůry a lýka). Jednak v nich dobře drží vlhkost, a jednak jsou oblíbeným útočištěm plísní, hub i dřevokazného hmyzu. Fošnu či prkno ze středu kmene je dobré rozříznout a místa s dření odřezat vůbec. Od středu se nejvíc šíří praskliny. Řezivo je potom třeba dobře uskladnit. Vyberte si vhodné místo. Ne přímo na slunci a vždy s dostatečným prouděním vzduchu. Spodní vrstva musí být vodorovná na délku i šíři a tak vysoko, aby prostor pod sušeným dřevem byl volný, nezarostlý, minimálně 30 cm. Jednotlivé fošny a prkna skládejte na sebe tak, aby ke dřevu všude mohl vzduch v co největší míře. Pokud máte menší množství, uskladněte dřevo na půdě. Větší množství se ukládá venku do tzv. hrání. Ve vlastním zájmu tuhle fázi nepodceňujte. Řezivo prokládejte lištami ** tzv. špánky ** (2,5 x 2,5 cm). Na každých 50 až 70 cm délky jedna lišta, podle síly a druhu dřeva. Hotovou hráň či jen naskládanou a proloženou kulatinu je třeba svrchu zatížit a chránit před deštěm a sněhem (přikrýt, zastřešit). Čela prken, fošen či trámků je dobré natírat - např. zbytkem barvy, bílým latexem apod.; omezíte tím popraskání.

Práce se dřevem

2007-01-23T21:23:00.000-08:00

Jak dřevo získat a sušit

Máte-li plnou kapsu, jdete do specializované prodejny (či výrobního závodu, jenž má sušárnu), zakoupíte potřebné suché, ohoblované dřevo, případně i broušené, a můžete se věnovat už jenom vlastní práci.

Ve většině případů je však všechno jinak. Sousedovi uschla třešeň, kmen má průměr asi 30 až 40 cm a dřevo vám nabídl. Co s ním? Nejlépe je strom kácet v období klidu mízy a nenechat kulatinu ležet na zemi, ale hned po poražení a odřezání větví ji podložit. Abyste dřevo uchovali, je třeba ho co nejdříve zpracovat k usušení. Kulatina se suší obtížně, v domácích podmínkách i zdlouhavě, a tak máte-li možnost nechat kmen rozřezat (na katru) na prkna nebo fošny, udělejte to. Až si řezivo přivezete, bude patrně nehraněné (neomítnuté).

a posledni

2007-01-21T09:41:00.001-08:00

9) Při tvorbě přivázaného potahu položte křeslo na zadní stranu a v rozích odstřihněte přebytečnou látku. Na okrajích nechte 2,5 cm širokou záložku na obrubu. Nejprve naskládejte 1 cm široké dvojité obruby na bočních stranách chlopní a na delších okrajích. Ušijte čtyři páry látkových poutek a přišijte je k rohům chlopní. Potah navlékněte a vázačky uvažte kolem rohů křesla.

2007-01-18T00:51:00.001-08:00

6) Na přední okraje područky našpendlete, nastehujte a přišijte vnější díl opěradla lícovými stranami k sobě. Šev ukončete na okraji švu sedadla.

7) Přišpendlete, přistehujte a přišijte vnější díl opěradla k přednímu čelu tak, že látky budou přiloženy lícem k sobě. Ověřte si, že šev sedadla je přeložen dozadu.

8) Potah navlékněte na křeslo a zkontrolujte, zda není příliš dlouhý. V případě potřeby látku sestřihněte, ale nechte 5 cm širokou záložku švů. Krejčovskou křídou nebo špendlíky vyznačte potřebnou délku, potah sejměte a naskládejte dvojitou, 2,5 cm širokou obrubu.

1 sada

2007-01-16T12:37:00.000-08:00

1) Naznačte si značkovacím perem na látku centrální body na dílech pro zadní okraj sedadla a vnitřek opěradla.

2) Srovnejte středové body vnitřních dílů sedadla a oba díly přiložte lícem k sobě.

3) Přišijte díl sedadla k vnitřnímu dílu opěradla. Vnitřní záložku opěradla v rozích odstřihněte a okraje švů, každý jednotlivě, začistěte entlovacím střihem.

4) Srovnejte středový bod předního dílu sedadla s horním okrajem čela a pak lícem k sobě sešijte díl sedadla a předního čela. Šev ukončete na okraji švu a záložku švu sedadla nastříhejte kvůli obrácení rohů na horním okraji zástěrky.

5) Přišpendlete, přistehujte a přišijte vnější díl opěradla k jeho vnitřnímu dílu lícem k sobě. Švy by měly být 2,5 cm od okrajů. Přední díly područek nešijte.

2007-01-15T11:15:00.000-08:00

Snímatelný potah můžeme vyrobit s vázačkami, jež upevníme na spodek křesla nebo i bez vázaček. Pak bude látka spadat až na podlahu. Při výrobě potahu s vázačkami musíme na všech spodních okrajích přidat látku na chlopně. Chlopně jsou na bocích podhrnuty pod křeslo a v každém rohu uvázány k nohám. Není-li zapotřebí vázaček, přidáme ještě 5 cm širokou záložku na obrubu.

Vnějšek křesla měříme v nejširším místě kolem boků křesla a jeho opěradla od středu jedné područky k druhé. Vždy přidáme ještě 2,5 cm na každém vnějším dílu područky. Měříme od podlahy ke středu horní části područky. Přidáváme 2,5 cm na šev horního okraje a 12,5 cm na chlopně, které svážeme vespod. Vnitřek křesla a opěradlo měříme od úrovně sedadla ke středu horní části vnitřku područek. Na horním švu přidáváme 2,5 cm na šev a 15 cm na podhrnutí. Vnitřní díl opěradla zhotovíme v této výšce a dbáme, aby byl stejně dlouhý jako díl na vnějšku opěradla. Sedadlo změříme od zadního okraje k přednímu, přidáme 15 cm na zadní podhrnutí a 2,5 cm na šev zástěrky. Šířku sedadla změříme od základu vnitřku jedné područky v nejširším místě sedadla a přidáme na každé straně 15 cm na podhrnutí. Díl pro přední čelo naměříme stejně velký, jako je šíře sedadla plus 5 cm na převis od okraje sedadla k podlaze. Přidáme ještě 2,5 cm na horní šev a 5 cm na spodní záložku. Nesmíme zapomenout přidat 2,5 cm na švy a 12,5 cm na přední chlopeň. Určíme si délku a šíři vázaček a ustřihněme je. Když stříháme látky na vnitřní a vnější díly opěradla, je třeba brát v úvahu vzor a polohy švů. Látku stříháme vždy ve směru vlákna.

2007-01-14T15:46:00.001-08:00

Látku nejprve nastříháme na pravoúhelníky a potom každý kus sestřihneme tak, aby přesně doléhal na odpovídající místo křesla. Pomůže nám, když si připravíme seznam dílů podle následujícího vodítka: 1 ks vnější strana opěradla, 2 ks vnější strana područek, 2 ks předek područek, 1 ks vnitřek opěradla, 1 ks sedadlo (obruba dle potřeby), 2 ks vnitřek područek a šikmý proužek na tunýlek podle potřeby. Když jednotlivé díly stříháme, označíme si každý z nich popiskou. Předcházíme tak případnému zmatku.

Jednoduché čalounění

2007-01-13T03:23:00.001-08:00

Látkový snímatelný potah je velmi praktický, protože jej lze snadno čistit a různě upravovat. Je-li ušit na míru, dokáže vylepšit třeba i starou nevzhlednou židli, případně barevně sladit křesla a pohovky s ostatními bytovými doplňky.

Snímatelný potah na jednoduše tvarované křeslo, pohovku či židli vyrobíme snadno a je k tomu třeba jen omezeného počtu dílů látek. Nejvhodnější je použít látky s jednoduchým vzorkem. Zvolený motiv umístíme do středu každého z dílů látky. Stříhání si předem rozmyslíme a rozplánujeme. Je dobré si rozměry každého kusu látky v určitém měřítku překreslit na papír, protože nám to umožní odhadnout potřebné množství materiálu a pomůže i při stříhání.

2007-01-11T15:24:00.000-08:00

8. S ruční elektrickou okružní pilou lze takový spoj vyrobit jen stěží, proto přinášíme rovněž námět, jak okružní pilu pomocí jednoduchého doplňku předělat na malou stolní cirkulárku. Přístroj je zespodu připevněn k silné překližce, nad tuto pracovní desku pak vyčnívá pouze pilový kotouč. Pro nastavení výšky řezu má každá ruční pila příslušný šroub. Nezapomeňte na chlazení motoru pomocí otvorů v podstavci!

9. Na okružní pile se dá i frézovat, a to tak, že nastavíte výšku kotouče do poloviny tloušťky laťky a mnoha řezy postupně opracujete do hladka plochy na obou koncích latě. Důležité je, aby nejvzdálenější řez byl kolmý a přesný, jinak může ve spoji vzniknout škvíra, kterou je pak nutné zatmelit. Vše si předem odzkoušejte na nepotřebných odřezcích dřeva! V příštím čísle přineseme návod, jak do takto vyrobených rámů uložit výplně a jak dvířka osadit do závěsů.

a pokracujeme v kuchyni

2007-01-09T16:39:00.000-08:00

5. Pokud budete vrtat více otvorů, můžete si zhotovit jednoduchou pomůcku z malého odřezku dřevěné latě. Předvrtané otvory pak povedou vrták správným směrem. Pevné usazení této pomůcky zajistí dvě postranní destičky vyříznuté z kusu překližky. Aby se šablona při práci neposouvala, zajistíme ji ještě truhlářským ztužidlem. Nezapomeňte, že do protilehlé latě musíte vrtat zrcadlově, proto musí být otvory v šabloně přesně uprostřed.

6. Do všech předvrtaných otvorů a na každou styčnou plochu naneseme vrstvu lepidla (nejlépe se pracuje s Dispercolem nebo s lepidlem Herkules), nasadíme kolíčky, srazíme latě k sobě a je to. Pokud snad latě nebudou přesně lícovat na výšku, položíme přes spoj kousek obyčejné polyetylenové fólie, nahoru i dolů položíme prkénko a spoj pevně stáhneme ztužidlem. Takto spoj násilím srovnáme, po zaschnutí lepidla bude výsledek podstatně lepší.

7. Skutečně kvalitní a témeř profesionálně vyrobený spoj můžete vidět právě na tomto obrázku. Rozpor a čep (vpravo) se zhotoví velmi obtížně dlabáním nebo pomocí strojní frézy, což si však může dovolit jen málokdo. Spojení přeplátováním, které vidíte vlevo, je také velmi kvalitní a může se do něj pustit každý, kdo má cirkulárku. Pilový kotouč sice především řeže, ale pokud si na to troufnete, frézu s ním celkem dobře nahradíte.

2007-01-07T15:16:00.000-08:00

4. Při vrtání musíme pamatovat na to, aby otvory nebyly příliš hluboké, protože pak by do nich kolíčky zcela zapadly. Optimální hloubka otvoru je jen o trochu větší než polovina délky kolíčku. Při vrtání si pomůžeme tím, že na vrták nalepíme kousek leukoplasti nebo jakékoliv jiné lepicí pásky. Zručnější kutilové si mohou vyrobit posuvnou trubičku s aretačními šroubky. V nouzi největší však postačí i jednoduchá značka křídou na vrtáku.

3.

2007-01-06T14:20:00.000-08:00

Obvodové latě dvířek se spojují také kolíčky (týbly). Nejobtížnější však je vyvrtat všechny otvory přesně proti sobě. Toho docílíme tak, že do jedné latě zatlučeme tenké hřebíčky, kterým uštípneme asi 2 mm nad povrchem hlavičku. Potom k sobě obě latě přitiskneme, a tak si vyznačíme, kde všude je třeba vrtat. Vrtání začneme tenkým vrtáčkem, protože silný snadno ujíždí do strany. Výhodné je, udělat si předem do vyznačených míst malé otvory hřebíčkem, aby měl vrták vedení.

2.

2007-01-05T03:56:00.001-08:00

Jen s minimálním vybavením ** pouze s pilkou a kladívkem ** si můžeme vyrobit dvířka pomocí tzv. spoje na sraz. Pevnost tohoto spoje zajišťuje deska z překližky, která zároveň tvoří výplň budoucích dvířek. Taková dvířka se dají zhotovit celkem snadno, nejsou však příliš vzhledná. Pomohlo by jim, kdybychom je následně polepili tapetou, rohoží nebo hrubým textilem. Překližku je možné ponechat jen tehdy, když má na povrchu pěknou kresbu. Okraje rámu musíme samozřejmě dobře zbrousit.

1.

2007-01-03T23:51:00.001-08:00

Kvalitní spoj získáme pouhým slepením rohů dvířek na tupo epoxidovou pryskyřicí. Protože toto lepidlo tuhne velmi dlouho, můžeme si zhotovit jednoduchou pomůcku. Na dřevěnou desku přibijeme laťky přesně v úhlu 90 stupňů. Pryskyřici naneseme nejprve slabě, aby vsákla do řezu, když začne houstnout, naneseme druhou, silnější vrstvu. Latě pevně stiskneme a vložíme do přípravku. Aby se rámeček nepřilepil k podkladu, podložíme jej kouskem mikrotenového sáčku a teprve potom zatížíme.

Kuchyňská dvířka jako od truhláře

2007-01-03T23:50:00.000-08:00

Již potřetí dnes přinášíme několik užitečných rad pro ty, kteří se rozhodli amatérsky si zhotovit jednoduchá dvířka k zakrytí různých skříněk, polic, mezer mezi stěnami nebo nábytkem. Taková dvířka mohou dát zcela novou tvář i vysloužilé a nevzhledné kuchyňské lince. Chce to jen trochu šikovnosti a trpělivosti. Vyberte si z dalších návodů podle vašeho gusta, zručnosti i dílenského vybavení.

2007-01-02T13:55:00.000-08:00

Je však třeba připomenout, že jste-li praktičtí, tak nezvažujeme jen údaje výrobců, neboť ti počítají s téměř každodenním topením. Nečiníme-li tak, jsou čísla o úsporách a návratnosti dosti zkreslená. A opadnutí zájmu o oheň v bytě mohu potvrdit z vlastní zkušenosti. Nový krb jsme u rodičů nejprve zapalovali ob den. Pak už jen o víkendech, později pro návštěvy a dnes topíme jen o svátcích.

Ale je třeba i připomenout, že jste-li víc romantičtí a krb je pro vás praskající oheň, který syčí a voní přímo před očima, měli byste uvažovat raději o krbu klasickém. Jeho účinnost je jen 5-10%, ale zmrzlé ruce se u něj rozehřejí přímo od ohně niž byste hledali teplovzdušný výústek.

A navíc, lehce propálená podlaha od vylétajících uhlíků a částečně zakouřená místnost od zahřívajícího se komína, má vlastně také něco do sebe...

Tak šťastnou volbu romantikům, praktikům i ekonomům

2007-01-01T14:43:00.000-08:00

Lze i zavrhnout prvky typové, koupit jen krbovou vložku a obezdívku stvořit svépomocí. Je šance dotvořit interiér prvkem, jenž bude opravdu jeho součástí. Krbové těleso můžeme být totiž v rohu, u stěny, i volně v prostoru, kde se stává dominantou místnosti. Volit lze z krbů s prosklením čelním, rohovým, ze tří stran i panoramatickým.

Vždy je třeba dbát na dostatečný odstup od všech hořlavých prvků. (Dopředu, nahoru i do stran musí být odstup min. 80 cm a podlahová krytina v tomto okruhu nespalná).

Hlavní rozdíl mezi krbem teplovzdušným a klasickým, je v zasklení. Zasklení má zásadní vliv na hospodárnost, bezpečnost, výhřevnost i okamžitý výkon. Osazením prosklené vložky se spotřebuje 1/8 paliva potřebného pro krb otevřený a účinnost se zvýší z 8% na 70%. Sklo zaručuje i bezpečnější hoření smolného dřeva a brání vylétávání hořících uhlíků.

Hlavní předností krbových systémů je možnost přitápění bytu. Předávání tepla totiž neprobíhá jen přímo mezi ohněm a prostorem, ale díky dvouplášťové konstrukci vložky je proudící vzduch ohříván a rozváděn pomocí aluminiových ohebných hadic do žádoucích míst domu. Můžeme tedy přitápět i vedlejší pokoje či vyšší podlaží. Přívod studeného vzduchu do krbu lze stejně jako vývod teplého vzduchu do místnosti korigovat nastavitelnými výústky a ke zvýšení výkonu ohřevu vzduchu mohou sloužit vestavěné ventilátory.

Přitápění horkovzdušným krbem

2006-12-30T17:52:00.001-08:00

S přibývajícím chladem a s blížící se romantikou Vánoc se stále častěji objevují - tam, kde to bytové možnosti dovolují - úvahy o přitápění bytu horkovzdušným krbem. Dostáváme i dopisy, které se tímto problémem zabývají.

K dotápění krbem, slouží teplovzdušné krby s krbovou vložkou a stavebnicovou či individuální obezdívkou. Krbové vložky a kazety mají dvouplášťovou konstrukci z ocelových žáruvdorných plechů nebo litiny. Výhodou je možnost jejich osazení i při úzkém průřezu komínu. Rozměry krbových vložek (200 mm) i kazet (150 mm až 180 mm) to umožňují. Volbu obezdívky necháme buď na architektovi nebo na vlastním vkusu. To se pak postupujeme tak, že v katalogu najdeme cenu zvoleného typu, porovnáme ji s výpisem svého účtu a znovu se obrátíme na naše estetické cítění. Opakujeme, dokud si nemůžeme nechat krb dovézt a případně osadit.

MYSLETE NA ZIMU A POŘIĎTE SI KRB

2006-12-27T13:07:00.001-08:00

Tepla jsme si letos v létě příliš neužili a zima už je opět za dveřmi. A jako by ani to nestačilo, neustále na naši kapsu dotírají stále rostoucí ceny energií. Obojí lze vyřešit velmi elegantně ** investovat do nákupu krbu nebo alespoň krbové vložky. Pravda, počáteční investice nebude malá, ale živý oheň vnese do našeho domova pohodu, romantiku a časem i nemalé úspory...

Horkovzdušné systémy na dřevo ** krbové vložky s prosklenou čelní stěnou ** se vkládají do krbu nebo kachlových kamen. Mají tepelnou účinnost 70 až 90 % a díky tomu vytopí bez problémů plochu 60 m2 i více. Studený vzduch do nich proudí odspodu, ven vydechují teplý vzduch mřížkami a prosklenou stěnou. Pokud si necháte krbovou vložku zabudovat do kachlových kamen, vyzařuje do svého okolí i teplo akumulační. Jako topivo se používá výhradně dřevo (1 m3 měkkého dřeva/cca 300,- Kč) nebo ekobrikety z dřeva lisovaného (10 kg/cca 40,- Kč). Naučíte-li se takový "domácí živý oheň" správně roztopit, vydrží jedna briketa hořet až čtyři hodiny (při omezení přívodu vzduchu na minimum).

2006-12-24T03:18:00.001-08:00

A na závěr kam takový krb umístit. Nejlépe do novostavby rodinného domku, hodí se však i do chaty, chalupy. Hodně se objevují krby v restauracích či veřejných místnostech. Krb je záložním zdrojem tepla. Je fakt, že je také alternativním topidlem, a pokud je správně postaven, dá se využívat i většinu roku jako hlavní topidlo.

Dalším parametrem

2006-12-23T13:14:00.001-08:00

p při zřizování krbu v interiéru je komín. Jeho minimální účinná výška je mezi 6 a 7 m. Průměr komínu činí 150 až 200 mm, ale pozor záleží na typu krbu.

Krb musí mít zajištěn stálý přívod vzduchu. Nejvhodnějším řešením je přívod zvenčí. Jinak nastává v místnosti přetlak či podtlak.

Pokud jsou splněny tyto podmínky, nic nebrání zadání na obezdění krbu. Pozor ale na výběr firem. Každý solidní výrobce či prodejce krbů disponuje obezdívacími firmami, jež jsou proškoleny a mají veškeré potřebné vědomosti o tom, jak krb správně připojit ke komínu a obestavět. V žádném případě se nedoporučuje nechat obestavování krbu laikům, neboť to v mnoha případech vede k problémům např. s kouřícím krbem apod., což může skončit i demontáží krbu již z hotového interiéru a následným budováním téhož krbu, ovšem již odborníkem.

2006-12-21T12:48:00.001-08:00

Výrobci a prodejci nabízejí široké spektrum teplovzdušných krbů a krbových vložek. Vyrábějí se uzavřené s čelním sklem, rohové, prosklené ze tří stran, panoramatické (zasklené ze tří stran ve tvaru šestiúhelníkového půdorysu), šípové, průhledové. Zákazník pak podle typu krbu, svého založení a architektonického řešení interiéru zvolí typ obezdívky ** moderní, rustikální, starý apod. Návrh obezdívky lze svěřit buď do rukou architektonické kanceláři, obezdívací firmě, která se většinou zabývá i návrhy nebo si obezdění krbu navrhne sám. Dbát se přitom musí na nosnost podlahy. Hmotnost krbu se totiž pohybuje od 140 do 250 kg, obložení může vážit i více než 500 kg.

krby

2006-12-20T12:35:00.001-08:00

Na českém trhu nalezneme dva druhy krbů. První z nich je krb otevřený, jehož tepelná účinnost se pohybuje od 15 do 20 %. Účinnost lze však zvýšit. Jednak vestavěním krbové vložky do krbu stávajícího otevřeného, čímž vznikne krb uzavřený, a jednak postavením nového teplovzdušného dvouplášťového krbu. V obou případech se jedná o krby s dokonalejším spalováním. Zvyšuje se tím účinnost až na 80 %, při současném snižování spotřeby paliva a poklesech emisí spalin, jež škodí životnímu prostředí.

Krby jsou vyráběny buď z litiny nebo ocelového žáruvzdorného plechu, případně kombinované (ocel ** litina či ocel ** šamotové obložení). Z čelní strany je topeniště uzavřeno vertikálním posuvným rámem s dvířky prosklenými keramickým sklem. Vytažením dvířek vzniká krb otevřený, jehož účinnost se nepatrně sníží, ale díky vložce je stále mnohem účinnější než původní krb otevřený. Dvířka lze otevírat do stran, což umožňuje snadné čištění skel. Do spodní části lze instalovat ventilátory zajišťující nucený oběh vzduchu ve výměníku. Krb vybavený ventilátorem je schopen vyhřát až 400 m3(!). Nemusíme jej tedy využívat pouze jako lokální topidlo, ale po připojení teplovzdušných hadic k výstupům lze vytápět i několik místností.

2006-12-20T12:32:00.000-08:00

Samostatnou kapitolou jsou elektrické krby a krbové fasády. Mají minimální nároky na prostor. Lze je bez újmy na estetickém efektu postavit i v sídlištním bytě a s úspěchem využívat v těch nešťastných obdobích mimo topnou sezónu, kdy se teplárna tváří, že je ještě teplo, a voda ve vaně už tiše mrzne...

krby

2006-12-18T12:53:00.000-08:00

Kde lze získat opravdu "krásné teplo"? Asi nejbohatší sortiment kamen a krbů pro potěšení i užitek je k mání u firmy Adastra. Pojďme se tam společně podívat.

Nejpříjemnějším teplem je bezpochyby to, které vyzařuje z přírodního materiálu. Proto jsou tak oblíbená kamna a krby s obestavbou z kamene, kachlů či (tam, kde to lze) dřeva. Firma Adastra proto nabízí hned několik stovek stavebnic, v nichž lze nalézt vhodný typ pro každé prostředí, příležitost i vkus. Technologickou i estetickou špičkou jsou výrobky světové jedničky - firmy Hark z Duisburgu (SRN). Její výrobky mají vynikající technologickou úroveň v takřka nepřeberné škále tvarů, materiálů a provedení. Platí to jak o kamnech, mezi nimiž jsou i světově ojedinělá stáložárná kamna na dřevo s velkým panoramatickým sklem, tak o krbech. Krby firmy HARK mají základ v technicky dokonalé krbové vložce s vysokou účinností.

2006-12-17T15:23:00.003-08:00

Futony lze používat v kombinaci s různými typy rozkládacích rámů z masivního dřeva, které pak během několika vteřin změní lůžko v pohodlnou sofu. Je možné si zvolit nejen velikost, barevnou kombinaci futonu a snímatelného potahu, ale i odstín povrchové úpravy dřeva, pro který používáme výhradně přírodní oleje s minerály nebo včelí vosk.

FUTON SOFA je příkladem minimalistického stylu bydlení. Jednoduchý, elegantní, funkční.

FUTON

2006-12-17T15:23:00.001-08:00

Matrace minulosti, současnosti, budoucnosti

Japonská tradice, stará stovky let, sklízí dnes úspěchy v zemích západní kultury. Proč? Futony, ručně vyráběné matrace, jsou plněny stoprocentně přírodními materiály: bavlnou, vlnou, kokosovými vlákny a kaučukem. Neobsahují žádné chemické složky. Jsou proto vhodné nejen pro alergiky, ale pro zdravé životní prostředí vůbec.

Spaní na futonu dává tělu zcela odlišný pocit pohodlí, než kterýkoliv jiný druh matrací. Futon je matrace tvrdá, ale s pocitem měkkosti. Pouze přírodní vlákna jsou schopna absorbovat a velmi rychle odpařovat vlhkost vylučovanou tělem, což je důležité z hlediska hygieny.

Tepelná vodivost

2006-12-13T15:10:00.000-08:00

Problém se týká hlavně nových obvodových stěn u novostaveb a dodatečné izolace stávajících stěn uvnitř objektu. Zatímco u nás se prozatím pro obvodové stěny používají spíš klasické materiály, u vnitřních izolačních stěn (předstěn) se osvědčuje užití sádrokartonu. Zaručuje totiž dostatečnou izolaci a také ideálně rovnou stěnu. Způsobů provedení předstěn, kterými elegantně zvýšíme tepelný odpor zdi, je řada a je třeba se jen rozhodnout pro optimální řešení. Tepelná vodivost hraje významnou roli při budování již zmíněných podkrovních vestaveb. I z těchto důvodů je použití sádrokartonu v kombinaci s minerální vlnou (a parotěsnou zábranou) v podkroví téměř ideální.

Akustické vlastnosti sádrokartonu

2006-12-12T14:34:00.002-08:00

Použitím sádrokartonových technologií lze zabezpečit velký rozsah hodnot Rwr. U příček je to od 45 dB do 65 dB. Toho lze dosáhnout vhodnou skladbou použitých materiálů. Jednak počtem vrstev a tloušťkou sádrokartonových desek a jednak použitím zvukoizolační vrstvy (minerální vlna o různých tloušťkách). U podhledů je řešení obdobné.

Váha sádrokartonu

2006-12-12T14:34:00.001-08:00

Sádrokartonové konstrukce jsou výrazně lehčí než klasické materiály. V průměru lze hovořit o 20% poměru. Hmotnost jednoduché příčky se pohybuje okolo 26 kg/m2, u zavěšeného podhledu je to asi 15 až 30 kg/m2. Tato příznivá vlastnost je důležitá zejména při adaptacích a rekonstrukcích stávajících objektů, kde statická omezení konstrukcí, po případě i přitížení základové spáry, hrají při výběru materiálu nezanedbatelnou roli.

sádrokarton

2006-12-12T14:33:00.000-08:00

Sádrokartonová technologie je snadná, rychlá a moderní. I když možná trochu módní. Není ale ani samospasitelná ani všeřešící. Počítat se s ní ale musí a její místo v rekonstrukčním stavění je z mnoha důvodů pevné.

Sádrokartonová technologie byla původně vynalezena hlavně z důvodu ochrany dřevěných konstrukcí před požáry. Patentována byla v USA roku 1894. Do Evropy se dostala až před 2. světovou válkou, ale její bouřlivý rozvoj nastal v 50. letech, v období hospodářského zázraku (zejména v tehdejším západním Německu).

zabezpeceni pokracovani

2006-12-05T15:00:00.001-08:00

Vstupní dveře

- bezpečnostní štít a profilová cylindrická vložka (chrání před odvrtáním, roztržením, vyhmatáním planžetou)

- zadlabací zámek s prvky pasivní bezpečnosti (odolný proti odvrtání; pojistka, která při rozlomení vložky automaticky zablokuje vysunutou závoru; speciální protiplech)

- vrchní přídavný zámek (zdvojuje bezpečnost vstupních dveří, vložku nelze rozlomit, vyhmatat)

- dveřní závora příčná a celoplošná (chrání před násilným vyražením, vysazením a vyháčkováním vstupních dveří)

- doplňková zařízení (přídavné kódové kování, pojistka dveřních závěsů, zábrana proti vysazení, pojistný řetízek, panoramatické kukátko, dveřní zástrč a podobně)

- bezpečnostní dveře (kombinace předchozího, doplněno o kvalitní oplechované, vyztužené dveře)

- ocelová dveřní zárubeň vylitá betonem

- různé typy mříží

Okna

(jedná se zejména o okna snadno přístupná - přízemní)

- vlastní ochrana (zasklení bezpečnostním vrstveným sklem, nalepení bezpečnostní fólie, různé typy okenních mříží, bezpečnostní žaluzie apod.)

- uzavírací mechanismy (obrtlíky, olivy, kování, uzamykací kliky, uzamykací uzávěry atd.)

Balkon, sklep, vikýř

- kombinace prvků pasivní bezpečnosti jako u oken a dveří

Ohraničení pozemku

- plot (laťkový, pletivo)

- plot + vnější elektronická ochrana (perimetrie)

Jako doplňující systém k mechanickým zábranným prostředkům lze použít elektrickou, případně požární signalizaci (magnetické spínače na dveře a okna, čidla na destrukci skla, prostorová čidla reagující na pohyb osob, vyhodnocovací ústředny, sirény, požární hlásiče atd.)

Srovnáváme-li důsledky vykradení objektu s důsledky požáru, je na první pohled zřejmé, co je větší zlo. Přesto je v běžném životě ochrana objektů proti požáru pomocí prostředků EPS trestuhodně opomíjená. Objekty by měly být současně chráněny jak proti vloupání, tak i proti požáru. Málokdo si ale uvědomuje, že mezi zabezpečením objektu proti vloupání a požadavky hasičů je někdy střet zájmů. například instalace bezpečnostních dveří a mříží v objektu často odporuje požárním předpisům.

Nadstavbou, která minimalizuje možné škody, je napojení celého zabezpečovacího systému bytu či rodinného domu na pult centralizované ochrany. Na trhu je dost firem, které tuto efektivní službu zajišťují.

S použitím materiálů Odboru prevence kriminality Ministerstva vnitra ČR

Zabezpečení bytu a rodinného domu

2006-12-05T14:59:00.000-08:00

Byt nebo rodinný dům se svým vnitřním vybavením jsou základem rodinného zázemí pro každého z nás. Zde trávíme většinu času a mnohdy je to jediný majetek, který vlastníme.

Vykradení bytu nebo rodinného domu se nedá nikdy vyloučit. Přesto existuje celá řada možností, jak můžeme pravděpodobnost vykradení minimalizovat.

1. Nejprve by měl majitel podniknout opatření, která nejsou nikterak finančně nákladná, ale již sama o sobě přinášejí výsledky:

* nechlubit se svými majetkovými poměry, zvláště před neznámými osobami,

* udržovat dobré vztahy se sousedy, všímat si neznámých lidí v domě nebo v jeho okolí, při podezření volat policii,

* před odjezdem z místa bydliště zajistit vybírání poštovní schránky, nezatahovat rolety, žaluzie, zajistit kontrolu svého bytu či domu spolehlivou osobou apod.

2. Dalším krokem, který je třeba učinit, je mechanické zajištění míst, která jsou nejvíce ohrožena.

Využití vyrobeného přípravku

2006-11-19T17:43:00.000-08:00

Přípravek položíme na čelo desky v tužkou označeném místě. Otočením přípravku (podle šipky) zapřeme dříky šroubů o vršek a spodek desky. Tak se vrtací díra přípravku samočinně nastaví na střed desky různé tloušťky. Obráceně položený přípravek, do jehož zářezu vsuneme zalepený kolík v čele dílu, umožní přesně vyvrtat díru pro vyčnívající kolík v protikusu. Oba díly připevníme k pracovnímu stolu truhlářskými svěrkami.

Řezání stejných délek kolíků

2006-11-19T17:41:00.001-08:00

jen "podle oka" je vždy nepřesné, navíc včetně rozměřování metrem a tužkou zdlouhavé. I na zrychlení této práce vymysleli šikulové zcela jednoduchý přípravek . Je to jen kousek prkénka z tvrdého dřeva s výřezem, jehož rozteč je požadovaná délka kolíku. Do prkénka je ještě vyvrtána průchozí díra o průměru zasunuté dřevěné kulatiny.

Umístění děr pro kolíky vždy rýsujeme ostrou tužkou nejdříve na čelo desky (bočnice) tak, aby středy děr byly jasně viditelné. Při větším počtu děr středy nerýsujeme, ale předvrtáme díry pro kolíky menším vrtákem podle jednoduché plechové šablony. Do ní vyvrtáme díry v požadovaných roztečích. Pak díry s pomocí jednoduchého přípravku načisto dovrtáme a zarazíme (zalepíme) do nich připravené kolíky. Aby byly vrtané díry v protikusu rámu opět ve stejných roztečích i ve stejné vzdálenosti od její hrany, opět využijeme svépomocí vyrobený přípravek, podobný prodávaným, avšak značně drahým přípravkům značkovým. Sestavíme jej z pásku ocelového (duralového) plechu tlustého nejméně 2 mm, destičky pertinaxu (texgumoidu, umatexu a pod.) tlusté asi 10 mm, rozměrů 40 x 70 mm a dvou šroubů M 5 x 40 mm se zápustnou hlavou.Přípravek vyrobíme takto: do pásku plechu A a pertinaxové destičky B vyvrtáme společně dvě díry pro šrouby o průměru 4,2 mm a jednu díru o průměru 10,2 mm. Do malých děr v destičce vyřízneme závity M 5, v pásku plechu díry pro vrtáme vrtákem průměru 5 mm a zahloubíme je pro hlavy šroubů. Pak pásek pilkou na kov seřízneme do rukojeti, řezy čistě opilujeme. Oba díly sešroubujeme a vyvrtáme, prořízneme a vypilujeme do obou dílů společně výřez rozměrů 10 x 20 mm (průměr kolíku). Sešroubované díly demontujeme, stykové plochy odmastíme, potřeme dvousložkovým lepidlem Lepox a načisto smontujeme. Na vyčnívající dříky šroubů navlékneme kousky bužírky.

Ještě jednou kolíkové spoje

2006-11-19T17:40:00.002-08:00

Při svépomocné výrobě a úpravách drobných bytových doplňků ze dřeva využívají domácí kutilové také rohové spoje, které jsou nejen dostatečně pevné, ale také výrobně jednoduché. Pro rámy jakýchkoli nábytkových konstrukcí jsou asi vhodnější kolíkové spoje než zdlouhavé pracné zhotovování drážek, per a ozubů.

Jak už jsme si v minulém článku řekli, používají se ke kolíkování dřevěné (plastikové) kolíky o průměru 6,8,10 a 12 mm. Kutilové však nejvíce využívají kolíky tlusté 10 mm, vhodné pro prkna a laťovky tlusté kolem 20 mm. Na požadované délky se kolíky řezají pilkou ocaskou z polotovarových kulatin z tvrdého dřeva, v nouzi i z tyček na praporky, starých dřevěných ramínek na šaty, někdy dokonce i z roštů dřevěných dětských postýlek.